Probudil jsem se včas, věci měl nachystané, i přesto jsem po snídani dorazil pro Tomáše, Marka a Petra lehce po osmé hodině. Cestou ještě stačil prohodit pár slov s Lenkou, která rovněž čekala na svůj odvoz na start. Pánové už mě netrpělivě vyhlíželi a tak jsme vyrazili vstříc k půlmaratonu. Autem a metrem netrvalo dlouho a byli jsme v prostoru startu. Lehké doladění oděvů, poslední předstartovní informace pro nás nováčky a hurá do prostoru pro závodníky. Svoji úschovnu jsem měl od vstupu nejdál a davem lidí se k němu jen těžko posouval. Postupně se rozloučil s Petrem, Markem a Tomem a konečně dorazil k vytouženému cíli, k úschovně zavazadel J

Do koridoru jsem to neměl daleko, vzhledem na pozdější předpokládaný čas v cíli, jsem byl zařazen do koridu K, jednoho z posledních. Když začala znít ulicí Vltava, začali jsme se pohybovat, můj pohyb na startovní čáru trval zhruba 10 minut, ale nelitoval jsem, protože dav před i za mnou vypadal hodně podobně.

Prvních pět kilometrů jsem se rozkoukával, zjišťoval, jak rychle mohu běžet, kudy předběhnout, jak se ostatní v davu pohybují, což mi kupodivu vydrželo skoro až do cíle. Na Smíchově jsem se pozdravil s Lenkou a Danou, a snažil se držet nastolené tempo, poctivě doplňovat tekutiny na všech občerstvovačkách. Při průběhu kolem Rudolfina jsem minul několik šampiónů mířících do cíle, mě však čekala ještě druhá polovina trati. Cítil jsem se dobře, malinko zrychlil tempo a počítal s časem pod 1:50. V tišnovském tunelu jsem však pochopil, že se můj plán nesplní. Naštěstí na mě v davu diváků čekali kamarádi a povzbudili, abych do cíle – došel!

V čase 2:12 jsem prošel cílovou čáru a říkal si, že to stálo za to. Rychle odebrat medaili, fólii proti prochladnutí, něco tekutin, vyzvednout baťoh a hurá na oběd. Nevydržel jsem a dal si moravského vrabce se zelím a bramborovým knedlíkem. Prima tečka za super zážitkem, který si užívám ještě dnes J

Příští rok těch 1:50 určitě pokořím!