Už v půlce února jsme přes Máju dostali od pragovky exkluzivní nabídku sbalit auta a vyrazit s jejich mlaďákama do Slovinska na Lipica Open.

trénink

A taková nabídka se prostě neodmítá, a tak jsme v pátek 6.března ve složení Mája, Vojta, Kikča a dvě budoucí posily Elina s Vochy vyrazili směr Postojna. Cesta utekla naprosto pohodově a večeřeli jsme už v nám všem dobře známé mládežnické ubytovně v centru slovinské Postojne. Ráno jaké pak saky paky jsme se vrhli rovnou na první etapu. A abychom toho neměli málo, tak jsme odpoledne pod taktovkou mistra světa Beťáka přidali ještě druhý na Krajne Vsi.

Klasika 2E

V neděli byla na programu klasika, po které jsme si raději naordinovali výlet do jednoho ze tří přímořských městeček ve Slovinsku – Pirani. V pondělí nás čekala dost zásadní změna terénu a další dvojfáze. 🙂 Úterý bylo ve znamení kamenů a sporných plotů. Ukázalo se sluníčko a rtuť teploměrů šplhala skoro k magické 15° (když jste teda zrovna neměli pocit, že uletíte). Závěrem obrovský dík pořadatelům (celou Lipici pro cca 1200 závodníků pořádá každoročně asi 25lidí – mistrovská ukázka organizace a plánování).

Ráj kamení

Následoval noční příjezd domů a pro několik členů naší posádky i středeční přesun na další soustředění ve Vyskeři. Většina posádky (konkrétně 4 kusy) přesídlila dříve či později na juniorské soustředko do Vyskeři, zatímco Elina nahodila opět kurz východ do Maďarska. Podle času příjezdu do Vyskeře pokračoval velmi náročný program v pořadí: 3km test na dráze a věšák-sběrač, middle bez cest a vrstevnicovka. No a v sobotu opět za plného obsazení první oficiální závod na Kosti – Jarní skály. Velmi pěkný závod v nádherném terénu nás důkladně protáhl a zničil tak, že zbytek odpoledne jsme zasvětili žranici. Následná dobrovolná účast na nočním byla tímto trochu ovlivněna. Nicméně nejtvrdší jádro se nenechalo odradit a i přes Sosákovy vtípky a průpovídky vyrazilo bojovat s nočním otravným hmyzem (Night Buterfly – 2,4km a 135m převýšení, Night Mare – 3,2km a cca 250m). Neděle se opět odehrála ve znamení přesunů – náš poslední trénink byl spojený s účastí na Pekkomile, borských štafetách s mottem: Tiomilu asi nikdy nevyhrajete, na Pekkomile šanci máte. Po zničujícím kombu 2 soustředění nebylo 5 resp. 7km vůbec zadarmo, ale kdo se bojí nesmí do lesa!

Night butterfly

Výprava v Pirani

Vítr do plachet na Jarním Poháru!