Však znáte to, rok se sejde s rokem a Vánoční kýč je zase tu, takže já bych klidně sem mohl nakopírovat úvod z reportu o prvním ročníku le Vánoční Tour de Brdy, nebo možná i celý článek, měl bych taky krásný kýč, a stejně by to nikdo nepoznal. Ale já to neudělám, a napíšu úplně originální článek a pro začátek začnu trochou historie…

Minulý rok, se na start běhu postavili 4 odvážlivci, jeden se odpojil lehce po půlce a ani zbylí tři kluci celou trať neoběhli. A i když to minulý rok prezentovali jako nejlepší akci roku, musíme si přiznat, skončilo to slušným fiaskem. Přece jenom, když jdou čtyři lidi na zkoušku a všichni čtyři failnou, nic moc no. A jak to tedy dopadlo tentokrát?

Začali jsem v 7 lidech(Já, Švojtí, Cáš, Kožak, Kuba, Kája, Valča) a po chvilce se k nám připojili Mája s Pájou (měkké i je tu správně.. 🙂 ) Společně jsme všichni doběhli k prvnímu monumentu naší cesty, na Hvíždinec.  Zápis do vrcholové knihy jsme přes komplikace s nepíšící tužkou nějak zvládli a jako posledně jsme také začali dokumentovat naši pouť profláknutýma selfíčkama.

Na Hvíždinci bez fotícího Vojty (aneb selficka se mu nepovedly)

Poté jsme se rozdělili na dvě skupinky, což ale vůbec neznamenalo, že by si někdo chtěl cestu zkrátit. Obě zamířily směrem na Skalku, a dále jak bylo plánované na Jezírko a Babku. Za zmínku stojí i drobná nezkušenost borců v rychlejší skupince, když z pětice Kožak, Traky, Cáš, Švojtí a Kuba měl vodu jen náš kouč a to pouhých půl litru bylo někde na Jezírku vypito a tak žíznivý Traky musel vzít zavděk vodě z potoka. Jaké následky z tohoto konání budou se zatím nedá odhadovat, jistý je pouze červený flek na zadku. Otázka dne zní, jak se tam objevil? a co má společného s pitím vody z potoka?

Pomalejší družina, čítající Máju, Káju, Valču a Páju, na Babce sehla z plánované trasy a vrchem se po brdském hřebeni pomalu začala vracet do Dobřichovic. Důvod proč tak udělali se zatím zdá nejasný, ale kolují drby že na vyhlídce ucítili vůni řízečků od Procházků a ta je přemluvila jít zpět. Tou dobou už rychlejší skupinka dělala selfie na poslední zastávce trasy, Černolických Skalách. Tato přírodní památka tedy po nezdaru v minulém roce byla dobyta a tak jsme pak mohli  seběhnout zpátky do Dobřichovic a dopřát si po náročném výběhu horkou sprchu, trochu jídla, a hlavně hodně pití :).

Perfektní počasí a Černolické Skály dobyty

Vítězem dne se stali všichni, kdo přijeli, protože i slečny a Pája uběhli úctyhodnou vzdálenost blížící se k 20km, což je velmi pěkné, a abych pravdu řekl, myslím, že by si za to zasloužili přinejmenším nějaký diplom. Velký výkon předvedl i Kuba, který absolvoval celou trať a závěrečných 6-7 km musel překonávat bolest kyčle, která se s přibývajícími metry zvyšovala a on i přes to hrdě dokončil. Odměnou za to mu byla nová kost na koleni, jenž nyní může být podrobena detailnímu medicinskému studiu. Snad ale také co nejdříve zmizí :).

Takže díky všem za účast, bylo to super. Příští rok, 23.12.2016 v Dobřichovicích, to bude den, kdy se uskuteční le Vánoční Tour de Brdy, vol. 3. Všichni jste zváni!

GPS záznam výběhu. 25.8Km, 2 a půl hodiny čistého času běhu.