První historické mistrovské týmové medaile jsme se dočkali před 5 lety. Tehdy v okolí Tisu zazářily holky, které v sestavě Móňa-Pítra-Terka nestačily pouze na suverénní Hradec a získaly stříbro. Ikdyž jsme pak pravidelně ťukali na medailové brány ve sprintovkách i ženských štafetách, na další medaile jsme si museli počkat. Až loni to prolomila bronzová sprintová štafeta, na kterou brzo navázaly zlaté ženy a odstartovali jsme týmové medailové žně. Po bronzové obhajobě na letošních sprintovkách jsme do Vacenovic vyrazili s extrémně ambiciózním týmem, který měl jen ty nejvyšší ambice.

Štafety

Extrémně rychlé a rovinaté tratě, to byla asi hlavní definice letošního šampionátu. Především v sobotu se k tomu ale přidalo i množství rozplizlých hustníků a o chyby tak rozhodně nebyla nouze. Zatímco holky řešily na poslední chvíli personální krizi, kluci přijeli v nejsilnějším možném složení a silná tak byla i béčková štafeta. Stejně jako minulé roky se pak nechalo zlákat i velké množství veteránů a celou výpravu doplnilo několik štafet v mixu. O zábavu tak bylo postaráno na všech frontách.

První do lesa vyrazily mužské štafety. Naše áčko i béčko ponechalo úspěšné soupisky z posledního ČPŠ a tak se na první úsek opět postavili Honza s Limetkou, za céčko je pak doplňoval ještě Boris. Úvod se ale klukům těžce napovedl, všichni tři zůstali na farstované druhé kontrole déle než by bylo vhodné a od začátku tahali za kratší konec. Mezitím v aréně všichni nevědomky čekali na první rádio. To však nefungovalo a první informace z lesa přišly až po půl hodině z radia druhého. Tam byli Honza s Limetkou pospolu pouhou půlminutu za čelem a v aréně jsme to mohli hodnotit jako výborně rozběhnutý závod. Ve zbývající části se kluci ještě více posouvali, na průběhu byl Honza už druhý, Limetka čtvrtý a v extrémně lehkém pytlíku se oběma podařilo ukázat svou fyzickou sílu a překonat své luhačovické soupeře – předávali tak na prvním a třetím místě v rozmezí necelých deseti vteřin. Famózní první úsek, chyby z druhé kontroly mohly být zapomenuty. Boris, který na druhé kontrole zůstal nejdéle ze všech už takovou stíhací jízdu nepředvedl a přinesl céčku do cíle nepříjemnou ztrátu sedmi minut. V áčku do druhého úseku vybíhal na čele Glóňa a hned v patách mu byl Martin. Glóňa od začátku nasadil tempo, které zbytek čelní skupiny nebyl schopný akceptovat a po čtvrt hodině závodu si vytvořil nadějný minutový náskok. Poté se mu ale staly osudným již zmiňované rozplizlé hustníky a po právě minutové chybě se objevil uprostřed velké skupiny bok po boku Martinovi. Zároveň se ve skupině objevil i o třídu rychleji běžící Kuba Chaloupský, s kterým Glóňa vytvořil silný tandem a brzo se zbytku skupiny začali zase vzdalovat. Jejich spolupráce (byť se Glóňa většinu času vyvážel) slavila úspěch a když se bez výraznějších chyb dostali až na průběh, jejich náskok činil více než dvě minuty. Na průběhu se o slovo začal hlásit Glóňa a v závěrečném pytlíku diktoval tempo, které připomohlo k chybě z nepozornosti Kuby Chaloupského a náskok naší štafety před Hradcem byl na předávce dvacet vteřin. Na třetí místo se propracovaly Pardubice těsně následované Martinem, který bezchybně pracoval na čele původní skupiny a udržel naše béčko vysoko ve výsledcích. Zmar našeho céčka bohužel podtrhnul Vojta, který omylem vynechal celou smyčku a céčko tak tentokrát ve výsledkách nebylo. To ale vynahradily zbývající dvě štafety běžící na čele. Karty byly rozdány tak, že o zlato se rvali Ota s Danem Vandasem, ale zezadu šla extrémně silná dvojice Roudný-Strýček a tak ani dvouminutový polštář nemusel být dostačující. Ota ale běžel famózně, prvních dvacet minut si udržoval mírný náskok před hradeckou štafetou, pak šli část společně a nakonec se rozhodující stala farsta na K18, kde Ota zůstal o něco málo déle. Hradec už stáhnout zpět nedokázal, ale zmenšující se náskok na ostatní udržel až do cíle a ve vyrovnaném závodě, kdy se první čtyři týmy vešly do jedné minuty, mohli naši kluci slavit premiérové stříbro. Víťan měl stejně jako na posledním ČPŠ exkluzivní společnost, kdy kolem něj startovali kluci jako Strýček, Roudný, Hubáček, Král a další. Opět se s tím ale popral se ctí a nakonec našemu béčku vydobyl konečnou osmou pozici, jakožto suverénně nejlepší béčko.

