Další velikonoční soustředění máme za sebou a bylo opět velmi povedené. Tentokrát se po dlouhých deseti letech konalo v kempu Stříbrný rybník hned u Hradce Králové. Nutno pochválit, že v chatkách bylo topení a i při první mrazivé noci nám bylo (aspoň tedy těm, kterým se podařilo topení nastavit) krásně teploučko. Zmínit musím také vynikající stravu, kterou 9 z 10 o-matek hodnotí jako tu nejlepší, co jsem zažily. K dispozici jsme měli luxusní místnost na rozbory a prezentace – díky nemalé vzdálenosti od samotného ubytování cesta tam/zpět perfektně posloužila k regeneraci bolavých svalů.
Účastníků byla necelá stovka, tj. obdobně jako v minulých letech. Akorát řady „eliťáků“ značně prořídly. Do kategorie A se tak museli přesunout i někteří o-fotři, aby aspoň vytvářeli dojem nějaké konkurence. Naopak kategorii B a C přibližně z půlky tvořily naše hojně rozrostlé řady dorostenek a dorostenců, ti byli konkurencí velmi úspěšnou.
Ve čtvrtek večer se konal standardní nočák, který O-matky standardně vynechaly a energii věnovaly spíše večerní (a trošku i ranní) přípravě na další dny.
V pátek dopoledne byla jedna z novinek soustředění – tzv. long/short postupy. Měřítko 1:15000 některé starší a pokročilé zprvu mírně vyděsilo, přece jenom na závodech už spíše běháme na měřítku alespoň 1:10000. Nicméně jsme zapojili zrak, jak to jen šlo, a našli jsme vše, co měli. Dokonce u dlouhých postupů se nám dařilo držet „pod čarou“, jak bylo úkolem tohoto tréninku.
Odpoledne bylo věnováno sprintu v Hradci Králové. Trénink byl společný pro všechny účastníky, v uličkách krásného starého centra tak bylo pěkně plno. Čekalo nás spousta schodů (naběhané převýšení tak nejspíš bylo to největší na tomto soustředění) a také bludiště v podobě zahradních teras, které dalo některým opravdu zabrat (viz „ta kontrola tam není, hledal jsem ji asi 5 minut“). Záludné byly také mapové šváby, s kterými ne všichni dopředu počítali. Dva švábi byli poměrně dobře viditelní, avšak ani to nezabránilo některým je proběhnout. Jeden švábík byl ale tak miniaturní, že někteří ho nenašli ani v klidu po závodě, po důkladné přiblížení mapy až k obličeji 🙂
Sobotní dopoledne bylo klasicky věnováno KAM přeboru na střední trati. Trati se tradičně ujal Martin a opět nebyla lehká. Na večerním rozboru tak byly k vidění někdy opravdu zajímavé postupy. Vítězi letošního ročníku se stali – Evička v HD10, Jitka v HD12, Lenka v D14, Tobiáš v H14, Klárka v C, Anička v B a Martin v A.
Odpoledne se představila další novinka, a to stínování dětí. Toho se ujali téměř všichni, od reprezentantů až po O-matky. Děti se dozvěděly spoustu užitečných rad k lepší orientaci, ale třeba i to, že si mají dát buzolu do druhé ruky. Já si zkusila jít sama vrstevnicovku pro DH16 a pro příště bych také uvítala nějaký stín, pěkně prosím 😉
Picking byl názvem sobotní dopolední aktivity. Jednalo se o trénink krátkých postupů v ne vždy úplně příjemném terénu. Ač byly postupy krátké, tak nebyly vždy jednoduché a k nějakému tomu bloudění došlo. Speciálním pokynem k tréninku bylo nemluvit, a to se leckdy dařilo ještě méně než samotné hledání kontrol (pšššt!).
Odpolední tradiční štafetky nahradil závod s hromadným startem. Únava dospěláků a dorostenců a také spousta odjezdů se bohužel nepříznivě projevily na značně prořídlé startovní listině. Nenechali jsme si ale zkazit radost a všichni společně vyběhli vstříc první kontrole. Ta byla farstovaná a tak se rychle projevilo, kdo si poctivě namapoval sám a kdo se nechal unést davem.
Velikonoční hra byla vymyšlená na poslední chvíli, ale vůbec to neubralo na kvalitě. Mapa byla rozdělená na spoustu čtverečků a cílem bylo navštívit každý z nich. I když bylo na přípravu jen 15 minut, čas na realizaci byl celkem komfortní. Většina z nás tak došla/doběhla v suchém triku a přesto s pocitem dobře odvedené práce. Nenavštívených čtverečků bylo na straně holek a kluků naprosté minimum. Za vítěze Glóňa nejdříve vyhlásil holky, o pár vteřin později kluky (když nastavil pravidlo, podle kterého neměly holky žádnou šanci vyhrát, i kdyby pokryly celou mapu). Po protestu holek a přepočtu v klidu domova vyhlásil za vítěze ale opět kluky. Tak tedy gratulujeme… 🙂
Abychom nezaháleli ani večer, tak si pro nás Helča, Glóňa a K8 připravili každý jednu přednášku. Díky Helče mám v mobilu instalovanou aplikaci Záchranka a také už například vím, jak správně masírovat srdce. Glóňa dětem mimo jiné vysvětlil, že i když se nedaří, tak není třeba hned věšet buzolu na hřebík. Je naopak potřeba zabrat a úspěchy přijdou. Třeba v podobě medaile ze světových her, kterou jsme si mohli prohlédnout. K8 nás provedla světem MTBO a svou velmi úspěšnou kariérou, o které drtivá většina z nás neměla ani tušení.
Soustředění tak bylo nabité různými aktivitami, jedna lepší než druhá. Díky moc všem, kdo se na tom podíleli, a těším se opět za rok!
Lenka P. (O-matka)
