Na konci června proběhlo ve Slovinsku ME dorostu a svou mezinárodní premiéru si na něm odbyli i tři Kamíci. Áďa s Verčou si vyběhly nominaci v českém týmu a v reprezentačním dresu se vydaly do boje mezi mladšími dorostenkami. S mladšími dorostenci z celé Evropy se pak utkal Maty oblíkajíc dres Slovenska.

Centrem celé akce bylo město Nova Gorica na hranici s Itálií, kde se uskutečnila i první disciplína, sprint. Na lesní závody (long a štafety) se pak závodníci přesunuli do vnitrozemí na náhorní plošinu ve výšce okolo 1000 m n. m.. V úvodním sprintu se nejvíce dařilo Verči, která se stabilním výkonem propracovala ke konečnému 8. místu., což byl nejlepší výsledek českých mladších dorostenek. Na longu pak naopak zazářila Áďa, která se oklepala po nepovedeném sprintu a i s větší chybou v závěrečné části si doběhla pro 9. místo. Long se bohužel už tolik nepovedl Verči a do závěrečné štafety tak nastoupila pouze Áďa. Tam na druhém úseku podala stabilní výkon, kterým pomohla štafetě ke konečnému druhému místu. Ze Slovinska si tak odvezla svou první velkou mezinárodní medaili. Matyho nejlepší výsledek pak bylo pěkné 27. místo z longu, 9. místem na prvním úseku pak pomohl slovenskému týmu ke konečné 12. příčce.

Všechny naše reprezentanty jsme po návratu vyzpovídali pár otázkami.

Napadlo tě před sezónou, že bys mohla jet na MED? Kdy sis začala uvědomovat, že by to mohlo vyjít?

Á: Před sezonou mě to ani nenapadlo, protože jsem si na konci minulé sezony zlomila ruku a po měsíci neběhání na tom moje fyzička nebyla úplně dobře. Začala jsem si to uvědomovat až po tom, co jsem zaběhla pro mě skvělý čas na dráze a byla třetí na MČR ve sprintu.

V: Ze začátku mě vůbec nenapadlo, že bych se na MED mohla nominovat. Ani jsem na to nějak necílila, protože mým hlavním cílem letos bylo se co nejvíce zlepšit. Po MČR ve sprintu, které se mi moc nepovedlo, jsem v nominaci ani nedoufala. Pak se mi ale docela povedla Áčka v Janově a tam mi došlo, že bych přece jen mohla mít na nominaci nějakou šanci.

Jak probíhala nominace na MED ve slovenském týmu? Kdy ses rozhodl, že na MED chceš jet a musel jsi o místo v týmu bojovat?

M: Nominace na EYOC probíhala vypsáním celkem dost nominačních závodů, ale ne všech jsem se mohl zúčastnit, takže o to více jsem se musel v těch zbývajících snažit.

V jakém nastavení jsi byl/a před závody? Byl/a jsi nervózní? Jaké byly tvoje cíle?

Á: Před závody jsem byla hodně nervózní, ale byli tam trenéři, kteří mi pomohli a povzbuzovali mě. Nejvíc jsem se bála, že když se mi to nepovede, tak zklamu očekávání ostatních. Moje cíle ve sprintu nebyly moc vysoké, chtěla jsem to hlavně běžet plynule a bez chyb, ale to se bohužel moc nepovedlo. Na longu už moje cíle byly vyšší, protože jsem věděla, že na to mám a dokážu jít bez chyb. Nakonec tam pár chyb bylo, ale s umístěním jsem spokojena, chtěla jsem být v top10 a to se povedlo. Na štafetách jsem měla cíl předat to co na nejlepším místě, což se povedlo.

V: Před závody jsem byla hodně nervózní, hlavně před sprintem, protože to byl první závod a já jsem vůbec nevěděla, co čekat a jak silná bude konkurence. Mým hlavním cílem bylo zaběhnout závody co nejčistěji a být se svým výkonem spokojená, což se mi ale úplně nepovedlo na longu, kde jsem udělala opravdu velkou chybu.

M: Před závody jsem se těšil hlavně na atmosféru a na to, jak to bude celé fungovat. Nervózní jsem samozřejmě byl, ale nebylo to o moc více než u jiných závodů. Moje cíle nebyly moc ambiciózní, hlavně jsem si to tam chtěl užít, ale říkal jsem si, že kdybych skončil v první polovině, tak by to byl super výsledek.

S kterým závodem jsi nejvíc spokojený/á?

Á: Ikdyž se mi nejvíce povedly štafety, tak jsem asi nejvíc spokojená s klasikou, protože to za mě bylo hodně těžké jak fyzicky tak psychicky a podle mě jsem se s tím celkem zvládla vyrovnat.

V: Nejvíce jsem spokojená asi se sprintem, protože se mi povedl ze všech tří závodů nejvíc a podařilo se mi ho zaběhnout docela čistě.

M: Nejvíce jsem spokojený se svým prvním úsekem ve štafetách, kde se mi podařilo běžet bez chyby a skoro až do pytlíku jsem si udržel kontakt s nejlepšími. Nakonec ani celkové 12. místo štafety není vůbec špatný výsledek.

Jaký zážitek ze Slovinska ti utkvěl nejvíce v paměti?

Á: Asi nejvíc budu vzpomínat na štafety, protože tam byla skvělá atmosféra a českému tymu se hodně zadařilo. Obecně to bylo takové hezké zakončení. Taky budu hodně vzpomínat na závěrečnou přípravu, protože jsme se všichni v týmu lépe poznali a skamarádili se.

V: Asi nejvíc mi v hlavě zůstane atmosféra při vyhlášení. A taky závěrečná příprava, protože jsme si užili spoustu srandy a poznala jsem hodně nových kamarádů.

M: Zážitků, které mi utkvěly v paměti, je spousta, ale nejvíce asi friendship párty, brutální fyzické vyčerpání po každém závodě a vyměňování dresů po štafetách.

Jaké máš plány na prázdniny?

Á: O prázdninách pojedu na spoustu soustředění do ruzných zemí a budu se snažit dobře připravit na podzimní sezonu, ale zároveň i odpočívat.

V: Prázdniny nemám naplánované jinak než typický orienťák. Čeká mě hodně soustředění v Česku i v zahraničí a budu se snažit co nejlépe připravit na podzimní sezónu. Samozřejmě si ale chci také pořádně odpočinout.

M: Na prázdniny mám v plánu hlavně si odpočinout, ale zároveň pořádně potrénovat na podzimní sezónu.

A chválíme i fanoušky, kteří dorazili na místo! 🙂