Zatímco kluci měli do první štafety velký výběr, u holek to bylo právě naopak. Z předpokládané štafety Anička-Terka-Lůca vypadla s dlouhodobou nemocí bojující Terka a najít náhradu nebylo vůbec jednoduché. Elda se teprve pomaličku odvažovala do terénu po zranění kotníku a Pítra se stále pomaličku rozběhávala po mateřských povinnostech. S prosíkem o záchranu jsme tak zavítali na Konec Světa uprostřed Rychlebských Hor, kde jsme úspěšně zlanařili aktuálně pobývající a moc neběhající Moničku. Co na tom, že měla letos odběháno asi sto kilometrů a pouhé dva orienťácké závody, byla to jasná volba na první úsek. Monička začala výborně, šla na čele svého vlaku, volila svou volbu a stopu a při náběhu k farstovaným K3 byla v přední části vedoucí skupiny. Bohužel v tu chvíli napodobila klučičí rozbíhače a v místě, kde kluci měli K2, tak vyrobila taky skoro dvouminutovou chybu a ztratila kontakt s rychleji běžícími holkami. Když pak přidala malou kličku na další farstované kontrole, ztráta se začala nepříjemně zvětšovat. Tentokrát (asi poprvé v historii?) se na Moničce projevila mapová nejistota a na prvním radiu tak svítila ztráta přes tři minuty. Těsně před ní radiem proběhla pěkně běžící Pítra v béčku, naopak Elda v céčku se přidala do skupiny našich prvních úseků, které chybovaly na K3 (klučičí K2) a céčko zatím uzavíralo třetí desítku se ztrátou přes pět minut. Všechny holky se už pak vyvarovaly chybám , přesto ztráty trošku narostly. Monička a Pítra, která ji stále běžela v patách nakonec předávaly se ztrátou něco přes pět minut. Ztráta Eldy narostla přes 8 minut. Na začátku se nedařilo ani Aničce, když udělala dvouminutovou chybu pro jistotu už na první kontrole. Ve zbytku závodu už šla bez větších chyb a rychleji než čelo závodu, stahovala, posouvala se, ale ztráta celkově narostla přes sedm minut a holky byly po druhém úseku stále za branami elitní desítky. Bez větších chyb běžela Káťa, která se na začátku druhého úseku dokonce dostala před chybující Aničku. Postupně ale ztrácela fyzicky a v cíli zaznamenala propad o pět pozic dolů. Do třetího úseku se pak vrhla Lůca, která si na rozdíl od Aničky poradila s jedničkou, ale podobně jako další spousta závodníku udělala chybu na K3. Tentokrát ale poměrně malou a tak mohla pokračovat ve stíhací jízdě. Další chyba přišla těsně před radiem, na kterém ztráta překročila už deset minut. Ve zbytku závodu už ale zůstala konstatní a Lůce se povedlo stáhnout několik pozic až na konečnou pěknou šestou příčku. Žádná z holek bohužel nepředvedla výkon, se kterým by mohla být spokojena, a právě proto byla šestá příčka velkým příslibem pro nedělní závod družstev. V béčku poslední úsek zvládla pěkně Kačka a štafetu posunula o dvě místa vzhůru na konečnou 26. pozici. V céčku zbylé dva úseky absolvovaly Kája s hostující dorostenkou Bětkou a v cíli byly na 37. místě.

