Vrátíme se na chvíli na přelom července a sprna kdy se na prosluněném chorvatském ostrově Cres [cres] konaly čtyřdenní závody Bubo cup.

Tyto závody jsme pojali jako rodinnou dovolenou a tak jsme před nimi udělali několika denní zastávku ve Slovinsku v horách, odkud jsme pak přejeli na ostrov Cres, který vystupuje velmi prudce z moře a až přibližně v nadmořské výšce 300 m.n.m. se nachází rovina.

Na ostrově jsme byli o 2 dny dříve, což stačilo na ubytování se, aklimatizování se, projetí některých částí ostrova a v mém případě i na zranění si nohy při cestě ke kešce s terénem 4 (odříznutí kusu kůže z chodidla).

Bydleli jsme v apartmánu v malé osadě Filozići asi 5 km vzdušnou čarou od centra závodů (autem asi 15 km), odkud jsme si den před první etapou vyrazili pěšky na pláž (podle domorodců tam budeme za 30 minut, je to po cestě :)). Zřejmě máme jiné představy o cestě než místní a tak chůze po kamenném poli ohraničeném kamennými zídkami byla spíš trápením, než příjemnou cestou k pláži. Nakonec jsme po hodině opravdu došli k místu, kde přijíždí na ostrov trajekt a kousek odtud jsme našli pěknou oblázkovou pláž, kde jsme pár hodin zůstali. Cestu zpátky jsme pak volili radši po silnici a jelikož jsem nemohl pořádně došlapovat na chodidlo, začal mě po sedmikilometrové cestě nahoru bolet i kotník.

V den prvního závodu jsme ještě sjeli k moři (tentokrát autem) a odpoledne jsme dojeli do centra závodu. Tím měl být lesní sprint v údajně nejlépe průběžné části lesa. Mapově to nebylo až tak těžké jak jsem čekal, ale samozřejmě jsem tam pár chybek udělal. Největší výhrou ale bylo, že se mi povedlo obout botu a tak nějak odběhnout celý závod.

Na jedničku jsem si to chtěl více pohlídat, tak najdu pěšinku a běžím po ní dokud nejsou všude popadaný stromy a musím jí opustit, další kontroly v pohodě, první větší chyba přichází na čtyřku, když ke konci nesrovnávám směr a nacházím nejdřív pětku, na kterou to pak pálím ze čtyřky s představou dohnání ztráty a opět ji netrefím… Na kontrolu 6 jsem si asi úplně nerozuměl s mapařem a tak jsem hledal kontrolu více vlevo a ve svahu místo na úplné rovině, kde jsem ji pak následně objevil. Sedmičku beru na jistotu údolím, kde ztrácím na volbě postupu, ale za to kontrolu alespoň najdu bez problému. Před osmičkou je to nějaké nepřehledné a tak taky nenabíhám přesně, ale dohledávka v pohodě. Zbytek už jsem zvládl celkem bez problémů. Video ze závodu je na konci článku.

E1 - lesní sprint

Druhá etapa byla rozhodně největším tahákem celých závodů, běželo se u města Cres, kde se pěstují olivy pro olivový olej. Terén byl pro české závodníky dost neznámý, šlo především o kamenné zídky a vysoké zdi, louky, kamenná pole a ovce. Start 00 byla už v 8 hodin ráno a to proto, že klima na ostrově neumožňovalo běh už tak okolo desáté.

Po sebrání mapy  tak zběžně kouknu na jedničku a říkám si, že to zkusím pomalu a rovně, vůbec mi to nesedí, tak vybíhám na nejbližší roh zdi, ze kterého uvidím do dálky a hle, kontrola byla hned kousek vedle mne. Povzbuzen úspěchem to pošlu na cestu a z ní odbočuji v místě, kde jsem to měl v plánu. Pouštím se do volného terénu a zatím pořádně mapě nerozumím.. No prostě jsem tam chodil pěšky a nechápal moc kde jsem a co je jak zmapováno, nakonec jsem našel pěšinku na jih od kontroly a od ní už jsem se odrazil správně. Na čtyřku volím ze zbabělosti obíhačku po cestě a nebýt špatného přelezení zdi těsně před kontrolou, mohl to být dobrý postup. Ještě nevzdávám úspěch v tomto závodě, ale přece jenom jsem si ho chtěl spíš užít, než hrotit čas a tak obíhám i pětku, stavuji se na občerstvovačce a točím si kelímek z barelu, tentokrát už to není dobrá volba, navíc cesta okolo sedmičky mě zmate a tak dobíhám skoro až ke kontrole šest, než mi to dojde. V tomto místě už si troufám říct, že jsem plně rozuměl mapě, ale to bylo příliš pozdě… Další průběh závodu už asi nemá smysl popisovat, možná jen, že ne všechny cesty byly běhatelné a něco byly vlastně jen vysoké a placaté kamenné zdi. Video ze závodu je opět na konci článku.

