Od jara si plánujeme den, kdy bychom s žáky udělali nějakou pořádnou akci bez lampiónů. Ale 9 oblastních žebříčků, 6 Béčkových žebříčků a štafety nám nedávají šanci. Až nyní!
Uplynulý víkend (14.-15.6.) vyrážíme na vodácko – trampské putování. Chceme si dokázat, že jsme nejen dobří orienťáci, ale i nadějní vodáci! V sobotu ráno v Týnci fasujeme lodě, pádla, barely a jsme spokojení, že dostáváme také mapu jezů – s mapou v ruce se hned cítíme jistější. Tak ještě poslední suchá fotka na břehu a – ODRÁŽÍME!
Obyčejné kanoe byly rozebrány již před týdnem, a na doporučení firmy dostáváme – nejstabilnější, nejpohodlnější a nejlehčí trojmístné kajaky. V prvních chvílích jsme značně nedůvěřiví, protože „nejlehčí“ kajak nelze pro svou váhu téměř ani dotlačit k vodě, nicméně ostatní slibované vlastnosti sedí. Naše lodě jsou plovoucí tanky, které si razí cestu řekou a převrátit je prostě nelze i když se o to celý den poctivě snažíme. Vody je sice málo, ale teče překvapivě rychle. S kameny jsme v kontaktu téměř neustále, ale to nevadí, jsme přeci „kameničáci“ a lodě něco vydrží a navíc jsou z půjčovny. Kdo si myslel, že zůstane suchý, ten se spletl, protože do našich (navrtaných) tanků stále přitéká a odtéká a na pohodlných sedátkách se již po pár záběrech tvoří malé rybníčky na sezení. Naštěstí Sázava je dnes teplejší než vzduch, takže nám to nevadí. 
Pomalu ukrajujeme kilometry, bavíme se na jezech a „plujeme dál a dál…“. Nabízená občerstvení na trati míjíme (nejsme žádní paďouři) a míříme až do hospůdky v Kamenném Přívoze v polovině cesty. Zpestření cesty se tady protahuje díky propracovanému systému obsluhy (zaplať si papírový lísteček s číslem a čekej) na hodinu a půl. Trochu zmrzlé děti se alespoň ohřejí v teple místnosti u jediného volného stolu, dospělí osychají na sluníčku. Nakonec šup zpátky do žlutých tanků a pádlujeme posázavským kaňonem dál. Toronto, Dakota, Třeštibok a Pikovice jsou tu. Docela to uteklo a děti litují, že se „ani necvakly“. V Pikovicích všichni zažíváme neskutečnou euforii ze suchých spoďárů, zkušený vodák Petr si suchých slip přivezl dokonce patero, zapomněl však na mikinu, ale to nevydí, suchý zadek bohatě stačí.
Posázavským Pacifikem se přesunujeme do Prosečnice, odkud pokračuje naše putování zpátky do Kamenice. Požárskými lesy putujeme okolo kouzelné zkrášlující studánky k naší dobře známé závoře a šlapeme dál až do Skuhře. Zde čekají „záchranné autobusy“ do kterých ale nastupují jen ti starší, děti službu odmítají a docházejí po svých až domů. V Kamenici zapalujeme táborák a po zpěvu vodáckých písní se ukládáme na noc pod širák, nebo do oranžového stanu. Dospělí ještě chvíli zpívají, ale před půlnocí vytuhnou i ti nejvytrvalejší, máme toho pro dnešek až až.
Ráno ještě společná snídaně u vyhaslého ohně a naše akce končí.
Kdy bude v kalendáři další volný den? Do roka a do dne na Sázavě!
