Za losem Švédským lesem
Napsat komentář
Los je největší zástupce čeledi jelenovitých a vidět ho naživo je velký zážitek. Někteří by pro to, aby viděli losa, udělali vše. Třeba odjedou na týden do Švédska, ubytují se v kempu na pobřeží Oskarshamnu a běhají každý den po lese s busolou a mapou. A jsou tací, kteří losa ani vidět nechtějí, a přesto se jim to poštěstí. Ale postupně.
K rozhodnutí jet do Švédska na KAM oddílové soustředění došlo loni po úspěšném soustředění KAMíků nedaleko Göteborgu. Nápad spojit dětské soustředění s dospělými zase navázal na úspěšnou akci Polsko 2024. Nakonec se přihlásilo celkem padesát zájemců, a tím vzniklo strašně moc otazníků. Jak se do Švédska dopravíme? Jak se vejdeme na ubytko? Jak bude fungovat soužití dětí a rodičů a nevyplašíme losa? Organizace se ujal zkušený „bafuňář“ Adamos a zařídil nám nádherné ubytování v chatičkách přímo u moře.
Tréninky v rozmanitých terénech po okolí Adamosovi pomáhali připravit Terka Š. a Martin G. Součástí soustředění byla i účast na dvoudenních závodech Tjus 2-Dagars. No a samozřejmě soutěž, kdo uvidí toho losa.
Na prvním tréninku zvaném Seznamovák jsme losa neviděli. Co by tam taky dělal v tom horku. Terén to byl spíše jednodušší. Kupky, bažinky, sem tam nějaká ta plotna, a jelikož na mapě bylo i hodně pěšinek, dalo se bezpečně běhat podle nich. Bylo velké horko, a tak po tréninku hned do moře, pak večeře a dospat dlouhou cestu.
Druhý den dopoledne jsme si střihli Mapové okruhy. Terén už byl přísnější. Bez cest, místy víc zavřený, a tak docházelo i k prvním větším kufrům. Vojta tvrdil, že našel losí bobky, ale pak se ukázalo, že to byly bobky strachu některých zavaděčů kontrol, zda kontroly správně roznesli.
Počasí bylo opět neseversky horké, a tak potréninková koupel v jezeře bodla.
Odpolední fáze Middle byla typicky severská. Les skoro úplně bez cest, kameny, plotny, bažiny. Náročná trať z dílny Martina G. prověřila mapové skills úplně všech, i zavaděčů kontrol. Losa jsme ale neviděli, a tak začala narůstar mírná frustrace. Ondra Ch. přinesl z lesa ohlodanou kost s tvrzením, že je to kost losí.
Úterý patřilo první etapě závodů Tjus 2-Dagars a konkrétně střední trati. Hezké malé závody s pěkným shromaždištěm. Terén v blízkém okolí arény trochu slabší, ale čím dál od arény, tím více to byla ta pravá Skandinávie, což se především ukázalo při středečním longu. KAMíci se na shromaždišti a ani v lese neztratili.
Oba dva dny nás bylo hodně vidět, a to i na stupních vítězů. Nebyla nouze ani o velké kufry a slzičky zklamání. V sousedním prostoru se v roce 2027 poběží 10mila, a tak jsme snad trochu potrénovali.
Cestou ze závodů se někteří spotteři vydali pátrat po losech, ale neuspěli, a tak si ze zoufalosti pomohli Googlem a jeho fotobankou. Jak nečestné!
Po dni volna, který jsme věnovali prohlídce města a vodním hrátkám ve studeném Baltu, následoval pátek a Kombotechové okruhy. Kombinované techniky to tedy byly a dokončit některé okruhy dělalo problém i těm největším borcům, ale les to byl zajímavý a zábavný.
Např. autor tohoto článku se vrátil ze Švýcárny s trapnou výmluvou, že před jedničkou stálo stádo losů a nemohl se přes ně ke kontrole vůbec dostat. To mu už ale vůbec nikdo nevěřil, protože většina dospěla k názoru, že jediný los, který ve Švédsku existuje, je ten stírací. Odpolední štafetky á la One man relay patřily svou atmosférou mezi nejhezčí tréninky. Vyhecovaná atmosféra kontaktního závodění a souboje až na cílové kupce trénink hodně oživily. Zvítězili ti, kteří udrželi nervy a mapu na uzdě a chybovali co nejmíň.
Losa jsme sice zase nenašli, zato jsme našli Vojtu Fuchse st., který se v lese tak trochu zamotal, a kdyby ho sběrač nenašel, tak se možná motá ještě dnes.
Blížil se konec soustředění a na losa se už málem zapomnělo. To by ale nebyl král lesa, kdyby o sobě nedal vědět, a tak při tréninku na
udržení ...