E2 - klasika mezi olivami

Parádní momentka s Eliškou před startem druhé etapy

Další den se běželo opět u centra závodů a částečně se prostor překrýval s prostorem sprintu.

Ve třetí etapě jsem myslel, že by se mi mohlo dařit více, ale opak byl pravdou. Drobná chybka na jedničku mě nerozhazuje, dvojku nalézám v pohodě a na trojku volím postup po pěšince, na ale v závěru nejspíš uhla doleva a tak se ocitám u jiné křižovatky zídek a ztrácím další čas. Na kontrolu pět jsem odmítal přelézt zídku v místě podrostu a spadaných stromů, proto to trochu obíhám a sbírám pětku a šestku. Na sedmičku mě to trochu přestává bavit, přecejenom lezení údolím, které se nedá oběhnout není můj oblíbený postup. Když se postup opakuje na osmičku a hlavně i devítku, přestává mě bavit závod ještě o něco víc. Před devítkou stavím a pomáhám paní na zemi najít brýle. Neúspěšně. Následně zapomínám kde jsem byl v mapě a míjím kontrolu s tím, že ta moje určitě neni. Byla. Měním tempo na chůzi. Po dohledávkové chybě na jedenáctku už mě to vyloženě sere a přemýšlím, jestli to myslel stavitel vážně s tím dalším vedením trati. Další kontroly nacházim celkem bez problémů a to především, že chůze pěšky mi umožňuje víc se věnovat mapě. Za šestnáctkou mě dobíhá King a tak se chvíli držím jeho tempa, které opouštím na konci louky. Přecházím opět do chůze a poťukám si kontroly 17-20. Na jednadvacítce dělám další chybu a ulevuji si hlasitými nadávkami. Přemýšlím, jestli by nebylo lepší skončit s orienťákem. Na kontrolu 22 jdu správně, ale uhnu kousek před ní a tak se zas musím vracet, už to se mnou nic nedělá. Na sběrku do kopce docházím pěšky a samozřejmě to schytávám od českých fanoušků. Začnu tedy předstírat běh a jsem rád, že tohle utrpení už skončilo.

E3 - klasika

Poslední den se běžela opět lesní klasika a cítil jsem, že snad dnes by to mohlo vyjít.

Chyba na jedničku, no to je taková klasika těchto závodů, takže ta kdyby se nestala, myslel bych si, že je něco špatně. Na trojku volím radši obíhačku, ukázalo se to jako lepší. Další větší volba je na kontrolu 6, nakonec zavrhuji severní variantu po kraji mapy a vydávám se rovně. První louka je v podstatě spíš kamenné pole a kdesi pod ním možná jednou tráva rostla, běžet se po tom moc nedá. Za to druhá louka je už o něčem jiném, kameny nikde a tak běžím co to dá až do údolíčka a pak skoro po čtyřech nahoru ke kontrole. V okolí kontrol 6-9 už to znám, šoural jsem se tam včera a tak jedinou chybkou je netrefení občerstvovačky, kterou jsem bohužel nevynechal a ztratil na ní asi půl minutky, bez toho pití by se to dalo. Na desítku špatně čtu vrstevnice a pletu si údolíčka. Pytlík kontrol 11-14 si dávám v pohodě a předvádím se v dohledávce kontrol před pěknou Švédkou (ještě, že mě neviděla včera). Na K15 to beru přes jedenáctku a slibuju si, že už nebudu pít, to nalévání si do kelímku trvá strašně dlouho. Piju. Ke kontrole běžím trošku na random a zrychluji tempo, cítím, že to doběhnu s celkem dobrým časem. Naštěstí patnáctku v díře vidím a pálím to na K16. Na sběrku do kopce je to tentokrát radost a tak jsem poprvé ze všech etap v cíli spokojen se svým výkonem.

E4 - klasika

Celkově porážím Tomáše o 4 minuty a tak je vlastně můj cíl splněn. Ztráta na vítěze je 42 minut, z toho 22 ve třetí etapě. Celkové výsledky

Teď už jen rychle dobalit a vyrazit zpátky domů a na Bohemku!

Adamos

Video z první etapy:
www.youtu.be/Z-9JA6oHWzM

Video z druhé etapy:
www.youtu.be/1z-_kCr7hSM