Od roku 2021 se tak nenápadně stalo pravidlem, že každá soupiska na Mistrovství světa obsahovala také zástupce kamenického oddílu. Po sprintových epizodách Glóni v letech 2021, 2022 a 2024 se na lesní šampionát ve Švýcarsku v roce 2023 probojovala také Terka, která si zaběhla long. Na tu letos navázala Lůca, která se při své premiéře na vrcholné akci představila stejně jako Terka o dva roky dříve na longu.
A premiéra na Mistrovství světa to byla opravdu se vším všudy. Skandinávská klasika s těžkou podložkou, která nedala nic zadarmo. Sice byl les lehce příměstský s velkým množstvím cest, to ale ve výsledku na náročnosti nic neubralo. A co více, bylo to první MS po prodloužení vítězných časů v ženské kategorii a vítězka to nakonec těsně stlačila pod 95 minut. Pod dvě hodiny se v ženském závodě dostalo pouze 22 závodnic (pro srovnání, v roce 2023 byl vítězný čas 81 minut a do dvou hodin se vměstnalo 45 závodnic). Závod tedy prověřil všechny stránky závodnických schopností a uspět mohli pouze ti, kteří byli v závodní den perfektně připraveni. A Lůca po kvalitní klasice na SP ve Švédsku mohla doufat v další pěkný výkon a výsledek.
A taky podle toho do závodu vyrazila. Plná sebevědomí a odhodlání do toho úspěšně šlapala od začátku a brzo se začala přibližovat závodnicím startujícím před ní. A jelikož startovala spíš ze začátku startovního pole, začala se na prvních mezičasech usazovat pohodlně na průběžně vedoucí pozici. První menší zádrhel přišel po půl hodině závodu, při postupu na K5, kde Lůca zvolila lehce horší volbu a k tomu přidala ne úplně jistou dohledávku, nebylo to ale nic co by jí zabránilo probíhat arénou po třetině trati v zatím nejlepším čase. Po proběhnutí všech závodnic to nakonec bylo pěkné 22. místo po první třetině trati.
V tu chvíli se Lůca už delší dobu pohybovala přibližně minutu za před ní běžícím vlakem čtyř dříve startujících závodnic. Jejich potenciální doběhnutí ji mohlo pozitivně nakopnout do další části trati, místo toho tam bohužel vyfikla tříminutovou chybu na K9, kdy krásně naběhla do kolečka, ale kontrolu nedoběhla . Balík před ní běžících závodnic byl pryč a místo pozitivního nakopnutí přišel zádrhel, který mohl po skvělém začátku nepříjemně nahlodat psychiku. Rozhodující se pak stala kruciální volba na K12, kde Lůca nevyužila obíhačky a pustila se rovně do na první pohled ne nijak nepříjemného terénu. Opak se stal pravdou a naplno se zde začal projevovat úbytek sil po napáleném začátku. Člověk při sledování gps přenosu začal trpět společně s ní a snažil se hypnotizovat obrazovku, aby se ta tečka pohybovala aspoň trošku rychleji. Ztráta na postupu se nakonec vyšplhala k jedenácti minutám a krom toho Lůcu na obíhačce minuly tři za ní startující ženy.
Naděje na výborný výsledek byly tamtam a zbytek závodu se proměnil v boj o co nejsolidnější dokončení. I to se na longu stává a tady to bohužel přišlo v ten nejméně vhodný okamžik. Poslední třetinu závodu zahájila Lůca další chybou v dohledávce (na K14), kde ji doběhla další ze závodnic za ní startujících, s tou se dokázala značnou část trati vyvézt a ikdyž ji pak neudržela až do konce, dokázala stanovené tempo udržet a dokonce zpátky doběhla a předběhla některé ze závodnic, které ji předběhly na dlouhé obíhačce.
Suma sumárum z toho byly dvě a čtvrt hodiny strávené v lese, konečné 39. místo a Lůcin pravděpodobně nejprotrpěnější závod v dosavadní kariéře. Něco co si rozhodně nevysníte při svém prvním startu na MS, ocenění si ale rozhodně zaslouží její odvážný přístup, kdy se nebála a šla od začátku za co nejlepším výsledkem. Taktikou „hlavně abych tam neumřela“ se dobrých výsledků dosáhnout nedá. A tak všichni věříme, že příště, až dostane druhou šanci, tak si vynahradí všechno, co se nepodařilo letos ve Finsku.
Pro dokreslení kontextu, závod okořenil famózní souboj dvou nejlepších orientačních běžkyň současnosti, Simony Aebersold a Tove Alexandersson. Obě nasadily šílené tempo a během závodu se střídaly ve vytváření menších či větších chyb. Podle toho se také měnilo průběžné pořadí, kdy ze začátku vedla Švýcarka, aby pak druhou polovinu vládla výsledkům naopak Švédka. Rozhodující se stala více než minutová chyba Švédky přibližně šest minut před cílem, kdy se do vedení opět vrátila Švýcarka a do cíle ho již nepustila. Rozdíl v cíli byl nicotných devět vteřin! Nejlepší z Češek byla na 16. místě Tereza Rauturier, která ztratila 17 minut.
Mistrovství světa příští rok bude v polovině července v Itálii, kde dostanou příležitost opět sprinteři. Lesní mistrovství světa pak v roce 2027 zavítá do Maďarska, kde by to v kontinentálním terénu mohlo našim závodník svědčit přece jen o něco více.