Léto končí, pomalu se rozjíždí česká podzimní sezóna, a tak je na čase si zrekapitulovat prázdninové mezinárodní závody s kamenickou účastí. A že těch akcí bylo! Na začátku léta to vše odstartovalo Juniorské mistrovství světa v Rumunsku, v půlce července na to pak navázalo dospělé Mistrovství světa ve Švýcarsku. Pro domácího fanouška byly vrcholem Světové poháry v České Lípě a na Kokořínsku, které se konaly na začátku srpna. Vše to na závěr zkompletovaly komornější ale také zajímavé akce na konci srpna. Konkrétně Juniorský evropský pohár v Belgii a Mistrovství Evropy univerzit ve Švýcarsku. Na všech těchto akcích jsme měli naše oddílové zastoupení a v článku nebude ochuzeni ani o jejich dojmy z těchto akcí.

Juniorské mistrovství světa (Martin Gajda)

Série, kdy od roku 2014 na vrcholné akci juniorů nechyběl alespoň jeden zástupce našich barev stále trvá. Po přechodu Lůcy do dospělých od ní přebral žezlo Martin, a díky jarním stabilním výkonům si řekl o místenku do Rumunska. Vydal se tak konečně vstříc své první (a doufejme že ne poslední) velké mezinárodní akci. Pořadatelství se letos ujala orienťácky ne úplně zkušená země, která má ale z hlediska terénů rozhodně co nabídnout. Jak se asi dalo očekávat, tak se některým pořadatelským přešlapům nevyhnuli, například když autobusy vozící závodníky do karantény měly přes hodinu zpoždění, protože si řidiči mysleli, že mistrovství začíná až o den později. Také tratě nevyužívaly prostory úplně naplno. Obzvlášť farstování štafet bylo extrémně necitlivě nevyrovnané.

Na programu byly 3 individuální závody (sprint, middle a klasika) a 2 štafetové závody (mixové sprintové a klasické lesní) nahuštěné v 6 dnech. Martinovi nejvíce sedla krátká trať, kdy na trati vyrobil jenom menší chybičky a doběhl si pro velmi pěkné 24. místo. Další individuální závody mu nesedly podle představ a obsadil 64. místo na klasice, respektive 75. místo na sprintu. “Na sprintu jsem se v druhé části trati, po sérii horších voleb a menších zaváhání, výrazně propadl. Na klasice mi to celkově moc nechutnalo. Dlouho se mi dařilo vyhýbat chybám, ale ke konci jsem vzal jednu výrazně horší volbu prudkým svahem a přidal jsem zbytečné chyby v úplném konci. Naopak na middlu jsem se fyzicky cítil nejlépe, a ikdyž jsem se úplně nevyvaroval chybám, které mě výsledkově potrestaly, mohl jsem být spokojen.” Nepovedený výkon na sprintu měl za následek, že se Martin nevešel do dvou sprintových štafet a ten den tak měl vynucené volno. V klasických lesních štafetách se pak objevil na druhém úseku druhé štafety a podal stabilní výkon bez chyb, který sám označil za nejlepší v rámci celého šampionátu.

Celkově ale rumunské terény českým závodníkům sedly náramně. Zatímco v panelákově zástavbě za velkého vedra medailové pozice pouze neúspěšně ostřelovali, v lesích relativně podobným těch na Zlínsku (na longu okořeněný o kopřivy a ostružiny, na štafetách zase vzrostlými loukami) už dokázali své perfektní výkony přetavit v medaile. Především zásluhou dvojice Jakub Chaloupský – Lucie Dittrichová si česká výprava odvezla 3 zlaté a 3 stříbrné medaile a Martin se tak stal součástí nejúspěšnější české juniorské party v historii. Příští rok na to bude moct navázat na šampionátu v České republice.

Mistrovství světa (Tereza Čechová)

Série kamenických účastí na dospělém mistrovství světa zatím nesahá do takové historie jako u juniorů, ale počítáme už 3 šampionáty v řadě, kde jsme měli svého zástupce. Po dvou Glóňových účastech to tentokrát byla Terka, která si odbyla svou velkou premiéru. Nominace jí byla odměnou za stabilní výkonost během celého jara a na vrcholu sezóny ve Švýcarsku ji byla svěřena klasika. Klasika klasicky náročná, dlouhá, bolavá a tentokráte dost specifická, když byl start na vrchní stanici lanovky ve výšce 2100 m. n. m., což bylo o celých 1000 metrů výše, než cílová aréna. A celkem více než 1500 sklesaných metrů na ženské trati byl velký oříšek pro stehna nejednoho závodníka. A to nejenom v posledních kilometrech samotné klasiky, ale také v následujících dnech a závodech, kdy třeba vítězný Nor Kasper Fosser nedokázal na krátké trati ani štafetách předvést své obvyklé výkony.

