Již na PP jsme došli k odhalení, že máme jen jednu šanci vyhrát a ta právě nastala, ale od začátku.

V sobotu  jsme někteří dokonce  ještě za tmy vyrazili chytit náš smutný autobus. Popovice jsme opustili jen s nepatrným zpožděním a velkým očekáváním. Vyhrajeme letos? A co Májin kotníček?

Všichni jsme doma shlédli motivační video (letošní vítězství mužské štafety na MS) a v Brně začali hledat barvy na válečné maskování. Jestli jsme v něčem zvítězili již před startem, tak v maskování a to ve všech kategorií od nejmenších žáčků až po veterány.

Rozsekám tě!

Poté, co jsme asi kilometr jeli kolem koridorů a mlík nás autobus vyklopil na ToiToiky, ale aspoň jsme nemuseli absolvovat cestu z parkoviště. Po chvíli přemýšlení jsme dokonce zvládli i postavit nový stan a nakonec se i dohodnout na stěnách.  A pak jsme už běželi povzbuzovat první úseky.

Mezi dorostem se po prvním úseku držely všechny štafety v kontaktu s nejlepšími a vlastním A-týmem. Stejně tak i žáci doběhli s nejlepšími pospolu A i B a štafeta veteránů. Na druhých úsecích se pořadí změnila, béčkové týmy začaly ztrácet (až na H18) a po třetí části bylo jasno. Žáci (Ota, Tomáš a Šimon) získali střibro, dorostenci (Ondra, Lukáš  Vojta) bronz a sadu doplnili nesmrtelní veteráni (Tomáš, Martin a Kožak).

 Po společné večeři začala nejmladší generace tropit vylomeniny na chodbě (pohledem dorostu jako kdybychom se viděli před pár lety, třeba v Březové 2007), zatímco my pod vedením Onsíka trénovali Řezníka.

V neděli opět následovalo vstávání za tmy a přesun do bažiny, která mezitím ze shromaždiště vznikla. Ve stanu pokračovala důkladná předzávodní příprava. Oproti nedělním úpravám jsme v sobotu měli trošku tvářenky. Líčení alá králíček vypadalo spíše jako zlej brouk 🙂 , slabší povahy zvolili trikolóru.

S pokřikem Hej děti, jsme zpátky se naše naděje pustili do lesa. (Teď se omlouvám, ale výkony žáků jsem nestíhala sledovat, máte-li kdokoliv víc povědomí o průběhu závodu a ochotu to sem doplnit budu ráda 🙂 ). King (a Vašut) se přiřítil mezi prvními a polibkem poslal bojovat Káju. Už na druhém úseku se do čela dostal Hradec díky své polské posile, Kája moc neváhala a líbala Vojtu druhá. Na úseku shodné délky jako nejkratší dívčí Vojta zaběhl stejně jako vedoucí družstvo a opět předával 2.. Mája stále udržela pozici, přestože v závěru malinko ztratila. Po královském Cašově úseku vybíhala Kája se solidním náskokem 5ti minut na třetí a nepatrnou ztrátou pouhých sedmi minut na čelo. Dokázala celkem zázrak, rozdala v lese čočku a poslala Onsíka stíhat OK99 s tříminutovým mankem. Zázrak číslo dvě se nestal, a tak po více než 300 závodu běhu dofinišoval Johny svému týmu pro stříbro. Drobné zklamání, že stříbro není zlaté sice bylo, ale i tak kdo je vicemistrem ČR aniž by měl cizince v týmu?? pardubice? NE, JE TO KAMENICE! Lukáš se i tak pokusil Hradečákům ukrást trofej, ale bez úspěchu. 🙁

A veteráni nás opět trumfli a ve složení Tomáš, Šárka, Martin, Jitka a Kožak získali zlatá těžítka. Tak snad za rok? 🙂

Závěrem díky všem za účast a perfektní atmosféru v závěru.

PS: Ještě jedna lovestory 🙂

(ve větším rozlišení zde)

Za fotky díky Zuzce (tady) a Martinu Bencovi