Boží, boží, boží, ale nic pro mě. 😀 Další kolo (kolo v roce 2013) orienťáku na půdě gymnázia Jana Nerudy v Praze proběhlo ve čtvrtek večer za účasti velkého množství převážně DKP závodníků toužících po orientaci v trojrozměrném prostoru. Společně s Chlebákem jsme se na pozvání Jardy Tomeše (hlavního organizátora a učitele na této škole) infiltrovali na tuto jedinečnou akci. Jarda připravil 2 kola v útrobách školy. Trať prvního kola měla pevné pořadí kontrol, do tratě druhého kola (taktéž s pevným pořadím kontrol) vložil Jarda několik kontrol s volným pořadím a navíc jako paměťák – což se ukázalo (jak už jsem tušil před startem) jako kámen úrazu.
První kolo jsem jakžtakž zvládl (pomáhaly mi například cedulky vedoucí příchozí závodníky od vchodu školy do centra závodu v suterénu školy), Chlebák mě porazil “jen” o několik minut a vítěz tak o deset. Druhé už bylo slabší. Když jsem se konečně dostal do prostoru paměťových kontrol, nebyl jsem s to najít kontroly (páč si nic nepamatuju, že). Zkusil jsem tedy taktiku natáhni krk co to jde, oči na stopky a zírej, zírej, třeba budeš mít štěstí. 😀 Našel jsem dvě ze čtyř, což byl myslím úspěch. Následně jsem po návštěvě u mapy s paměťovými kontrolami (kterou jsem teda taky chvíli hledal) našel další dvě a mohl jsem vesele pokračovat v závodu. Veselost mě v cíli přešla, když jsem zjistil, že jsem v paměťové části orazil jednu kontrolu dvakrát (jednu vůbec) a byl jsem tedy (ano, Tome Ch.) na diskotéce.
I přesto, že jsem to disknul a většinu času bojoval s tím, že jsem moc nevěděl, kde zrovna na mapě jsem, tak mě to moc bavilo a užil jsem si to. Jardo, díky!