Zatímco velká úspěšná část Kamenice bojovala na Tiomile, ostatní se mohli zúčastnit například jarního trojúhelníku u Mariánských lázní. (Bažin tam bylo taky dost). Jsou to již tradiční třídenní jarní závody ve čtyřech etapách. Slovo jarní, až tak nevystihovalo počasí, které celé závody doprovázelo. Na každou etapu bylo maximálně 10 stupňů, první dny i trochu sprchlo a foukalo, a musím říci, že tlustá péřovka a čepice se dost hodila a zachránila před mrznutím.

První den nám pořadatelé ,,Mloci“ naservírovali hned dvě etapy v jeden den. Sice dva sprinty, ale za to docela kvalitní sprinty. Městský sprint kolem ploché dráhy vypadal nejdříve neškodně, ale během závěrečných kontrol se ukázalo, že i plochá dráha umí překvapit a vyžaduje volit postupy s klidnou hlavou a bystrém koukání do mapy. To ne všem šlo. Například mě unikly zásadní mezírky mezi ploty a přeběhy po lávce a skrz plochou dráhu. První etapa s naběhanými čtyřmi kilometry a 25 kontrolami mi dala do začátku trochu do těla. (obr.1)

Mezi první a druhou etapou byla cca tříhodinová pauza, kterou někteří využili kafíčkem na kolonádě mezi kapkami deště a lázeňskými hosty. Bohužel zpívající fontána začala svoji sezónu až o den později, takže někteří čekali zbytečně. (obr.2)

Druhá etapa byla už zase v lese, i když to nemusela pro některé být až tak výhra. První seznámení se Slavkovským lesem mohl být pro některé lehký šok. Běh v ,,pralese“ vyžadoval vysoký běžecký krok a obezřetné se vyhýbání v zarostlém lese. Někdo se možná až moc soustředil na to, kam došlápnout, než na mapu. Třeba já. Následkem toho byla ztráta 15 min na vítězku. (obr 3. – Jedlová)

Následoval den druhý a třetí etapa. S novou nadějí jsme se vydávali vstříc klasické trati do zákeřného lesa plného bažin, popadaných stromů a hustníků. Délky tratí napovídaly, že bude mít každý příležitost, si to v lese pořádně užít. (obr 4 – Kameniště)

V D21 s délkou trati 7,4 jsem naběhala 9,8 km a musím říct, že jsem už opravdu ráda viděla tu sběrku.

V poslední etapě, v handicapovém startu se mělo ukázat, kdo má ještě dost sil pokořit ,,prales“ sebrat poslední síly a poradit si s dlouhými postupy a soupěři. Nohy už se ozývaly, kotníky bolely, rozeběhnout se, už nebylo tak snadné… (obr. 5 – Smrčiny)

Je vidět, že Kamenice má odolné a silné mladé členy oddílu. Stupně vítězů udolaly jen ti nejlepší, kteří nepodlehli nástrahám Slavkovského lesa!

V západočeské oblasti jsme na stupních vítězů ukázali Kačku Mišekovou (3. D10), Julii Balejovou (2. D12) a Sofinku Balejovou (3. D10L).

Prostě kvalitní zastoupení kamenice na západočeské oblasti.