O víkendu přišel čas na poslední dvojzářez a ulovení bodů do ŽA. Naštěstí jsme kvůli nim nemuseli jet do Bulharska, stačilo dojet na Kokořínsko. Organizace se ujal známý pražský oddíl DKKP (rozuměj kokotlářka). Oproti původní předpovědi nás uvítalo krásné počasí a velmi příjemní pořadatelé. Opět jsme se ukázali jako problémový oddíl, který si dovolil tu drzost a postavil si stan o celý metr vedle stanoveného místa!!!

V lese nás místo krásných skal, těžkých voleb a zajímavých dohledávek čekal superkross. Stavitelka se snad příliš bála správců CHKO, že s výjimkou veteránů a malých dětí poslala závodníky obkroužit pole uprostřed mapy, občas přidala nějakou asfaltku, sem tam flákla nějaké kontroly a někam přihodila občerstvovačku (kterou ovšem chválím 🙂 borec nabízel pití líp jak v hospodě). V cíli nás uvítal oblíbený komentátor a mohlo se jít nadávat do stanů. Vzhledem k tomu, že to v lese s mapou stálo za prd, museli se někteří členové později vypravit do lesa na vlastní pěst a najít vhodnou bažinu. (Traky: Inspirace pro předávku v Jablonci) Kdyby se vám snad zdálo, že moc nadávám, přesměrujte se na trošku na východ, jistý pán to tam vidí malinko jinak.

I přes nepříznivé podmínky Kamenice urvala několik cenných umístění. Předně Švojtí předvedl excelentní výkon, oběhl pole, opíchal kontroly a ještě minutu v cíli vařil čočku, aby měli ostatní v kategorii co žrát. Shodným časem druhá až třetí skončila i Kája B. v D18 a Ota v H14. Veterány si povodil Martin a vyhrál H45.

Následoval přesun Tam vedle a doplnění zásob na další den.  Ekostatek se od naší poslední návštěvy rozrostl o další budovu – stodolu, to že nebyla dostavěná, jedna stěna, dveře a schody chyběly, nás nijak netrápilo.  🙂 Kebab byl daleko, takže nemělo cenu ani zpívat, ekotoiky s návodem Jak se trefit do žumpy jsme ve tmě neobjevili, a tak nezbylo než se odebrat do kadeřnického salonu. Po této návštěvě jsme ještě daly šanci tomu, kdo by nám snad chtěl nabídnout sušenky, ale nikdo se k tomu neměl. Takže jsme se spakovaly do stodoly a věřily žebříku.

Ranní přejezd na shromaždiště nám lehce zkomplikovala záhadná Kamila a její přidržtaška, takže jsme se hned po ránu vypravili na menší trip. Nevadí, start jsme stihli. Krátká trať se tentokrát opravdu odehrávala v lese nicméně ani toto DKKP nezvládla. Nevycentrovaná kolečka v kombinaci s šouplým tiskem lehce (rozuměj celá škála od vteřin po minuty) vyváděla z koncentrace a správné techniky spousty závodníků, a tak skončily v některých kategorií výsledky jinak než podle očekávání. Nicméně King je prostě KING a na podzim je nepolapitelný, takže 2. místo v H20 by ani pro Béďu nemělo být překvapením a za zdůraznění stojí i 5. místo Cáše.  Dál vyhrál Honza Gajda H12, Ota opět 2. v H14.