Tak jsme se konečně dočkali. Poslední velké závody roku jako vždy ve stylu oslavy oddílových barev. Víkend, který je specifický tím, že přijedou i lidi, kteří celý rok nebyli nikde vidět. A u nás to nebylo jinak, obzvlášť nezvykle vysoký počet veteránů v našich barvách potěšil. Sobotní boje o medaile pro naše dospělé štafety nedopadly příliš dobře a tentokrát se musely sklonit před letos nezvykle velkým počtem soupeřů. Naopak nedělní družstvo zlepšilo historicky nejlepší výsledek oddílu. A veteráni? Ti se celý víkend smáli od ucha k uchu, z čehož se dá usuzovat, že si víkend nadmíru užili.
MČR štafety
Letos bylo skládání soupisek obzvlášť složité. U kluků si na áčkovou štafetu mohlo myslet klidně i 9 kluků, v holkách situace taky nebyla úplně jasná. V áčkové štafetě mužů nakonec dostali důvěru na posledních štafetách výborně běhající Gajdič s Glóňou a na první úsek se postavil po nemoci vracející se Ota. V ženách zůstalo osvědčené trio z posledních štafet, čili postupně Terka-Pítra-Lůca. Motivaci předvést se však měli i další štafety (především klučičí, kde se bojovalo o 4. místo v nedělním áčkovém družstvu).
A hned první úsek mužů nám přinesl obrovskou vlnu radosti. V hlavním balíku od 5. místa dále jsme měli všechny 3 muže. Nejlépe rozběhl áčko Ota, který předával na velmi pěkném 7. místě. Kousek v závěsu byl i Sebík předávající béčko na 11. místě a Trejky předávající céčko na 13. místě. Všechny štafety na hraně elitní desítky po prvním úseku byly velmi dobrým vkladem do závodu.
Bohužel dalším úsekům se už tolik nevedlo. Na Otu nejprve navázal Gadjič, který začátek šel svižně a čistě a na prvním radiu se dokonce posunul na průběžnou 3. pozici. Pak ale přišla velká chyba v hustníku a poměrně citelný propad. Nakonec i tak předával na solidním 8. místě se ztrátou 2 minut na průběžně bronzové Luhačovice. Caš s Vojtou se na trati drželi poblíž sebe, ale ani jeden z nich nepředvedl výkon, se kterým by byl nějak zvlášť spokojen a nakonec společně předávali na 16. a 17. místě.
Finišující Glóňa se na poslední úsek vrhnul s odhodláním tam nechat vše. A taky tam nechal vše, konkrétně všechny naděje na dobrý výsledek. Po příliš ambiciózním startu začal hned chybami na první, třetí a čtvrtou kontrolu a pak se protrápil celým závodem. Kontroly nenaskakovaly, frustrace se prohlubovala a chuť bojovat snižovala. Takový pomyslný hřebík do rakve byl prohraný souboj s pardubickým béčkem na doběhu. Závod na který bude Glóňa chtít určitě co nejdříve zapomenout. Ani King nepředvedl svůj nejlepší výkon a tak z finišerů může být nejspokojenější Boris, který doběhl s malým odstupem hned za Kingem. A výsledné resumé? Áčko 14., béčko 18. a céčko 19., což znamenalo nejlepší céčko ve výsledkové listině. To ale byla jen taková malá náplast na ne úplně vydařeném závodě.
Obě dvě štafety holek rozběhly závod v podobném stylu jako kluci a pohybovaly se v největším balíku na hraně elitní desítky. Na diváckém průběhu se první objevila Elda rozbíhající béčko s náskokem necelé minuty na Terku. V pytlíku si ale holky pozice prohodily a nakonec o trošku dříve předávala Terka na 10. místě, Elda pak o 15 vteřin později na místě 13.
