Přestože si toho počasí nejspíš stále ještě nevšimlo, minulý týden byly Velikonoce a náš oddíl se již potřetí pokusil zničit Termit(iště). I přes loňský nadějný pokus s potrubím nás Le Termit, některé už ve středu, uvítal v celé své kráse (a zimě).

Ale o kráse středeční noci a překřtění objektů v Doksech si nechte vyprávět od někoho znalejšího. Po čtvrtečním obědě se k vymrzlé skupince dobrodruhů připojili fossumští polárníci (kteří bez problémů objevili barevné domečky) a taky posádka nového „forda“ alias Přemeček, jeho přímotopy a posádka. Vzhledem k tomu, že ve čtvrtek byla stejná zima v pokojích, na chodbách i v lese, většina nelemřila a absolvovala první trénink na Králově stol(i)ci. Totéž napadlo vícero oddílů, a tak bylo v lese rozhodně víc lidí než na oblastňácích.  V podvečer dorazila i nejprůbojnější skupinka žáků a první vedoucí.

Pátek jsme začali na Karolíně a odpoledne se ztratili v Tajze, Valča vyřizuje pozdravy od divočáků 🙂 Se začínajícím víkendem narostl počet lyžníků na necelou stovku, v jídelně a před tréninkem to bylo znát. Ale aspoň už bylo teplo. V sobotu dopoledne jsme položili hlavy na Oltářík Šárce a jejím ochuzeným mapkám s okruhy; úspěchy individuální. Odpolední Hradčany… a mohli jsme se jít klouzat (doslova). V noci se pak změnil čas, abychom se mohli klouzat ještě déle za světla.

Neděle je prima den a víš proč bůčku? Nezabili jsme pošťáka, ale našli jsme Justament! Někdo to možná neocení, ale nás prázdné okolí autodromu malinko překvapilo. A na Justamentu proběhl velký závod žížaláků, žížaliček, šneků a všelijaké další havěti. V průběhu volnějšího odpoledne žáci hledali čokoládová hnízda na Stolci. Dorostenci měli na své trati taky dvě taková, ale zajímavější bylo vyhledávat ta žákovská. Žáci byli bohužel pečliví a nic nám nenechali (nebo jsme šli moc pozdě?) ale i tak příjemné odpoledne – vylézt si z postele kdy chceme, vzít v pytlíku mapu, jít se lehce proběhnout a sežrat čokoládu k tomu 🙂 Co víc si přát

Pondělní ráno ukázalo, že minimálně dorost již stárne nebo jsme po letech vymýšlení plánů (cesta do lesního divadla, králičí bobky, střechy, prasklé potrubí,…) konečně našly ten nejúčinnější. Škoda, že jsme si dokonce tak pečlivě připravily koledu.  Dopoledne po letech neproběhla tradiční hra (stejně bylo jasné, že bychom zase vyhrály!!!), a tak jsme se museli spokojit se štafetami. A po obědě opustit Termit 25 s konstatováním, že opět přežil. Dáme za rok jiný cíl?