Kamenice pořádala závody a i Sv. Martin neodolal a poctil nás svou návštěvou. 

Ale od začátku. Už několik týdnů zpět měli někteří členové dlouhé večery a bezesné noci při vzpomínce na novou mapu. Překřtili jsme ji na Nudličku. Přes drobné obtíže se ale stavitelé poprali s tvorbou sobotních tratí skvěle a od závodníků jsme slyšeli v cíli chválu.

Další fáze pořádání přišla v pátek večer. Začátek v 5 a už v 6 se začli trousit první nadšenci. Organizace malinko pokulhávala, ale zabalilo, zalepilo, nastříhalo se všechno.

Probuzení do sobotní tmy nám malinko ulehčila zpráva, že nemrzne, dokonce byl celý jeden stupeň nad nulou… Kamenické hřiště nás uvítalo teplou šatnou, ale v cíli ani na startu se rozdělat oheň nepodařilo. Organizace klapala, jen počasí jsme špatně objednali. Ranní deštíček doprovázel mírný vánek (čti pěkně silný déšť a nemalý vítr) a kolem poledne dorazil i poslední účastník a sice Sv. Martin. Paradoxně přestože rtuť v teploměrech ještě klesla a sníh se tak udržel, bylo minimálně v cíli snesitelněji.

Pár Pinďovin

• Příště můžeme klidně protáhnout cíl až na shromaždiště/parkoviště. Aspoň půlka závodníků orazila cílovou krabičku a pokračovala dál stejným tempem do šatny….
  

  Tříšť

• V lese opravdu nemůže hořet, když několik hodin prší a následně sněží.
• Nabízíme nejširší sortiment, co byl kdy na závodech k vidění. Nebo snad už někdo sehnal i ledovou tříšť jak my?
• Cílová hráz měla být v průběhu závodu rozbagrována.

Kolem 3 se vše sbalilo s všichni se odebrali k zaslouženému odpočinku k domácím krbům.

Další tentokrát dobrovolná etapa se konal od osmi hodin U Jezera. I přes nepřízeň počasí dorazilo kolem 30 odhodlaných borců a borkyň. Děkuji všem, kteří dorazili. K průběhu se dá říct jen: Žijeme len raz právě tu a teraz.

Ráno čekalo ředitele těžké rozhodnutí, zda závody nezrušit. A smí se dle pravidel OB připustit běžkař ke startu, resp. připustíme ho? A jak budeme parkovat? Vymyslíme plán B? C?…

Na shromaždišti na nás čekalo pár nemilých faktů, šéf parkoviště na něj nedokázal dojet. Je hodina do startu a závodníci nikde. Ví někdo kde je ten cíl? A transparent? Jedno ale víme zcela jistě, na dveřích je klika!

Záludná sběrka

Sluníčko přineslo rozhřešení, závody nerušíme, přece nebudeme vracet vklady, běžkaři nepřijeli, na parkoviště se dá vyjet máte-li přezuto, běžci se odprezentovali již včera a jedou až na start, cíl i transparent se objevili…. První závodníci v cíli jsou spokojení, s úsměvem pijí včera opovrhované extra frozen drinky a smějí se dalším běžcům razícím cíl s domněnkou, že je to 100. Najdou se i takoví, co orazí a začnou sprintovat směrem na shromaždiště… 🙂 Na povinné střídání se nikomu z tepla do zimy nechce, ale nakonec všichni jdou (za což moc děkuju, protože celý den bychom venku nevydržely).

S posledními závodníky odjíždí i Martin.

Závěrem klobouček všem pořadatelům, co se podíleli na organizaci a přípravě. A největší poděkování patří Petrovi a Šárce nejen za organizaci, ale hlavně za možnost využít jejich dům jako klubovnu, jídelnu a ubytovnu dohromady. Díky 🙂

A příště už něco velkého, ať nemusíme mrznout na konci října 🙂