Na trati se během závodu vystřídalo několik druhů terénů – od otevřených horských pastvin přes zarostlé paseky a níže i lépe průběžný smíšený les. Terka na trati strávila necelých 110 minut, což jí vyneslo konečné 32. místo. “Ani dobré, ani špatné. Šla jsem kontrolovaný výkon bez větších chyb, ale málo jsem si věřila a nešla do závodu dostatečně dravě a rychle.” Kdo ale byl dostatečně rychlý a dravý, byl Tomáš Křivda, který 4. místem na klasice vyrovnal historicky nejlepší mužský výsledek z klasické trati na MS. Když potom na závěr přidaly obě štafety umístění na rozšířeném pódiu, stal se tento šampionát tím nejúspěšnějším za několik posledních let.

Světový pohár (Jakub Glonek, Tereza Čechová)

2 roky uběhly od mistrovství světa a dokonce 5 let od posledního Světového poháru v Česku. Tehda v Praze ve Stromovce a na Petříně si odbyly svoji světovou premiéru naše nynější stálice – Terka s Glóňou. Navíc tehdy startovali ještě Vojta s Pítrou a do norské reprezentace se vklínil Oskar. Letos to měla být příležitost pro další mladší kandidáty v čele s Honzou, Luckou a Otou, ale také vinou zdravotních problémů tuto příležitost za pačesy nechytili. A tak nás reprezentovalo klasické duo Terka s Glóňou. Oba byli v odlišných situacích, kdy Terka musela rychle zregenerovat a přepnout po MS, naopak pro Glóňu to byl konečně po více než roce návrat sprintových disciplín na mezinárodní scénu a dlouho vyhlížený vrchol sezóny.

Dva sprintové závody (sprint + sprintové štafety), pak den volno a zakončení dvěmi lesními závody (middle + klasika). To bylo svěťákové menu, které se odehrálo v České Lípě a na Kokořínsku. Terka stejně jako většina týmu z MS absolvovala kompletní program, Glóňa připravující se speciálně na sprintové závody dostal nakonec po domluvě s šéftrenérem ještě klasikovou třešničku na závěr a vynechal tak pouze middle.

Že Glóňa směřoval v přípravě vše k právě tomuto sprintu v České Lípě bylo znát od začátku. Posilněn teoretickou přípravou vletěl do města ofenzivně a od začátku útočil na nejlepší mezičasy. Po třetině trati v hradbách zříceniny byl na televizním mezičasu nakonec nejrychlejší ze všech a vedení držel několik dalších minut. Pak se mu však stala osudnou přehlédnutá zeď v okolí amfiteátru a bolestná 40″ ztráta byla na světě. V závěru trati přidal ještě jednu horší volbu a nakonec byl v cíli na 24. místě s přesně minutovou ztrátou na vítěze. “Zamrzí to pokaždé, když si na to vzpomenu i takhle s odstupem. Mohl to být závod s velkým Z, kdy před domácími diváky budu sedět v křesle pro leadra, půjdu na vyhlášení, budu mezi nejlepšími. Naštěstí mi aspoň nebyla sebrána možnost běžet v neděli áčkovou sprintovku.” Jak je důležité míti Glóňu v áčkové sprintovce se ukázalo na jeho druhém úseku, kdy ne úplně dobře rozběhnutou sprintovku posouval postupně pořadím vpřed a hlavně neztrácel na čelo. Nakonec předával v kontaktu se silnými štafetami a Křivdič s Terkou svými nadpozemskými výkony mohli štafetu nakonec dotáhnout na historické druhé místo. “Ten den se nám třem sešlo úplně všechno. Ukázali jsme si, že na to máme a to nás požene dál. Tolik emocí jsem ještě nikdy nezažil a moc jsem si to s domácími fanoušky užil.” Terce se návrat do sprintového kolotoče moc nepovedl. V individuálním sprintu nechytla tu správnou flow a dělala jednu chybu za druhou. Nakonec si napočítala až ke 2 minutám chyb, s čímž se na mezinárodní scéně závodit nedá a nakonec z toho bylo 89. místo. Sebevědomí si aspoň zvedla na posledním úseku déčkové štafety, kdy předvedla stabilní výkon bez chyb. Výsledkově to ale nebylo moc platné, protože byla štafeta bohužel disk z prvního úseku.

Jak Terka se sprintovými výsledky spokojená nebyla, v lese už to bylo jiné. V obou závodech dokázala uzmout pár bodíků za 37. místo na middlu respektive 40. místo na klasice. “V obou závodech jsem neodhadla pár nejlepších voleb, které mě stály cenné minuty. Celkově jsem si ale závody užila. Zablácená, omlácená, ale spokojená.” Glóňa naopak v lese na své sprintové výkony nenavázal. Klasiku nerozběhl úplně nejhůře, ale přibližně ve čtvrtině trati vzal sérii horších voleb a ve zbytku závodu se tratí spíš protrápil. Nakonec obsadil 79. příčku. Krom zmíněného stříbra sprintové štafety získali čeští závodníci i několik individuálních umístění mezi nejlepší šesticí a domácí svěťáky se tak staly další velmi úspěšnou akcí české reprezentace.