Poslední mistrovskou kategoií s kamenickým obsazením byly dorostenky. Štafeta ve složení Marta-Kačenka-Terka obsadila konečné 28. místo. Strhující a prestižní souboje se svedly i v navazujících veteránských a mixových kategoriích. Naše největší veteráncké želízka byly v kategorii H165 v sestavě Žemlič-Martin-Kožak. Kluci se během celého závodu pohybovali na dostřel stupňům vítězů a Kožak nakonec doběhl na 4. místě. V prestižní mixové kategorii pak dominovali naši kluci, kteří se nevešli do hlavní kategorie a trio Trejky-Adamos-King vládlo s více než čtyřminutovým náskokem. Zbytek vetošů se pak vezl na vlně radosti z vlastního pohybu a přes různě povedené výkony jim nezmizel úsměv z tváří.

 

Družstva

Sobotní výkony byly nejlepší pozvánkou na nedělní družstva, kdy byli dospělí odhodláni vylepšit dvě pátá místa z posledních dvou let a konečně se zapsat mezi medailisty. V posledních deseti letech byly stupně vítězů na družstvech rezervovány pouze pro čtyři oddíly – Hradec, Pardubice, Žabiny a Luhačovice. To se mělo letos změnit. Závod samotný byl podobný tomu sobotnímu – opět extrémně rychlý a rovinatý, tentokrát ubylo rozplizlých hustníčků, přibyl delší postup na volbu, no a hlavně se změnil pytlík. Pořadatelé to pojali z extrému do extrému, a tak zatímco v sobotu to bylo jednouduché oběhnutí po louce, v neděli se závodníci prodírali těmi nejnepříjemnějšími hustníky s neviditelnými pěšinkami. A tak se pytlík v nedělním závodě stal místem s nějvětší chybovostí.

Honza se během posledních dvou týdnů propracoval do výborně běhajícího rozbíhače a asi poprvé jsme měli ambice rozběhnout závod na úplném čele. Honza tahle očekávání od začátku naplňoval a od prvních radií se pohyboval na čele s přibližně půlminutovým náskokem. Těsně před diváckým průběhem na dlouhé volbě sice o náskok přišel, na průběhu byl ale stále v čele. Poté jsme však byli poprvé svědky toho, že pytlík ještě hodně míchal s celkovým pořadím, Honza ztratil další půlminutku (což se ve výsledku ukázala jako zanedbatelná ztráta, nechávaly se tam minuty, což hned na prvním úseku pocítil rozbíhač největších favoritů z Hradce) a nakonec předával na třetím místě. Každopádně to byla skvělá pozice od začátku a Anička, užívající si premiéru v ambiciózním dospělém družstvu, se brzo prodrala zpět do čela a po bezchybném výkonu si napravila chuť po ne úplně povedené sobotě. Přibližně v půlce jejího úseku se na čele vytvořila tříčlenná skupinka, kde byla Anička společně s Žabinami a Pragovkou a když tuhle trojici nerozdělil ani pytlík, byly rozdíly v cíli druhého úseku minimální. Skvělá pozice pro Glóňu, který něco podobného zažil už v sobotním závodě a stejně tak v tom nedělním si brzo na čele začal tvořit menší náskok. Opět se ale nevyvaroval chybkám, které tvorbu jeho náskoku brzdily a na průběhu měl náskok přibližně půl minuty. Pytlík ale na tomhle úseku nejvíce ukázal svou zákeřnost. Glóňa udělal chybu hned na první kontrolu a opět ho doběhlo družstvo Žabin, na farstované kontrole pak Glóňa nevědomky přeběhl neviditelnou pěšinu a ztratil další minutu a půl. Stále to však stačilo, aby se v cíli objevil na prvním místě, těsně před Pragovkou, která vydělala na chybách v pytlíku a až s minutovou ztrátou doběhly Žabiny chybující ještě více než Glóňa. Do hry se tak díky chybám na čele vrátilo favorizované družstvo Hradce, které doběhlo čtvrté s dvouminutovou ztrátou. A právě to přebralo otěže závodu během čtvrtého, krátkého holčičího úseku. Přibližně v polovině úseku se na čele vykrystalizovala trojička Hradec, Pragovka a v neděli již jistě běžící Monička, naopak na tomto úseku ztratilo kontakt s čelem družstvo Žabovřesk. Móňa začala lehce ztrácet kontakt na delším postupu zpět do arény a v pytlíku pak přidala menší chybku, což vyústilo v přibližně minutovou ztrátu na vedoucí duo. Krátký klučičí úsek pak po dlouhých debatách dostal na starost Martin. Ten lehce zaostal za svým výborným sobotním výkonem a Pragovce se trošku překvapivě nedokázal vůbec přiblížit. Až na nevyzpytatlný pytlík se mu ale podařilo vyvarovat chyb a stabilním jistým výkonem nás stále držel na medailových pozicích. Dva úseky před cílem už byla situace hodně vykrystalizovaná a my jsme stále nevěřícně koukali na skvěle běžící Pragovku. Naštěstí jsme měli v rukávu ještě náš hlavní trumf – poslední holčičí úsek a na podzim famózně běhající Lůcu. Ta jakoby se zalekla své role a na prvních kontrolách ztropila pár žákovských chyb, pak to z ní ale spadlo a ve zbytku závodu naprosto zničila veškerou konkurenci – stáhla ztrátu na Pragovku pod minutu a hlavně vytvořila obrovský polštář na pozice za námi. Ota se už v sobotu ukázal jako naprosto ledově klidný finišman, který se své pozice nezalekne a v neděli to opět dokázal potvrdit. Netrvalo dlouho a finišman Pragovky už koukal Otovi na záda a to z čím dál větší vzdálenosti. Ota během celého úseku neměl slabší chvilku a tak jsme po necelých 294 minutách mohli slavit nejen skalp našeho největšího soupeře, ale hlavně zisk premiérové, stříbrné, medaile z MČR družstev.

