Po Itálii a loňském Polsku, se letos KAMíci vydali za orienťákem do jižního Švédska. Konkrétně do Partille na předměstí Goteborgu. V sobotu odpoledne jsme vyrazili pěti auty na cestu a do ubytka jsme přijeli v neděli kolem oběda. Organizátorem celé akce byl Adamos a to by nebyl on, aby nás hned nevyhnal na první seznamovací trénink. Prošli jsme si první bažinou, ukázali rozdíly v mapování na severu a vyrazili vstříc prvním kontrolám.
Terén mapy Maderna byl místy takový středoevropský a místy pravá severská klasika. Trénink měl být ve volném tempu s důrazem na mapu a dodržení směru, což se některým moc nepovedlo😊.
Večer nás čekalo první společné vaření, rozbor postupů a pak rychle do hajan, dospat dlouhou a únavnou cestu. Ráno, někteří z nás vyrazil klusem k jezeru na první BBA (Bez BAšuse). Koupačka v jezeře + snídaně nás nakopla, a už jsme se těšili na první fázi, kterou byly mapové okruhy na mapě Delsjö. Nádherný terén, bažiny, kupky, kameny skalky a mezi nimi krátké okruhy s důrazem na výběr záchytných bodů a přesnou dohledávku. Šlo nám to výborně, ale výjimky se zase našly😊.
Návrat na ubytko, rychlý oběd a odpočinek a hup, šup na druhou fázi, kterou byl middle na stejné mapě, ale v jiné části lesa. Terén byl odlišný od předchozích dvou prostorů. Velké kopce, prudké skály a srázky. V závěru porostově zavřený a neprostupný. Chybovalo se hodně, a to především na delších postupech….
ale všichni to nakonec zvládli, a tak jsme po tréninku nakoupili v nedalekém supermarketu a večer se pořádně nadlábli, abychom měli sílu na úterní trénink směrů. Na úterek Adamos naplánoval jen jednu fázi a bylo to dobře. Terén mapy Lexby patřil k těm nejtěžším. Těžká podložka pod nohama, borůvčí do ½ stehen, tráva do ½ pasu, kapradí do až do ½-lek, bažiny řádně nasáklé, málo cest a navíc jsme museli držet směr v úzkém koridoru, který byl vyznačený na mapě. Les byl tak divoký, že někteří kluci dokonce zahlédli losa! Losa sice neviděl, ale za to v lese viděl všechno možné i nemožné Honza Neškudla st., který při sbírání kontrol zabloudil a dopolední tréninková fáze se mu hodně protáhla do odpoledního odpočinku😊.
Ti, kteří, nebloudili hlubokou bažinou, nebo nechodili po lese s voláním: „Honzo, kde jsi“ vyrazili odpoledne z ubytka k jezeru a věnovali se skákání, plavání a odpočinku. Pak večeře, zmrzlina, veselý rozbor postupů a do hajan vstříc dalšímu intenzivnímu dni. Středa měl být den věnovaný odpočinku a výletu na ostrov Brännö. To druhé se povedlo, to první moc ne, a to je dobře. Ostrov nabízel obrovské množství skákání, lezení, běhání po skalách, písčité pláže, chladnou mořskou vodu s medúzama, ochočené ovce a zaslouženou zmrzlinu.
Jelo se lodí a byla pohoda. Jen ten odpočinek chyběl, a to byla trošku chyba. V noci totiž přišla další Adamosova mapová zkouška, a to nočák na mapě Maderna. Těžká prověrka pro mnohé KAMíky i jejich trenéry. Spousta tápání, hledání, bloudění a nacházení. Adamos nás vůbec nešetřil. Přišly také první DISKy, ale bylo to dobrodružství na druhou a v cíli určitě přišla velká úleva u všech, kteří to zvládli. Ráno jsme zrušili BBA a také dopolední trénink, abychom noční bloudily nechali trochu odpočinout. Matěj si vzal na starosti strečink a trenéři měli více času připravit odpolední lahůdku v podobě zkrácené klasiky v bažinách a plotnách mapy Rannebergen. Z důvodu omezení vzájemného rušení mezi běžci jsme aplikovali 10minutové startovní intervaly a můžu směle říct, že se to vyplatilo. Většina trénujících KAMíků se dokázala mnohem více soustředit na mapu a né na kolem běžící KAMarády. Chyb bylo méně, čistých mapových výkonů více😊.
