Uplynulý víkend patřil dvěma závodům štafet a sobotnímu „áčkovému“ sprintu na Jižní Moravě. Žáci se v rámci středočeské skupiny účastnili Vyzývacího poháru. Na závody jsme jeli oblíbeným autobusem Martin Uher, celá akce mělatím pádem zvláště pro žáky zvýšenou atraktivitu a děti si užívali nepřítomnost rodičů a dobrou partu. Sobotní štafety se konaly nad obcí Sentice. Přivítalo nás ryze letní počasí, kdo si nevzal kraťasy, trpěl. V lese se odehrávaly těžké boje, ale naše řady byly oslabeny naší slabší matematickou gramotností. Dospělí muži špatně přečetli svá čísla již před startem a přišpendlili si opačně čísla na hruď, dvě žákovské štafety byly zase vyřazeny z bojů vynecháním kontroly. Situaci musely zachránit veteránky (Zuzana, Šárka, Petra), které byly vyznamenány perníkovými medailemi a zásobami chmele za 1. místo v D135. Odpoledne jsme se přesunuli do Ivančic, kde nás čekal městský sprint. Před sprintem se přehnal velký liják, takže klima pro závod se značně vylepšilo. Zdánlivě nudné a orientačně nezajímavé městečko otevřelo pro závod všechny své průchody a skryté dvorky, čímž se stal závod hezkým a zajímavým. Oslavili jsme první úspěchy (1. Martin G. – H12, 3. Kája Bejvlová – D14, 2. Kája Bořánková – D21A, 3. Šárka V. – D45, 5. Honza G. – H16A). Po závodě jsme se ubytovali v příjemném Středisku volného času a zašli si na zaslouženou a moc dobrou večeři. Po rozboru postupů všichni usnuli jak špalci.
Po snídani míříme vylepšit si reputaci na nedělní štafety kousíček od Ivančic. Bylo opět horko. Přes noc jsme trénovali čísla, takže první fáze rozdělování čísel proběhla na jedničku a úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Skvěle zaběhli muži – Ondra, Vojta a Lukáš – H21 – 5. místo, o jedno místo utekla bedna dorostencům -Tomáš, Ota, Šimon – H18 – 4. místo a zlato vybojovali veteráni – Martin, Petr, Fanda – H105. A co Vyzývací pohár? Žáci bojovali jak mohli, ale tentokrát byli soupeři silnější. Úspěchem je 6. místo D14 (Hanka, Helča, Kája B.) a 7. místo H14 (Martin, Vítek a Viki), konkurence byla veliká. Žádné smutky se ale nekonaly, cesta domů autobusem proběhla opět za zpěvu, her a dobré nálady. Stmelili jsme středočeskou partu a víkend si užili. Příště je ale určitě všechny rozsekáme! 🙂
Já přidám svůj zážitek z trati sprintu. Zhruba v půlce pěkně rozběhnutého závodu jsem se snažil najít průchod domem na jednu z kontrol. Průchod jsem přeběhnul a zastavil se až na náměstí. “Ty jsi pako, tys ten průchod minul.” Vracím se zpět a vbíhám do průchodu, kterého jsem si letmo předtím všimnul. Paní zametající chodbu mi uhýbá, slečny (snad z cukrárny v chodbě) na mě pokřikují, že tam opravdu ne. Nenechám se rozhodit (ony přece nemají páru o tom, o co tady jde, že?), pokračuji na konec chodby. Jsou tam dveře. Zavřené (proč to ti pořadatelé nenechali otevřené?!). Opět se nenechám rozhodit, odemykám klíčem v zámku a … jsem na dvorku 😀 , kde kromě nějakého harampádí nic není (a průchod dál už tu tuplem není 😀 ) … otáčím se, omlouvám se a rychle s ostudou mizím na ulici … 😀 Čím dýl ten sport dělám, tím víc jsem překvapen, co jsem schopen ve startovním stresu vyrobit.