Jako každý rok až na jednu výjimku se od roku 2010 běhá Vánoční běh z Kamenice do Zvole, letos byl tedy již pátý a zatím zřejmě nejteplejší ročník. (Sníh byl pouze na jednom ročníku).

Trasa Vánočního běhu je vždy jiná a oproti loňské, kde jsme obíhali Jílové ze severní strany přes Psáry a Zahořany, jsme se vydali z jihu okolo Jílového. (Některé předchozí ročníky vedly například přímo přes náměstí v Jílovém). My jsme tedy běželi přes Těptín, Žampach a okolo Ďábla do Černíků a Zvole.

Trasa Vánočního běhu

Na startu ve Slunečné se nás sešlo 6 a jelikož Štědrý den není nafukovací, vyrazili jsme co nejdříve. Běželi jsme ve složení Adam, Pól, Tomask, Eliška, Kikča, Karlos. Za pár minut nás doběhl David, který vyrážel z Kostelce a náhodně se o běhu dozvědel na facebooku a šel to zkusit. Po cestě jsem ještě zavolal Ondrovi, že ho za chvíli vyzvedneme v Těptíně.

Vzali jsme to z jihu okolo Kamenice a přes Ringhofferovu hrobku, namapováno měl Tomask a až na pár hrubých chyb jsme ji zcela dodrželi. V Těptíně jsme chvilku počkali na kinga a dali jsme skupinové foto ve chvíli, kdy byla naše skupina největší.

Účastníci Vánočního běhu

Za Těptínem se odpojil David a pokračovalo se přes Požáry do Kabátů, kde jsme společně s Kájou zavzpomínali na její dětství a bývalý dům, bohužel už bez kinga, který se odpojil a vyrazil na vlastní trénink. Okolo nádraží jsme zamířili do indiánské osady, kde jsme netrefili přesně turistickou značku a tak přišla na řadu pořádná orienťácká sekce se slézáním údolí, než jsme natrefili na cestu. Po traverzové pěšince jsme doběhli až pod žampašský viadukt, kde jsme zamávali kolegům z Kotlářky, kteří si zde také plnili sportovní okénko.

Pod viaduktem jsme zanechali Káju a Kikču a dál jsme pokračovali jen ve čtyřech. Po cestě do kopce na rozhlednu Pepř byla studánka (otestovaná, pil jsem z ní s Cašem v létě), která hraje zásadní roli ve zdravotní situaci některých účastníků pro další dny. Do kopce už jsme se začli dělit na rychlejší a pomalejší dvojice. Pól byl ještě zničenej z víkendu a tak s Eliškou volili pomalejší tempo, my jsme s Tomaskem mezitím vylezli na rozhlednu.

Adamos a Tomask na Pepři

Z rozhledny jsme seběhli do Zahořanského údolí, přebrodili tentokrát pouze jednou potok a vydali se přímo nahoru k Urbanovce. Následně jsme špatně odbočili (to už jsem vedl trasu já), ale zas jsme viděli mufloní stádo :). Po chvíli zmateného chození v lese jsme se dostali na zamýšlenou trasu. Pár kilometrů před koncem jsme se už rozdělili a my s Tomaskem jsme vyrazili trochu rychleji. V cíli jsme tak byli o pár minut dřív, čas jsme vyplnili Tomaskovou hrou na kytaru. Pak nás čekala polévka a cukroví.

Všichni co doběhli si zaslouží uznání, i když jsme tentokrát byli jen 4. Druhý den zastihla Tomaska studánková pomsta a na chvíli se zastavila i u mě, ale naštěstí jsem se z toho oklepal brzo, zatímto Tomask ještě polehává v posteli. No, snad přijede na Silvestra co nejdříve 🙂

Adamos