Jak nám tradice velí, Vánoce jsou čas míru a pokoje, kdy se s přáteli a příbuznými scházíme. Tento křesťanský svátek je jako jeden z mála stále poctivě dodržován, ačkoliv teda nelze lidstvu upřít chuť pro inovaci, která zapříčinila značnou přeměnu způsobu slavení tohoto ctihodného okamžiku.

Ano, mám na mysli přesně ty obyčejné lidi, kteří místo chození do kostela lítají po obchodech, místo vánočního kapra se cpou nejnovějšími bioprodukty a celý večer pak ještě navíc čučí na telku či sjíždí fejsbuk. Poznáváte se? neděste se, zdaleka totiž nejste sami. Samozřejmě podobných úchylek je mnohem víc, namátkou mě napadá třeba takové vánoční běhání, které jak by vás mohlo napadnout je rozšířené zejména mezi běžci.

Něvěříte? dám vám hned několik příkladů… Nabízí se například vánoční 24km běh Adamose z Kamenice do Zvole, nebo třeba s mnohem silnější tradicí a více lidmi navštěvovaný vánoční běh na Gryblu. Ano, zřejmě tyto běhy vznikají v místech se silnou koncentrací běžců, což již zmíněná Kamenice určitě je. Proto je s podivem, že podobná tradice dosud chyběla v Mecce orienťáku jihozápadně od Prahy. Až do letošního roku.

Ale pojďme od začátku. Všechno to začalo tím, že 24. prosince se nekamenickým moc nechce do kamenice, páč vypadnout na celý štědrý den z domova sice ušetří spoustu práce, ale žádného rodiče nepotěší. Proto v 11:30 SEČ, 23. prosince mi přichází potvrzení od Caše, že se se Švojtou přibližují do Dobřichovic. Akce začíná.

Když v plynulém běhu nabíráme ve 14:17 na nádraží Vašuta, celá sebranka je pohromadě. Už jen odnést PFko Procházkům a můžeme se s vervou pustit do brdských kopců. První zastávka příchází zanedlouho, když po náročném mnoha-kilometrovém stoupání se konečně vyšplháme na nejbližší vrchol.  Následuje selfie a zápis do vrcholové knihy. Ano dobyli jsme Hvíždinec.

kulturně vzdělávací selfie na Skalce, 553 m.n.m.

První vrcholová, vyhlídka Hvíždinec, 470 m.n.m.

Avšak my běžíme dál. Potkáváme první turisty a pálíme to napříč místními hlubokými lesy vstříc krásnému baroknímu areálu v samém srdci brd. Cestou ale přicházejí první potíže, kvůli kterým Vašut přestává s námi držet krok a odskakuje si do lesa. Zmeškává tím selfie na Skalce, ale naštěstí, byť s menším prodlením ho potkáváme o pár kilometrů dál.

Babka, posvátná to hora! 506 m.n.m.

Posíláme to na Jezírko, ale čas se nám krátí, takže bez focení rovnou utíkáme na Babku. Místní dominanta se vehementně brání, ale nakonec podlehne ataku Švojty a ostatní mají cestu volnou. Samozřejmě příchází vrcholová fotka, kterou je nutno výstup zdokumentovat.

Vidíte to také? Vašut je na pokraji zhroucení, a ačkoliv se snaží silou vůle, srdce, rozumu, nohou i lásky k nám, nakonec je nucen výběh ukončit a zůstává v lese sám. Těžko říct, zdali se nakonec někdy vrátí…

Bohužel i nás už tlačí čas, a tak nestíháme poslední plánovanou zastávku Černolické skály a pálime to po takové kopcovaté vrstevnicovce k nám domů. Ještěže kluci nevědí kudy vede cesta a musejí na mě čekat… Celkové statistiky 24km, asi 900m převýšení, 2 a půl hodiny.

A takhle skončil první ročník předvánočního běhu le Vánoční Tour de Brdy, doufáme, že příště nás bude třeba o trochu víc. Takže si zapište do deníčku 23. prosince 2015, Dobřichovice.