Na rozhovor se stavitelem tratí Martinem Škvorem jsme museli zajet do nemocnice. Co tady týden před závodem u všech všudy děláš?
Probíhal jsem některé lomy na trati a neodhadl hloubku seskoku … ne vážně, srazil mě před týdnem z kola motorkář, tak teď trochu odpočívám. Na závod ale musím být zpátky, pár zlomených žeber a obratlů mě nezastaví!
To je dost nepříjemné, 2 týdny před závodem …
S přípravou jsem začal naštěstí dost brzy. Tentokrát to bylo složitější, než jsem čekal. Počet člověko-hodin (nebo spíš člověko-týdnů) byl mnohem vyšší, než obvykle. Takže jsem musel kostru závodu několikrát úplně předělávat, než se mi finální myšlenka narodila … Pak jsem postavil všechny tratě, prošel všechny kontroly, zase tratě předělal, a z nemocnice tak naštěstí musel minulý týden koordinovat pouze tisk tratí … Navíc jsem měl ihned k ruce Petra Kozáka, který poslední detaily v lese hned operativně řešil. Mít za zády mistra světa jako zálohu je příjemný luxus.
Co bylo pro tebe nejtěžší?
V tomto terénu k tomu můžeš přistoupit různým způsobem. Můžeš udělat za dva dni závod, o kterém se bude mluvit ještě 10 let, protože na něm byli všichni po 20 minutách úplně prošití, a do cíle dolezli po čtyřech. Ale o takový pomník nestojím, tak jsem hledal způsob, jak skloubit všechny ty různé nároky, které od desítek přes elitu po osmdesátky na tratích řešíš. To mi zde trvalo déle než jsem čekal, terén je místy extrémní a počet kontrol, startů a koridorů je omezený (i tak máme 110 kontrol). Tak jsem zvědav, jak to bude vnímat kritický závodník. Snad budou všichni alespoň trochu spokojeni.
Postavil jsi už – nejen v KAM – mnoho závodů, m.j. MČR na klasice na Lipně, jak se srovnáváš s novými trendy?
Upřímně řečeno se mi klasiky před 20-30-ti lety líbily víc. Pro mě byla klasika vždy vrchol orienťáku, takový test odolnosti i mapové náročnosti. S middly se to posunulo jinam a to, že i na Mistrovství světa jsou někdy volbou postupů cestovky zprava nebo zleva a kontroly nejsou moc složité, není můj pohled na ten pravý orienťák. Dříve jsem to dotahoval do extrémů – závodník nesmí běžet po cestě pokud možno ani metr! Hustá síť cest u nás podle mě „královské postupy“ na 2 km bez kompromisu na technickou náročnost provedení vlastně neumožňuje, raději proto postup zkrátím, než bych nudil … Takže k tvé otázce – s trendy bojuji a těší mě, že někdy i na vrcholných akcích (např. klasika na JWOC 2016 ve Švýcarsku) jsou ty tratě tak trochu „postaru“.
Jaké máš kritérium pro „správnou“ trať
Když se na vytištěnou trať podívám, tak bych měl mít chuť si ji jít zítra zaběhnout. Pokud ji nedostanu, předělávám. Je ale jasné, že při 43 tratích a 48 kategoriích je to i o kompromisu.
Původní plán pro prostor závodu byl ale jiný?
Měli jsme v KAM připravený na tento Áčkový dvojzávod přidělený luxusní terén – náš „domovský les“ Na Požárech, nejhezčí les v okruhu snad 100km kolem Prahy, ale lesáci nám dali pro červnový termín neočekávanou stopku, tak jsme museli hledat náhradní řešení. A protože my KAM veteráni-zakladatelé pocházíme ze studijních let z VSP, domluvili jsme se na variantě přesunu do domácích prostorů USK a závody (byť jen v neděli) jsme tak mohli uspořádat. Jsme rádi, že nám v tomhle USK vyšlo vstříc. Sám jsem kus tohoto lesa na tréninkový tábor před MS 1991 mapoval, takže jsem se na vrchol brdského hřebene rád vrátil.
A co uděláte s „Požáry“?
Požádali jsme o Áčka hned na příští rok, ale neuspěli jsme. Máme zmapovanou třetinu prostoru, domapujeme zbývající část, možná tu nejzajímavější, která nebyla zmapována od roku 1969 a požádáme o velkou akci ještě v roce 2019. Je to terén na mistrovství světa, kde je možné uspořádat jakýkoli typ závodu – krátkou, klasiku, štafety … budeme ale opět limitovaní na podzimní termín. Ale protože již hotový kus mapy bude rychle stárnout, tak pokud neuspějeme ani v roce 2019, použijeme zmapovanou část na nadstandardní krajské závody. Přece jenom, i ekonomika do té strategie bohužel trochu zasahuje.
Co by si vzkázal na neděli závodníkům?
Tejpujte (a to myslím úplně všichni), makejte a užijte si to!