Pět statečných se 30. 1. – 1. 2. 2015 vypravilo na historicky první běžkařské soustředění současné přípravky – já jakožto tiskový mluvčí pro styk s veřejností, ředitelka dopravy Valča, koordinátorka ubytování Kikina, lektorka techniky Mája a oblíbenec holčiček Šimon.

Zlí jazykové předpovídali, že na horách sníh bude. Ale v Lužickejch? Tam sotva! I přes to nás objednaný mikrobus vyzvedl v pátek ráno na čerňáku a už jsme si to frčeli směr chata Luž. Čtrnáct dětí vyskákalo z mikrobusu do pohádkově zasněžené krajiny, ubytovali jsme se ve strašidelném domě, dali si polívku na posilnění a vyrazili jsme do bílé stopy.

Většina dětí stála na běžkách poprvé, tak jsme si na rozehřátí dali na rovince pár cviků na techniku a pak jsme to zkusili na ostro. Po návratu byl až do večeře prostor pro vybalování a rozkoukávání. Z večerního programu sklidila největší úspěch čokoláda, kterou si příště určitě zopakujeme.

V sobotu jsme se po řádném posilnění (protože nažranýmu koni není nikdy zima, jak řekl pan majitel) vypravili na celodenní výlet. Počasí nám přálo, bylo slunečné ráno s dobrou viditelností. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, jednu rychlou a druhou trochu rychlejší. Cílem se nám stala restaurace Na vyhlídce v Krompachu. Jeli jsme cestou necestou, po Čechách i po Německu, až jsme se zdárně dostali na místo určení. (Chtěli jsme to s rychlou skupinkou cestou otočit, ale ta se nedala a chtěla jet stejnou trasu jako o trochu rychlejší skupinka.) Odměnou nám byl teplý čaj a oběd. Cesta zpátky byla sice kratší, ale za to kus po silnici, takže zouvat běžky, musíme se je naučit i nosit (takže trenéři nesli vícero párů… 😀 ). Všichni zúčastnění by si zasloužili zlatou medaili, protože zvládli ujet v těžkém terénu 15 kilometrů a to někteří stáli na běžkách podruhé v životě. Po večeři jsme kreslili mapu a hráli Dixit o bonbóny. V domění, že jsme děti aspoň trochu unavili, jsme po večerce vyčerpáním padli do postele a probudili se až ráno.

V neděli nám počasí také přálo a tak jsme uspořádali štafetový závod dvou týmů „Přes padlý strom“. Sláva vítězům! Ještě jsme se krátce projeli po okolí, abychom načerpali zimní atmosféru. Zabalili jsme si, najedli jsme se, opět naskákali do našeho mikrobusu a mávali strašidelnému domu na pozdrav.