Ne náhodou se o víkendu 3.-4. listopadu 2012, tedy pár desítek hodin po letošních listopadových dušičkách, konalo v brněnských hvozdech MČR v HROBu. Šlo o to, kdo nejdříve vykope svůj hrob než nastane konec světa… Jasně že o žádné odhrabávání zeminy vůbec nešlo, s tím byl každý obeznámen na brněnském webu ještě dostatečně před startem, takže jsme si mohli ušetřit cestu do zahradnictví a nikdo se na startovní čáře s rýčem neobjevil… Nicméně roli ryjících bláznů zodpovědně převzali kanci za ruku s počasím a v lese to vypadalo jak po nájezdů Němců, bahna bylo všude na rozdávání.

Možná by bylo dobré na začátek uvést, že kamenickou trikoloru v okolí jihomoravské metropole representovali nestárnoucí Jitka & Fanda a já (bezpochyby také nestárnoucí :D). Škoda je, že cestu do našeho druhého největšího města si nenašlo více našich lidí, především z řad dorostenců, ale zas na druhou stranu kdo by se těšil na dobrodružnou cestu na Moravu, kde kdo ví jestli mají vůbec internet.

Nicméně tři jsem se sešli a nemohli si už palečky vycucat trémou před sobotním startem. Tak mě napadá, že Simpsnovi museli žít obrovsky nervózním životem, když jim zbyly pouze 4 prsty… Nám jich ale naštěstí pět zbylo, takže se v sobotu ráno našel i jeden prst pro palcovku a čipsy ( čip SI) a hurá do přírodního parku Říčky do hlubokých údolí lesů podobným říjnovým MČR štafet a klubů.

 

Jednalo se o klasicky rozjetý první den HROBu, tedy o počáteční free-orderovou pasáž s množstvím voleb, které rozhodovaly, jestli na uzlovou kontrolu (občerstvovačku) doběhnete s mankem deseti nebo třiceti minut na vedoucí letce.

Po free-orderu následovalo podle kategorie různě dlouhé protažení po lesích a pak zpět do cíle, do centra v Březině.

Já jsem si, v týmu s luhačovickým EXPEŘTEM na hroby Štěpánem Mudrákem (tým v P15- KAMa do LUHA), v jeho premiéře vedl celkem obstojně a popoháněn decibely kapely The Killers došel závod na slušném druhém místě s mankem 15 minut na první.

Večer hrál prim už jen “šnicl s braboráčem” a šlo se spát, i když hlava protestovala, že je ještě celkem brzo, nohy byly jiného názoru.

Druhého dne jsme se probouzeli do krásného rána s vědomím, že nás čeká dalších romantických 20 km a další 2,5 hod krásného pohybu vpřed (bohužel někdy i tvrdého dolů a dozadu…). Náš tým KAMa do LUHA šel do závodu s jasným cílem, udržet slibné druhé místo a vycházku si co nejvíce užít. Překvapivě v cíli jsme si oba požadavky mohli za dalších 2,5 hodiny spokojeně odškrtnout. O našem tempu celkem výstižně vypovídá fakt, že 1 km před cílem nás doběhlo duo Happy Sheep (V. Illner DKP+ J. Veselý LBE) a nám jen nezbývalo nic jiného než přejít z chůze do běhu, chtěli-li jsme druhé místo udržet. Jak již bylo řečeno, druhý flek jsme udrželi a s působivou ztrátou na první 45 minut celý víkend uzavřeli.

Tak se stalo, že jsme strávili krásný víkend v Moravském krasu nejkrásnějším pohybem na světě – během.

 

 

Nakonec jeden zcela vystihující poukaz na zajímavost matematiky úzce související s uplynulými událostmi nejen před MČR v horském OB od PhDr. RNDr. Tomáše Rusého, CSc. :

Nechť Q(x) znamená, že jsi ťululum;

m je jeden člověk a M množina všech lidí;

pak limita (Q(x)) pro všechny lidi m z M je ten, kdo se mnou nejel na HROB.

 

Chvilka poezie:

Jeden běžec z Prahy,

zjistil rychle záhy,

že kontroly jsou záludné,

hej, kde to vlastně vůbec jsme?

Netušil ten z Práglu.

***

Jeden mladý orienťák z Roztok,

ze slz už měl skoro potok,

hned po startu že se ztratil

a cenné minuty jen tratil,

tak proč se hned nenašel, ten z Roztok?

***

Jeden lampión z Kamenice,

nestíhal své rychlé plíce,

nohy mu též zdrhaly,

ruce a hlavu tam nechaly,

moc mu toho nezbylo,

na chůzi to stačilo,

tomu z Kamenice.

*

Upozornění: Podobnost se skutečnými lidmi je čistě náhodná… nejspíš

Pac a pusu.