Jako každý rok proběhla i letos jedna z nejprestižnějších klubových soutěží na světě 10mila. Letos ovšem s Kamenickou účastí ! Byl jsem vybrán, abych zafinišoval druhému týmu Helsinského klubu Rajamäen Rykmentti, za který teď běhám. Ale jak to všechno začalo…. Odletěli jsme s reprezentací ČR 1. 5. na tréninkový kemp do Švédska/ Norska. Parádní a náročné tréninky  nás brzy dostatečně unavily (a doufejme že i technicky zase o krůček posunuly), a 3 dny bezprostředně před 10milou jsem s holkama z repre zůstal na klubce týmu Söders. Tam jsme už jen tak odpočívali, sem tam nějaký výklus v parádním terénu na mapě… A pak to přišlo. Jako každý rok, konkurence byla znovu slibná, přibližně 300 štafet ve chlapech i ženských, nevyjímaje nejlepších orienťáků světa. 10mila začala v sobotu 9. 5. ve 14:30 ženskou štafetou (čítá 5 úseků). Zde vyhrál tým Domnarverts GOIF, za účasti české reprezentantky Dany Šafky Brožkové. Krátká pauza a čas na oslavy, a hlavní soutěž, tentokrát 10ti členné chlapské týmy se mohli do lesa rozběhnout ve 21:30. První úsek ještě částečně za světla, pak 5 úseků v noci, na 7. úseku svítalo, a poslední 3 úseky už za dne (Tedy pro ty nejrychlejší. Nám svítalo mnohem dřív :D). O pódiu se rozhodlo mezi trojicí Eskil Kinneberg (IFK Goteborg), Magne Daehlie (Halden SK) a Thierry Gueorgiou (Kalevan Rasti) až v samotné cílové rovince. Eskil ukázal nejrychlejší nohy a doběhl týmu IFK Goteborg pro historicky první vítězství na 10mile, druhý skončil silný tým Halden SK. Barvy třetího Kalevanu hájil na 9. úseku běžící Jan Procházka, gratulace. A co my? Náš první tým ukázal své kvality a za přispění Olafa (Tomáše Dlabaji) si doběhl pro konečné 12. místo. To náš druhý tým měl ztrátu mnohem větší a pohyboval se v rozmezí 70. – 90. místa. A já jsem tomu na posledním úseku moc nepřidal. Výkon jsem nepředvedl úplně špatný, až na jeden fatální kolaps. Na třetí kontrole jsem přehlédl kratičký postup na 4. kontrolu a šel jsem rovnou na pětku. Měl jsem přeloženou mapu, takže jsem číslo 5 neviděl. A když jsem byl asi za půlkou postupu, mapu jsem otočil a koukám, že jdu na číslo 5. Ale já mám jen 3 kontroly, říkám si. Tak jsem se podíval zpátky a velmi nemilé překvapení bylo na světě. Cestou zpátky jsem navíc kontrolu netrefil a nakonec se ztráta na tomto mezičase vyšplhala na 24 minut. Takže ze 17,5km dlouhé trati a nejdelšího úseku jsem si udělal půlmaraton.

Podívejte se na postup z 3. kontroly na 5. Doběhl jsem až na paseku označenou vykřičníky

Terén to nebyl rozhodně špičkový, místy to připomínalo trochu Česko. Bylo to taky velmi rovné (ekvidistance 2,5m), proto tu nebyly vpodstatě ani žádné volby. Všechno bylo třeba chodit víceméně rovně. Kromě toho fatálu jsem dělal už jen menší chybky, jak můžete z postupů vidět. Dobrá zkušenost a doufám že za rok zase a už líp ! Nicméně sranda ještě bude. Blíží se Jukola, nominačky na MS a spoustu další zábavy, třeba teď MČR ve sprintu. Tak Vám všem držím palce, doufám že urveme nějakou medaili 🙂 A na závěr ještě jemná ochutnávka z tréninků s reprezentací ve Švédsku.

Všechno najdete na http://repreob.hyperlink.cz/index.php?pozice=23&pomp=855

-krabby