Pítra ze začátku navazovala na své předchozí výborné výkony z podzimní sezóny a posouvala áčkovou štafetu kupředu. V půlce závodu ji ale začaly docházet síly a začala lehce ztrácet. Nakonec se na předávce s vypětím všech sil objevila na 8. místě s tříminutovou ztrátou na průběžně bronzové Žabovřesky. Kačka bojující s nachlazeníčkem pak podala solidní výkon a udržela béčko stále v elitní dvacítce.
Před Lůcou byl obtížný úkol a to pokusit se vrátit štafetu alespoň do boje o nejlepší šestici. Na rozdíl od Glóni se nenechala vybláznit k nekontrolovanému pokusu o zázrak a alespoň první farstou proběhla bez větších problémů. Nakonec se ale chybám také nevyhnula a osudnou se jí stala stejná kontrola v hustníku jako Gajdičovi. Nic ale nevzdala a v pytlíku ještě dokázala předběhnout dvě štafety (včetně pardubického áčka) a doběhla tak našemu áčku pro konečné 7. místo. Kája Bořánková pak dofinišovala béčku pro pěkné 26. místo.
MČR družstva
V sobotu po závodech se vedly dlouhé diskuze o složení nedělních družstev. U kluků nakonec k žádné výměně nedošlo, i když Glóňa by si podle sobotního výkonu zasloužil běžet pouze céčkové družstvo. Jako čtvrtý kluk byl do sestavy doplněn Sebík, který měl úkol zaběhnout podobně jako v sobotu, čili rozběhnout to na prvním úseku v kontaktu s balíkem. V holkách pak ke změně došlo, kdy si sobotním výkonem příležitost vysloužila Elda.
První 2 úseky se nevyvíjely úplně podle představ, ale k žádné zásadní ztrátě nedošlo. Sébovi dle jeho výrazu na doběhu evidentně došly síly a předával tak na konci extrémně roztaženého balíku. Zároveň ale stále v kontaktu, takže svůj úkol splnil. Na druhém úseku pak Terka nebojovala jenom s tratí a soupeřkami, ale i se svou bolavou nohou. I přes to zaznamenala mírný posun a po druhém úseku áčko předávalo na 14. místě.
Béčku rozbíhal Švojtí, který předvedl pěkný výkon a na předávce uzavíral elitní dvacítku. Kája Aschermannová pak znovu ukázala, že orienťák rozhodně běhat umí a udržela béčko na dohled elitní dvacítce. V céčku stejně jako v sobotu zaběhl super výkon Boris, který předával minutu za Švojtou, na druhém úseku pak Kája Bořánková předávala v závěru třetí desítky. Po dvou úsecích se tak zformovaly naše boje – áčko o desítku, béčko o dvacítku a céčko o třicítku.
Třetí úsek byl ten nejdelší mužský a většina oddílů tam nasadila své největší kalibry. U nás to byl sobotou poučený Glóňa, který se jal napravovat svou pověst. A povedlo se! Sice si pár drobností neodpustil, ale pohlídaným výkonem a 4. časem na úseku vytáhl štafetu o 8 míst dopředu na průběžné 6. místo jen s minimální ztrátou na průběžně 5. Pragovku. Co Glóňa načal, to Elda 5. časem na úseku dokončila a po čtvrtém úseku jsme se mohli konečně radovat z pozice před Pragovkou. Výborný výkon pak podal Ota na nejkratším mužském úseku, nejen že udržel 5. místo, ale dokonce se díky 3. času na úseku (pouze 2 vteřiny za nejlepším) přiblížil Pardubicím na rozdíl 2 minut.
Béčku v boji o nejlepší dvacítku dost pomohl Trejky, který podal zkušený výkon na nejdelším mužském úseku, nemocné duo Kačka a Adam Škvor pak sice lehce ztratili, ale neznamenalo to žádný zásadní propad pořadím. Céčko mělo extrémně silný třetí úsek v podání Kinga a ten taky družstvo podržel, Bára s Jendou pak bojovali co jim síly stačily, ale propadu v pořadí se neubránili.
