Někdo si myslí, že to jsou zvonivé notičky Mozarta, nebo rozverný Chopin, kýčovitá Lady Gaga nebo božský Karel. Každý máme své oblíbené zvuky, rámusy a každý je prožíváme jinak.
Co se ale vyrovná tomu, když přicházíte v úterý na Chodov na trénink a z šatny na vás zdálky sálá, křičí, píská, zkrátka dýchá předtréninková nálada. Před krutou zimou venku, mrazem rádi unikneme do matně prosklených dveří od nenápadných šaten, domovské teplo nám u dvěří v mžiku ochotně sundá gentlemansky kabát zmrzlosti a odloží na věšák, kde v momentu roztaje. Z ještě temné, zhaslé předsíně šaten nás dál lákají jen ty božské hlasy naší rodiny. Rodiny, která se každé úterý sbližuje v útulnosti kam-šatničky a utužuje svou účastí partu. Občas se dá říct, že je to radost přijít. Snad ani moc neklesne nálada, když se nám znovu do hlavy vdere připomínka, že tu dnes nejsme pro tlachání a prostopášné flákaní – očekává nás třeba jen 90 minuteček s klukama jako vždy.
Nacpaná šatna plná běsnících, věčně se tetelících šílenců, každý otáčejíce se pro své věci, puká ve švech a nejde necítit 100% koncentraci sportovna. Každý se pomalu trousí ven po obvyklých výkonnostních skupinkách, za zády nechává chodovské šatničky a plně se oddává tmě Kunratického hvozdu.
*** Ale to nebyl případ minulého úterý. Nad účastí jsme si drobně posteskli, zamysleli a samozřejmě nevyhnutelně vyrazili vstříc lesu. Z Dragounů přítomny pouhé 2 kusy (slovy dva). Proto jsme s Lukáškem strávili pěknou hoďku a půl v lese marně dychtícím po vícero kamenických overalech. Marně.
Cašovi náleží velké poděkování v tu dobu početného dragounského tábora (jen já). A že je to chlapec už od prapočátků věků pilně representující Kamenici nemůže být ani při Svatém Karlovi pochyb. Podíváme se na pár z jeho prvních krůčků:
Už od mala dokázal věnovat čas (nebo caš) sobě samotnému, kdy se uvnitř něho formovala osobnost až do dnešní vybroušené podoby. Správně!
Nebyl problém vyvažovat tréninkové dávky chvilkami relaxu, lidé to podceňují.
Na lidi kolem sebe měl vždy pozitivní účinek a dokázal nás vyburcovat až na hranu sil, sám se přitom usmíval. Mládí od něj okoukávalo, jak na to.
Přitom jeho kariéra v OB nebyla vůbec jasná. Údajně podle fotografických památek soupeřil o jeho pozornost tanec a sami objektivně posuďme, že by to nebylo vůůbec zlé. Partnerky se předháněly ve svádějí, Cašův sportovní duch sváděl nelehký boj.
Bylo k nevíře, že i našeho Míru Dušína zlákala puberta a tvrďácké pivečko, které později maskoval za náhradu ionťáku po závodě. Jedno pozávodní.
Vyrostlo z něj ale něco, na co může být rozhodně každy z Kamenice pyšný. Příklad pro mladé i staré. Pro módní rýpali můžeme rovněž zhodnotit, že navléklému v podkolenkách a kam dresu mu to sluší více než na parketě v náručí davů žen. Prostě lesů pán!
***
A hlavně chodí na kamenické tréninky. Choď i ty a můžeš být jako Caš. Každý chce! CHODOV-ÚTERÝ-16:45.
JSTE VÍTÁNI, NAŠE RODINA NENÍ PRO KAŽDÉHO, ALE JE PRO TEBE!










































Cáš byl, vždycky muj velkej vzor, JEN TAK DÁL!
Sorry kluci sorry, že vás v tom nechávám samotný, ale nechám zas.. :/ Leč velké úterý příští týden bude, tak doufám že po teorii pravděpodobnosti přijde na řadu i praxe běžecká! 🙂
paráda !
Výborný! 🙂
Tak ja teda v úterý přijdu, no.
Rýmička, nejdu.
Pěkné fotky jsi vyštrachal, dík 😀