Noticias calientes de Castellón

Jak někteří z vás ví. Tento rok jsem, po půlročních přípravách, vyrazila na léto za prací a teplem do končin nazývaných Castellón de la Plana v provincii Valencie na španělském pobřeží. Díky Needyho komunikačním schopnostem jsme se spojili s místními OB domorodci, kteří přesto, že je mimo OB sezónu pořádají pár tréninků v okolí Castellonu. Po 10 denní aklimatizaci a obdržení souřadnic nadešel čas se na jeden vydat.

Nejprve ale dobrodružná vsuvka:

Středa, půl čtvrté odpoledne. V poklidném španělském rytmu řešíme samé důležité věci na počítači, když v tom začne nějaká pani cosi křičet na chodbě. Jelikož neumíme španělsky, nevěnujeme tomu naši  pozornost, která je plně soustředěná na internetové surfování. Netrvá dlouho a zacítím kouř. Á na dvorku asi něco grilujou, říkám si a vykouknu z okna. Nebylo to daleko od pravdy. Grilovali, jenže né na dvorku, nýbrž 2 patra nad naším bytem a rovnou celou kuchyň (nejsou to tady žádný troškaři teda). Ale to už jedno hasičské auto pod domem rozbalovalo své vybavení. Na chvilku jsme tak vyměnili civění do počítače za civění na místní šikovné záchranné složky. Za chvilku bylo po ohýnku a obyvatelé se navrátili do svých domovů trochu vylepšených o smrádek spálené kuchyně. A po schodech dalších 40 minut sršel vodopád vody. (Vždycky jsem chtěla bydlet u vodopádu).

Konec dobrodružné vsuvky.

Pár hodin na to, již převlečení do sportovních úborů, vyrážíme do nedalekých kopců na start. V rámci lehkého zahřátí jsme zvolili dvoukolé dopravní prostředky. Přece jen vzdálenost 10 km není hodná toho, aby se na to vytahovalo auto. Start byl krásných 128 m. n. m. a na trase tréninku nás čekalo příjemných 250 m převýšení na 3,6 km. Po krátkém úvodu a vysvětlení místního značení (hnědej křížek není plošinka, jelikož vývrat, nebo uschlej strom, zelený kolečko není význačňák jakékoli odrůdy, ale určitý druh jehličnatého stromu a zelenej puntík není křoví, nýbrž určitý druh listnatého stromu, a nebo olivovník) jsme se vydali na pospas místní květeně. Počasí objednali pěkné. Bylo lehce pod mrakem a vzhledem k tomu, že start byl v 19:30, tak se slunce beztak nacházelo na druhé straně kopců, než jsme byli my. Ale ani to nezabránilo tomu, že jsme doběhli tak zpocení, jako bychom právě vylezli z vody. Na úvod mě lehce mátlo měřítko, vlastně ne na úvod, ale celou cestu. Běželo se totiž na mapě 1:5000, která na mě působila trochu jako měřítko 1:vyber si sám (to je však jen můj dojem, mapa byla vážně pěkně nakreslená). Další zrada byla v tom, že místní klub nehledá lampióny. Španělské vynalézavé duše ušetřily a pro potřebu tréninků vytvořili kartičky s obrázkem lampionu o rozměrech cca 15×15 cm, což v kombinaci s místní buší a absencí buzoly není úplně easy-peasy-lemon-squeezy naleznout.

Konec tlachání, přejděme k trati:

castellontraining

První 2 kontroly bych nazvala “zahřívacími“. A nebo to nebudu zakecávat. Prostě jsem je pěkně po*****. Na každý zůstalo asi tak 5 minut drahocenného času! Nehledě na to, že na kontrolu 2 jsem nějak pozapomněla a vracela jsem se tam už z poza zatáčky na postupu na trojku. Pak už to šlo celkem hladce. Do doby, než přišla dohledávka šestky. Myslela sem si, že vim kde jsem a vim kam jdu. Chyba lávky! Pravděpodobně jsem byla někde jinde a šla někam zcela jinam. Takže na tuto kontrolu také zůstalo pár minutek v houští. Nicméně všechno dobře dopadlo a ani tato kartička nezůstala ladem. 7. kartičku jsem pro její rozměry přehlédla a v důsledku toho započala menší průzkum terénu. 8, 9 a 10 přejdeme mlčením. 11 – 13 šly celkem hladce. Na 14 se to může zdát jako špatná volba, ale nenechte se zmást. Prostě jsem dala přednost výhledu na moře z vršku kopce před drásáním se na kontrolu odspoda. Patnáctku jsem vyhlížela ze zídky nad ní, ale nebyla vidět. Zaběhla jsem se tedy zorientovat k olivovníku, od kterého již byla krčící se kontrola ve větvích keře objevena. Po cestě na 16. už jsem zvažovala, jestli takovou hrůzu vůbec můžu vystavit na oddílový web. Ještě jsem se na chvíli kochla fenomenálním výhledem, otočila jsem se dokola a pak mě pohltila místní ostnatá buš, která mě následně vyvrhla někde, kde jsem vůbec nechtěla být. (poznatek dne: točit se do kola bez buzoly v houští není nejlepší nápad) Ale nedala jsem se a i kontrola č. 16 byla pokořena. Na 17. se to valilo dolu, na 18. se to valilo po cestě. Cestou na 19. už jsem byla myšlenkami u lahve plné vody, která čekala v cíli, a tak se stala poslední “drobná chybka“.

Za mého doběhu už slunce pomalu dělalo dětem pá pá. Ještě jsme stihli prohodit pár slov s domorodci, kteří nám vřele nabízeli odvoz i s koly do města autem. My jsme však s díky odmítli a začali se přesouvat domů za pomoci vlastních zbylých sil a našich kol. Ani tato cesta se neobešla bez drobného zdržení v podobě píchlé duše. Naštěstí si s sebou vozím schopného mechanika, který již pod dohledem noční oblohy duši opravil. Unavení a plní zážitků z tréninku v parádním terénu jsme si dali k večeři mango a usnuli během 10 vteřin.

Pro zájemce, kteří by místní terén s horolezeckými (některé zídky jsou trochu vyšší) a masochistickými (ostnaté hustníky) pasážemi chtěli vyzkoušet na vlastní kůži jsme schovali mapy! Stačí dorazit.

Čekáme na vás do půlky srpna 😉

V & V

pár kvalitních fotek na závěr:

castellontrat castellonlampion

30. 6. 2016, Val

2 thoughts on “Noticias calientes de Castellón

  1. Kikča

    Skvělý!!
    Mě se zase moc líbí poznatek dne: ” točit se do kola bez buzoly v houští není nejlepší nápad” 😀 Pro zájemce (a závodníky oocupu) lze jistě nahradit houští závrtem. A dobrodružná vsuvka je taky fajn, nápad dobrý, ale radši bych na grilovačce zůstala u masa. Kuchyň je už moc velké sousto. 🙂

  2. Fanda

    Výborný! 😀
    … Myslela sem si, že vim kde jsem a vim kam jdu. Chyba lávky! Pravděpodobně jsem byla někde jinde a šla někam zcela jinam. … 😀

Komentáře již nejsou povoleny.