Poslední dva úseky měli na starost ti nejmladší. Medailisti už se zdáli být nedohnatelně vepředu, ale ztráta na čtvrté Pardubice nebyla nehratelná. To se potvrdilo v půlce šestého úseku, kdy se Lůca i přes chyby, které dělala po celé trati, dokázala na radiu dostat na průběžné čtvrté místo s dvacetivteřinovým náskokem na Pardubice. Pak ale přišla kousek před diváckým kontrola v rozplizlé světle zelené a Pardubice nám opět frnkly na dřívější 2 minuty. Lůca ale i tak nepředvedla nijak špatný výkon a předala opět bezpečně na 5. místě. Honza pak měl docela jednoduchý úkol – neudělat chybu, pohlídat náskok před štafetami za námi a čekat na případnou chybu Pardubic. Ta sice nepřišla, ale i Honza se jakémukoliv zaváhání vyhnul a našemu áčku v poklidu doběhl pro historicky nejlepší umístění kamenického družstva dospělých. Parádní 5. místo s velmi mladým týmem!
V béčku jsme na posledních dvou úsecích měli velkou sílu a Pítra s Cašem výbornými výkony posunuli béčkové družstvo celkem o 6 míst vpřed, což nakonec znamenalo pěkné 19. místo (6. nejlepší béčko). V céčku na nejdelším ženském úseku bojovala na poslední chvíli zaskakující Helča a rozhodně se neměla za co stydět. Z hanba startu běžící Adamos pak družstvo o 2 místa posunul, ale na elitní třicítku to bylo daleko. Nakonec z toho bylo 33. místo pro naše céčko (4. nejlepší céčko).
Veteráni: Na START! (aneb jak to viděli veteráni?)
Alespoň jednou za rok, v babím létě, by veteráni mohli přestat dělat řidiče, povzbuzovače, kuchaře či pořadatele a stát se vrcholovými závodníky na prestižních závodech, na které je upřena pozornost médií. A tak jsme je oslovili – nechceme po Vás už ŽÁDNÉ další POŘÁDÁNÍ, ŽÁDNÉ PEČENÍ buchet do cukrárny, přijďte si zaběhat na Největším a Nejzábavnějším závodě roku – na DRUŽSTVECH!
Alespoň jednou za rok! A oni přijeli! 22 jich bylo!!
S karimatkou a spacákem, pěkně busem, skrývali předstartovní nervozitu i lahve Prosecca – jako zamlada. Nebude pršet? Nebude v lese tma? Uvidím na mapu? A i když uvidím, stejně to všem zkazím! Co tady dělám?
Máme 4 družstva v jedné kategorii, to je oddílový rekord. Necháme ale manželské páry v jednom družstvu nebo je rozdělíme? Složíme to podle výkonnosti nebo na vyrovnaný vzájemný souboj? Půjčíme si od dětí rychlejší čipy? Pak si ale na kontrole vůbec neodpočineme! Ale už startujeme. Kam všichni sprintují? Kam to běžím? Pro jistotu za nimi. Kontrola, druhá, třetí…jejda, tahle není moje! Kde jsou všichni? Asi bude lepší běžet podle sebe. A ono to jde. Dokonce někdo běží za mnou! Takže nejsme poslední! Slyším Béďu, vidím louku, teď ještě vylézt na tu lávku, ježíšmarjá, jestli já se tady před všemi svalím! V pohodě, KAM bundy na mě křičí – JEĎ, JEĎ, JSI BOREC! To tedy jsem. Ještě pytlík, samý hustník. Ale dám to. CÍL. Předávka. Tak makej, teď je to zase na tobě. Já už mám odpracováno.
Vlastně to nic nebylo. Všichni se na mě usmívají, nikdo jsme to nedisknul, hamburger, kafe a dortík a jsem zase v poho. Už aby tu byl příští podzim, těch družstev složíme aspoň 5!
A ještě k tomu ty mlaďoši běželi tak dobře!
