Vzdaná klasika u Dobříše (27.05.2017)

Hned jak jsem to rozběhl, tak mi přišlo, že se hrozně zadýchávám, víc, než obyčejně, ale běžel jsem, jednička, dvojka úplně v pohodě. Na trojku jsem si to taky ještě dával a přemýšlel kudy dál. Rozhodl jsem se pro variantu rovně, tak jsem běžel až pod kopec, dost jsem se musel přemáhat, abych tam doběhl, pak nahoru se lezlo fakt hodně blbě, dolů jsem to pustil na maximum, ale při přelézání potoka už se mi fakt neběželo dobře. Na cestě jsem se nemohl pořádně rozběhnout, musel jsem jít i chvíli pěšky. Docházím na K4, ještě s lehkou dohlédávkovou chybkou. Na K5 ještě zkouším běžet, ale zas musím zpomalovat, bolí mě záda, nohy odmítají běžet. Na šestce se rozhodnu, že to doběhnu do K11 a tam uvidím, pak však už jdu jen pěšky a u osmičky mi dochází, že to nemá smysl. Dávám tam pauzu a procvičuju záda, která mám zřejmě trochu bloklá a nemůžu naplno dýchat. Pak už jen po cestě do cíle a na závěr pobrat nějaké kontroly.