Skvělý prostor, skvělí pořadatelé a skvělý závod, to všechno se sešlo dneska na oblastním žebříčku, který pořádal náš oddíl severozápadně od Prahy v obci Buštěhrad. Pro jednou jsem dostal volno od pořádání, a s cílem nominovat se na Mistrovství ČR ve sprintu jsem se postavil lehce nervózní na trať závodu. Co se dělo dále se mnou a ve mně bude předmětem následujících řádků, které snad budou detailním a přesným popisem, mého závodního cítění.

Jak bylo řečeno, měl jsem před sebou jediný cíl, a to nominaci na MČR. Sám jsem věděl, že to nebude nic snadného, i když potenciálně největší soupeři pořádali a závodu se tak neúčastnili. To dokládal i fakt, že minulý rok jsem v podobné situaci předvedl několik nepochopitelných chyb a postup mi s velkou rezervou unikl. Ze startovní čáry tedy vybíhám s rozvahou, závodní taktika je udělat si na všechno čas a zbytečně nezmatkovat.

postup na K2

Na krátkém postupu na jedničku není co řešit, ač najít ji na mapě mi chvilku trvalo. Jednoduchý postup podél rybníka nabízí velmi málo času na prozkoumání postupu na dvojku, ale v hlavě to mám ještě srovnáno a tak si dávám záležet. Volím lehce upravenou červenou variantu, která je v mých očích nejplynulejší a snad i nejkratší, a ačkoliv na postupu dostávám 10s, nemyslím si, že by to byla špatná volba. S vědomím, že kopců bude více jsem nezačínal klasickým závodním tempem a zvládl jsem přitom namapovat další části tratě.

Postup na K3

To hned využívám na postupu K3, když běžím fialovou variantu, která ačkoliv s množstvím zatáček je nejkratší a šetří vrstevnice. Ztráta 6s znovu je spíše důvodem mé slabší fyzičky a pomalejšího začátku. K4, K5 i K6 jsou jednoduché a z mé strany i plynulé. Dostávám 5s na šestku což mě na tak krátkém postupu trochu překvapuje. Možná doplácím na to, že jsem ještě neměl připravenou variantu na další, poměrně komplikovanou, kontrolu a tak při seběhu musím navíc mapovat.

Postup na K7

Z možných postupů jsem si vybral zelenou variantu, zdála se mi kratší i s menším převýšením. Nakonec se ale obě volby jeví dost podobně, když všichni nejlepší na ní zabíhají podobné časy. Následují 4 relativně jednodušší postupy, které mám rozmyšlené dopředu a tudíž volím správně. Bylo důležité v těchto chvílích udržet koncentraci na uzdě, i když  mapová náročnost nebyla obtížná, bylo velmi jednoduché zde ztratit. To dokazuje i krátký postup na 11, při kterém se posouvám z 9 na 6té místo závodu z důvodu laciných chyb soupeřů.

Další volba pak přichází na K12, běžím pravou, zelenou variantu, obě dvě ale vypadají rovnocenně a tak je důležitá plynulost a realizace. To usnadňuje i pro mě centrální křižovatka, kde probíhám podruhé, a ještě se na ní několikrát objevím. Bohužel se začíná projevovat moje zimní lenivost a na velmi primitivních postupech 13 a 14 dostávám dohromady 15s, což je na minutě a půl neuvěřitelná porce. Nejhorší chvilky pak přichází při výběhu, nebo spíš v mém případě východu, schodů na K17.

Postup na K17

Postup K12

Ačkoliv se mi daří volit znovu nejlepší, červený postup, nohy tuhnou a přestávají poslouchat. Znovu dostávám desítky sekund na minutových postupech prostě z toho důvodu, že na to nemám. Na předposlední kontrolu ztrácím 14 sekund a padám až na osmé místo. Poslední postup ale ještě slibuje naději na nějaké zlepšení a díky mému šnečímu tempu mám naštěstí čas si ho pořádně připravit.

Postup na K19

Ten zelený je jednoznačně nejrychlejší, ale při aktuálnim stavu laktátu v tělě rozhodně neni jednoduché ho ve změti uliček najít. To dokládá i půlminutová chyba parádně běžícího Radima Ondráčka, který by s o chlupem víc rozvahy na K18 bral pěkné čtvrté místo. Jeho a navíc i zaváhání Kuby Makovského a Jana Procházky mě posouvají na konečné páté místo, s drobným odstupem na Lanďáka.

Před závodem jsem doufal v trochu lepší celkové umístění, ale na druhou stranu jsem rád, že jsem se dokázal popasovat s mapou. Náskok na dalšího běžce ze středočeského kraje, Kamila Arnošta byl pouhých 20s, a každá chybka se tak mohla krutě vymstít. Taktika byla předem daná a bylo klíčové ji dodržet. Celá ztráta byla způsobena prostě tím, že jsem pomalý, což je dáno mým přístupem k orienťáku a k zimnímu trénování :). Na druhou stranu s tímto se dá rozhodně ještě něco udělat. Flaškovi s Olafem asi stačit nikdy nebudu, ale nějaká motivace směrem k mistrovství určitě bude. Ať tam nejedu jenom dělat ostudu :).

Na závěr ještě díky Cašovi i všem ostatním, za perfektní závod. Byl to jeden z nejhezčích sprintů, co jsem kdy běžel. Spletité uličky města spolu s převýšením daly sprintu trochu jiné rozměry než klasické rovinaté sprinty, které poslední dobou vídáme na republikových závodech. Více podobného prosím!

Tímto bych si také dovolil založit nepravidelnou rubriku Trakyho mikroskop, ve které se čas od času budou vyskytovat více či méně detailní reporty z mých závodů případně mých názorů na ožehavá oreinťácká témata 😀