Jeden rozhovor na závěr juniorské kariéry

Odloženou částí juniorského MS na začátku listopadu skončila definitivně i mezinárodní orienťácká sezóna. Mezi českými juniory byla i tentokrát Lůca, která tím uzavřela svou úspěšnou juniorskou kariéru. Jak hodnotí nejen výkony na juniorském MS, ale i celou sezónu se dozvíte v našem rozhovoru na následujících řádcích.

Ahoj Lůco, letošní juniorská sezóna byla kvůli odloženému jwocu extrémně dlouhá. Jak ti to vyhovovalo a jak těžké bylo vydržet trénovat až do začátku listopadu? Povedlo se ti vydržet?

Ahoj Glóňo! Předem díky za rozhovor 😊.

Ano, díky posunu druhé lesní části jwocu až na začátek listopadu byla sezóna opravdu dlouhá. Museli jsme s taťkou trochu uzpůsobit tréninkový plán, abych se pokud možno co nejlépe připravila. České podzimní vrcholy sezony jsem díky tomu trochu upozadila. Po skončení českých závodů zbýval do JWOCu necelý měsíc. Moc času nezbývalo, takže už jsem měla zařazené spíš udržovací tréninky, pár dlouhých výběhů a střídaček a už jsme letěli.

Myslím, že se mi běhá celkově lépe na podzim než na jaře, proto vydržet s běháním až takový problém nebyl. I když teda po skončení českých závodů bylo celkem těžké vydržet psychicky, když si už všichni okolo nás užívali tréninkového volna. 

Zhodnotíš nám krátce své výkony z jwocu? (middle – 36. místo, štafety – 5. místo, klasika – 44. místo)

No, moje výkony na jwocu… nechci to hodnotit jen negativně, ale asi jsem od sebe očekávala víc. A možná se i ode mne očekávalo víc.

Na krátké trati jsem se až moc ujistila, že stačí, když bude fungovat hlava a fyzicky se do toho nebudu tlačit. Stačilo to přece loni, jen když si to pohlídám. I Kóša mě před startem uklidňoval, že hlavně hlavou… Jenže krátká trať není klasika, tam se to prostě valit trochu musí. Od začátku jsem byla taková až moc opatrná, bez toho, aniž bych se do toho snažila šlapat, co to jde… Z té opatrnosti jsem pak na 1. kontrolu zvolila takový postup, hlavně aby byl bezpečný, ale hned tam jsem díky tomu dostala kotel. Chyb jsem se navíc ani tak nevyvarovala.

Ve štafetách jsem běžela 2. úsek druhé štafetě. Rozbíhala mi Janča, která přiběhla na prvním místě. Tady mi ta rvavost nechyběla, už jsem se do toho nebála šlápnout. Nebyla jsem v terénu tak opatrná. V pytlíku jsem udělala 2 malé chybky, takže holky co běžely se mnou (Finky, Švédky), mi trochu utekly. Ale i přes drobné chyby bych štafety zhodnotila ze svých výkonů na JWOCu nejlépe.  

Poslední závod – klasika. Klasika mi vůůbec nesedla. Chtěla jsem to valit, co to půjde, prostě to zkusit risknout. Chtěla jsem se naladit podobně jako na štafetách. Už před startem jsem ale cítila, že to asi nebude úplně ono. Od začátku závodu mi to fyzicky vůbec netáhlo. Bylo mi těžko od žaludku, těžký nohy. No a do toho obří chyba na centimetrovém postupu 6 – 7… Pak už jsem ztrácela motivaci, byla jsem při dohledávkách hrozně nejistá. Snažila jsem se to ještě rozběhnout na dlouhém postupu na 9. kontrolu a přišla další chyba na dohledávce. Byla jsem si nejistá a začala hledat moc brzo. Tam jsem taky strávila celkem dlouho. No a to mě srazilo na kolena úplně. 

Na začátku října jsi dokázala vyhrát klasiku na JECu, jaké byly největší rozdíly mezi touhle úspěšnou klasikou a klasikou v Portugalsku?

Tak společného měly asi jenom to, že to byly klasiky 😀. Fakt to bylo úplně jiný ve všem. Možná jediné to, že na obou klasikách bylo poměrně hodně kontrol. V Německu mi to sedlo mapově a přidaly se i nohy, ani jsem se do toho nemusela tlačit. Šla jsem do toho uvolněná, chtěla jsem si to užít, těšila jsem se. Tam si to opravdu stačilo jen hlídat a ťukat si to, na nohy jsem nemyslela. Ze začátku pár skalek, pak rovina a čistý les, po přeběhu povinného úseku ostré hřbety s pískovci… Určitě bychom podobné terény našli i doma. Líbilo se mi, jak se terén v průběhu trati měnil a měla jsem sílu až do cíle.

No a v Portugalsku – jak už jsem říkala, ještě před startem jsem tušila, že to nepoběží samo. Nebylo moc hezky, na warm – up mapce jsem se zasekala do ostružin. Bylo mi těžko, ani jsem se moc netěšila. V první půlminutě cestou na první kontrolu mi problesklo v hlavě, že to bude ještě boj… Neubíhalo to. Na mapě bylo hodně zelené, místy kameny a skalky. Viditelnost v lese díky tomu nic moc. Síly nebyly ani na začátku a pak to dovršily ještě chyby, které přišly v průběhu trati. 

Když srovnáš letní a podzimní část jwocu, s kterou jsi více spokojená?

Asi nemůžu říct, která část byla pro mě úspěšnější. Letní jwoc přinesl sprint, který na mé poměry, i když nejsem úplně sprintový typ, dopadl celkem slušně. Z druhé části si zase celkem cením štafet, ze kterých mám asi nejlepší pocit ze závodů podzimní části jwocu.

A jaké byly největší zážitky z obou akcí?

Bankety 🤤

Když se ohlédneme za celou sezónou, jak jsi s ní spokojená?

Z letošní sezony mám trochu hořkosladké pocity… Na českých závodech se mi nedařilo úplně nejlíp. Ani na MČR, ani na áčkách. Na podzim jsem se těšila na MČR na klasice, které se rozhodně nepovedlo tak, jak bych si přála… Z JWOCu jsem si přivezla mnoho cenných zkušeností a nakonec 5. místo ze štafet, které je krásné, ale celkově moje výkony na JWOCu úplně pozitivně taky nehodnotím. JEC je pro mě takovou náplastí na tuhle sezonu. 

Tvá juniorská kariéra je u konce a na příští rok jsi byla zařazena do reprezentačního týmu dospělých. Co od toho očekáváš? Těšíš se na reprezentační akce? Bojíš se někoho z týmu? Třeba šéftrenéra?

Bude to takový skok do neznáma… Noví lidi v kolektivu, asi trochu jiný systém fungování týmu než v juniorech…  Ale většinu lidí v repre týmu znám, takže snad nebude tak těžké si zvyknout na novou partu. Těším se na soustředění, že si společně pořádně potrénujem. Nevím, jestli bych se někoho v týmu měla bát… doufám že ne 😂. Příští víkend máme první soustředění, tak uvidíme 😊.

Podělíš se s námi o nějaké cíle na příští sezónu? Pokud už nějaké máš?

Tyjoo… cíle si vlastně ani nedávám. Vím, že je to úplně něco jiného závodit v juniorech/ dospělých. Takže radši od sebe nic moc nečekám, sama se nechám překvapit co příští sezona přinese 😊.

 

24. 11. 2022, Glóňa