Když už se tady nedá lízt na skály, protože tu prostě žádný nejsou, moh bych zase zkusit proběhnout se po lese. Jsem sice už totální mudla, ale buzolu a čip sem jakýmsi zázrakem vzal sebou. S těmahle myšlenkama sem konečně napsal mejla do nějakýho blízkýho klubu a týden na to zašel na první trénink. Pak prý že příští týden pořádají long distance závod, jestli si nechci zaběhnout. A tak zatím co Kameničtí borci drtili již druhý den HROB, já se vydal k nedalekému Hillerodu zase po asi dvacetině století zkusit orienťák. Volba tratě padla na trať H21-K, snad jen proto že bych musel jít H12 nebo H65 abych to měl kratší. Den před závodem ještě večer pořádně leje, takže se patřičně těším na asi 3 hodiny motání se po lese než se mi konečně rozmočí mapa a budu to moct zabalit. To se ale nepovedlo – v noci začal foukat takovej vítr, že les byl ráno úplně vpohodě. Schromaždiště tu vypadá úplně stejně jako kdekoli jinde, nechybí vojensky vyhlížející TOIky, které se akorát jinak jmenují.

Řada TOIek v pozadí.

Ukázalo se, že čip který sem si koumácky přivez je na tenhle závod příliš malý a tak si stejně pujčuju a pomalu se stavím na start – je hromadný. Lidi kolem maj všechny druhy pyžam a tak bych s tim svym z roku asi 04 a ještě nepotištěnym docela zapad, žel zůstalo doma. Po startu se všichni rozlítli kamsi dřív, než já sem si zorientoval mapu. Pomalu skládám plachtu velikosti A3 a jdu za davem. Nakonec se i rozběhnu. První dvě kontroly dávám, na třetí mě čeká brejnstorming. K jednomu kolečku vedou čtyři čáry a tak zkoumám čísla. Výsledkem mého brejnstormingu v počtu účastníků jedna je že z kontroly číslo 3, by bylo nejlépe jít na kontrolu číslo 4. Už u páté kontroly mám pocit že sem v lese sám no a možná to ani neni tim že bych někomu utekl. Snažím se si dávat azimuty abych neabsolvoval svojí oblíbenou disciplínu – běh na opačnou stranu. Buzola se mi místy pěkně protáčí, no posledních tak 5 let vegetila mezi náhradníma baterkama do čelovky a mobilu, asi jí to nesvědčilo. Další kilometry a lampiony ubíhají podobně, začínám cejtit nohy a říkám si že sem měl radši jít ty dvanáctky. Les je tu pěkný, většinou listnatý a nebo jehličnaté hůstníky, nechybí ani zarostlé paseky vysokou trávou nebo parádní bažinky a vodoteče. Čeká mě dalších pár koleček s průběhem jedné kontroly vícekrát. U toho posledního mám solidní chuť kolečko vynechat, ale nakonec se přesvědčuju a koumám kam že se to tedy mám vydat… Nakonec dokonce potkávám týpka se kterym sem startoval, že by boj o předposlední místo – v to sem ani nedoufal a tak se snažím vyvíjet pohyb podobný běhu. Dokonce sem i odflák občerstvovačku, a plazím se do pytlíku.

A už se plazim do pytlíku.

Dobíhám a říkám si jestli to zase vítěz dal dvakrát rychlejc než já. Nakonec je z toho ale krásné 11. místo za celkové obrovské účasti 17-ti, kteří si netroufli na pořádné 21čky a nebo si chtěli pokrátit (vyplatilo se to už 16kařům :D).

A už si větrám ponožky na cizím autě.

Kdo by čekal srovnání Dánského a Českého terénu, tak určitě.

Mapa?

Ekvidistance je 2,5 m, tak si ty kopce vydělte dvěma.

Tímto bych rád pozdravil všechny staré brachy co si říkají KAM?

Michal