Terén byl neuvěřitelně krásný. Bylo tam vše, co orienťák od Skandinávie může čekat. Kupky, skalní plotny, bažiny a bažinky. I pod nohama to trošku lépe ubíhalo. Po tréninku pak sběr borůvek na koláč, sluníčko a pohodička. Večer se všechno pořádně rozebralo, Marta s Barčou upekly dvě buchty a šlo se spát, abychom byli ready na páteční přesun na závody. V pátek ráno vše zabalit, nezapomenout vlajky, KAM tetovačky a barvičky na obličej a vyrazit 150km na sever do Skövde na štafety U10mila. Nejprve se od 17:00 běžely štafety pro žáky HD14. Čtyři úseky se musely střídat systémem holka-kluk, přičemž na druhém a třetím úseku mohly společně vyběhnout až tři závodníci na stejný úsek. KAMenice stavěla dvě štafety a oběma se v konkurenci sedmdesáti teamů dařilo výborně. První štafeta ve složení Barča Fuchsová, Marek Sláma + Kuba Sankot, Klárka Rejšková a Maty Čížik, skončila na šestém místě a postavili se tak, při vyhlašování na rozšířené pódium. Druhá štafeta ve složení Olča Bašusová, Vítek Pelikán + Ríša Bína, Elenka Pokorná + Lenka Bradnová a Viktor Voleský doběhli třicátí sedmý.
Pak rychle doplnit energii a připravit se druhý závod pro dorostence a juniory HD20 (i mladší), který odstartoval holčičím nočním úsekem ve 2:45 ráno. Poté se opět střídali kluci a holky až do dopoledne, kdy se odběhlo všech deset úseků. Na pátém úseku mohly společně vystartovat až tři závodníci stejně jako u HD14. Nás opět reprezentovaly dvě štafety, které trenéři složili vyrovnaně především s ohledem na obtížnost úseků a krátké úseky doplnili HD14kama. Štafetu výborně rozběhly Adélka s Barčou Ž. I když u Adélky to bylo trošku divoké. Adélka za polovinou závodu ztratila mapu a už ji nenašla, a tak běžel s balíkem na riziko, že všechny kontroly, které orazí budou ty její. A byly! Ufff. Adam na druhém úseku si hned na jedničku vybral bludišťáka a tak dal „čuchnout“ Matymu z druhé štafety a oba teamy díky nim předávaly po druhém úseku společně. Další noční úseky zvládly Lucka a Sára rozdílně. Lucka štafetu KAM2 posunula na 48. místo, Sáře noční úsek moc nechutnal, a tak se propadla na 66. pozici. V KAM1, ale pak nastoupily nečekaně kvalitní úseky, které už běžely za dne a Čenda (na čtvrtém) a Olča + Elenka + Johanka (společně na pátém úseku) vytáhli štafetu KAM1 zpět na úroveň KAM2 a to konkrétně na 57. místo. V KAM2 se totiž na čtvrtém úseku nedařilo Honzíkovi, ale ztrátu trochu napravili za ním dobře běžící Ríša + Kuba + Lenka, kteří předali na 55. místě. V půlce závodu se tak oba naše teamy pohybovaly u sebe, spíše v závěru 77. členného startovního pole a naplno se projevoval zejména věkový rozdíl, kdy ostatní teamy stavěly proti našim HD14-16kám na úsecích dvacetileté běžce. Ale bojovali jsme statečně dál a byli mnozí, kteří se od starších soupeřů rozhodně nenechali zahanbit. Na šestém úseku Marek dotáhl a předběhl Vítka a KAM1 (62.) se dostala před KAM2 (67.). Pak běželi velice dobře Barča F. (KAM1 = 59.) a Klárka (KAM2 = 64.).
Ve zlepšující se trendu bohužel nepokračoval Viktor, který nenávratně poslal KAM1 hluboko za KAM2, kde na krátkém, klučičím úseku, běžela Marta, která pro zranění kotníku nemohla běžet delší trať. V závěru pak Terezka s Kačkou na nejtěžším denním, ženském úseku udržely pozice (KAM2=61 a KAM1=66). Po doběhu svého úseku už holky neměly komu předat, jelikož Kryštof s Matějem již vyběhli na trať z hromadného startu. Oba kluci zabojovali a Matěj ještě zvládl vytáhnout štafetu KAM1 výš a přiblížit ji ke KAM2. Konečné pořadí tak bylo KAM2 = 61. místo a KAM1 = 65. místo.
Ať jsou výsledky jakékoliv, všem patří pochvala a potlesk, jak to všechno zvládli. Nervy, stres, nedostatek spánku, pocit euforie i pocit zklamání, že se něco nepovedlo, to vše tam bylo násobené, ale team držel pohromadě a všichni se vzájemně podporovali a fandili. KAMíci nasbírali spoustu zkušeností. Závodních i nezávodních. Atmosféra byla skvělá a 100 % připomínala atmosféru velkých štafetových závodů jako jsou třeba 10mila, 25mana, nebo Jukola. Snad se jednou v KAM dresu nebo v dresu nějakého severského klubu na ně podívají. I trenéři si atmosféru takového závodu užili. Po závodě bylo nutné vše zabalit do aut, nalejt se kafem a kolou a zpátky domů. Cesta byla dlouhá, ale řidiči to zvládli a za to jim náleží velký díky a pochvala. Tak to je konec článku o švédském KAM dobrodružství. A KAM? Příště?
Výsledky tréninků a závodů najdete pěkně pohromadě zde
Fotky jsou k vidění tady