Trošku ve stínu áčkového dospělého družstva běžel samozřejmě i zbytek oddílu. Dospělé béčko skončilo na pěkném 16. místě, kdy jim na elitní desítku a taky jediné lepší béčko chybělo pouhých pět minut. Skvěle běželi především Víťa s Limetkou, kteří šestým respektive čtvrtým časem na úseku potvrdily extrémní sílu mužského týmu. Pěkné výkony podal ale i celý zbytek týmu a chyběly opravdu maličkosti k tomu, aby se mohli porvat o elitní desítku. Céčko nemělo úplně nejsilnější start do závodu, ale postupně se dokázalo prokousávat zpátky vpřed a nakonec zůstalo těsně za branami elitní třicítky a bralo 31. místo. Pěknou řádku skalpů si nakonec posbíralo i déčkové družstvo, což je značný meziroční progres. Po vyrovnaných výkonech bez výrazných záseků z toho bylo finální 46. místo. A vetoši? Ti tentokrát mezi nejlepší nepronikli, nejlepším výsledkem bylo 11. místo v kategorii DH275. Přesto si víkend opět dokázali užít a ve smyslu hesla „Sdílená radost je vždycky větší“ celý den podporovali skvěle běžící dospělé. Děkujeme!

Během víkendu jsme dokázali získat dvě stříbra a stali jsme se letos jediným oddílem, který si v dospělých odvezl medaili ze všech tří týmových mistrovství. Stříbro mužské štafety a především stříbro dospělého družstva byly naše historicky první medaile v těchto kategoriích a konečně se tak náš oddíl může definitivně zapsat mezi největší mohykány české historie. A to tahle generace rozhodně neřekla své poslední slovo! A aby těch stříbrných medailí z víkendu nebylo málo, tak si své první mistrovské medaile přivezli i někteří kameničtí žáci, kteří byli součástí úspěšného středočeského družstva. Ondra, Olinka, Mára a Adélka předvedli stabilní výkony stejně jako zbytek týmu a nestačili pouze na suverénní Východočechy. Doma na nástěnku si tak mohli pověsit tu svou první mistrovskou medaili.