Letos se jako každý rok konal tradiční zájezd do Benátek. Jelikož s Kamenicí to letos nějak nedopadlo, tak zájemci museli přidat k oddílu Haná Orienteering. Odjíždělo se ve čtvrtek večer 12.11 z Brna. K hotelu Al Cason jsme dojeli kolem 9 ráno. Následovala snídaně a přejezd autobusem k přístavu, kde nás loď odvezla až do Benátek. Tam jsme strávili jediné volné páteční odpoledne. Zájezd zahrnoval 3 závody. První se běžel ve městě Ca’ Savio, asi 10 minut jízdy autobusem od hotelu, druhý přímo v Benátkách a třetí na nedalekém ostrově Burano. V ceně byla započítána pěkná modrá sportovní bundička (pro holky svítivě růžová).
První ze tří “sprintů” se nijak zvlášť nelišil od českých městských sprintů. Klasický závod v italském městě. Žádné uličky ani velké chytáky. Až na systém startu. Ten byl pro mě doposud neznámý. Nikdo neměl svůj startovní čas. Na startu bylo několik koridorů vedle sebe, které byly rozděleny podle skupin kategorií. Například kategorie M18 měla stejnou trať jako kategorie W20, M40 a M45. V koridorech se tedy tvořily neuspořádané fronty . Každou minutu vystartoval jeden člověk z každé fronty bez ohledu na kategorii. Po tomto závodě jsme měli malou pauzu vydali na tzv. „Pasta party“. Žádná party to ovšem nebyla. Dostali jsme kopeček italských těstovin s vínem a moravským sýrem. Tak alespoň neměli hlad. Odtud jsme pokračovali na druhou etapu.
Mapa Ca’ Savio
Bezpochyby ten nejzajímavější závod byl nočák v Benátkách. Zde už měl každý svůj startovní čas. Zdál se to být velmi rychlý sprint po městě, ovšem jak jsem krátce po startu zjistil, ze sprintu se vyklubal skoro sedmikilometrový závod, který se díky lidským hustníkům v úzkých uličkách stěží stíhal pod 30 minut. Turisté byli přátelští a často velmi hlasitě povzbuzovali.
Mapa Venezia
Závod číslo 3 se běžel na již zmíněném ostrově Burano. Je to velice malý ostrov a proto se v podstatě při závodě celý proběhl. Systém startu byl stejný jako při prvním závodě. Trať byla ohledně postupů dost podobná Benátkám. Všude úzké uličky a kolem náměstí plno lidí. Podstatně zajímavější sprint než první den. Po tomto závodě jsme se ještě prošli po ostrově a vydali se na cestu zpět s malou zastávkou ve vinném sklípku, kdesi poblíž hranic s Rakouskem.
Mapa Burano
Tak doufám, že příští rok už nás pojede více a s Kamenicí.
Tomáš Jíra