Mistrovství Evropy univerzit (Eliška Hájková)

Tak trochu jiný šampionát – závodníci nereprezentují národy, ale své univerzity a na akci není nutné se nominovat, ale startovat může kdokoliv. Sice tato akce nemá mezi elitními závodníky moc velké jméno (alespoň prozatím, jednalo se o teprve druhý ročník), domácí závodníci se ale vždycky sjedou ve velkém počtu. A vzhledem k tomu, že letošní ročník byl ve Švýcarsku, bylo o velkou konkurenci postaráno. Pro Elišku, stejně jako další velké množství lidí, se jednalo o první akci podobného typu a byla to možnost vyzkoušet si pozici elitního závodníka na mezinárodní scéně. “Nikdy jsem na žádné vrcholné mezinárodní akci nebyla, a tak jsem byla trošku nervózní, že jedu někam, kam se svou výkonností vůbec nepatřím. Obzvlášť, když si v zahraničních terénech vůbec nevěřím. Naštěstí se brzo ukázalo, že mé obavy byly zbytečné a jsem ráda, že mě Glóňa k účasti na této akci pošťouchnul.”

Program šampionátu byl třídenní a skládal se z dvoukolového sprintu, middlu a sprintových štafet dvojic. Eliška mohla být s výsledky v individuálních závodech spokojená. Obsadila 24. místo na sprintu a 22. místo na middlu. Když vezmeme v potaz, že elitní dvacítku obsadily buď holky, jejichž jména jsou známá z akcí jako jsou světové poháry nebo holky, které jsou v širší švýcarské špičce, tak se jednalo o maximum, ve které mohla Eliška doufat. “Kvalda sprintu se mi moc nepovedla a po doběhu jsem se chvilku strachovala o postup, finále už bylo z mé strany mnohem lepší. Vzala jsem pár horších voleb a na schodech hodně umřela, ale celkově se mi podařilo závodem pěkně proplout. Na middle jsem si vůbec nevěřila, ale podařilo se mi to docela pohlídat. Až v závěru jsem udělala chybky, které mě stály cca 2-3 minuty.” V neděli běžela Eliška závěrečné 4 úsekové štafety s Jančou Pekařovou v kategorii DD (dvě holky). Holky se především díky prvnímu úseku Janči dlouho držely v popředí a bojovaly o umístění na velkém pódiu. Elišku nakonec mrzela velká chyba na posledním úseku, která ji stála boj o 6. místo a holky se nakonec musely spokojit se 7. místem.

Juniorský evropský pohár (Vít Čech, Martin Gajda)

Druhou nejvýznamnější akcí pro juniory a starší dorost je Juniorský evropský pohár. Letošní ročník se konal v Belgii a skládal se čistě z lesních závodů – middlu, klasiky a štafet. Letošní JEC bohužel z hlediska účasti poznamenal nestandardní termín na konci prázdnin, kdy se nemohly zúčastnit silné týmy Švédska, Norska a Švýcarska, většinou z důvodu jejich domácích mistrovství či jiných významných závodů. Přesto závody nabídly cenné porovnání s týmy Finska a Francie a dalšími jednotlivci z řad dalších národů. V naší sestavě se ocitli i dva kameničtí zástupci – Martin s Víťou. Zatímco Martin navazoval na své vystoupení z juniorského MS, Víťa po nepovedených jarních nominačkách dostal šanci na svou poslední juniorskou akci před přechodem do dospělých.

Výsledkově se nakonec více dařilo Martinovi, který ve všech závodech skončil mezi nejlepšími pěti. Na úvodním middlu byl právě 5., z klasiky si odvezl bronzovou medaili a ze štafet i přes špatný výkon dokonce stříbro. “Na middlu jsem po doběhnutí Francouze udělal pár menších chybek, ale 5. místo příjemně překvapilo, na klasice jsem si zlepšil dojem z protrápený klasiky na juniorském MS a čistým výkonem jsem bral bronz. Na štafetách jsem vybíhal ve skupině a postupně se mi dařilo odpoutávat od soupeřů, pak ale přišel obří zkrat a v ostružinách jsem tam vyrobil osmiminutovou chybu. Naštěstí dobré výkony dalších spoluběžců, obzvlášť na posledním úseku, stačily na celkové druhé místo.” Víťovi se tolik nedařilo. Na úvodním middlu předvedl příliš mnoho chyb a skončil až na 27. místě. Na klasice si svůj dojem vylepšil slušným 8. místem a v závěrečných štafetách pomohl B-týmu k celkovému 4. místu. “Middle jsem nešel úplně špatně, ale v závěrečné čtvrtině jsem udělal jednu 3′ chybu a bylo po závodě. Na klasice se mi úplně nepovedl začátek, kdy jsem jednu kontrolu přeběhl a pak vzal špatnou volbu, ale zbytek jsem šel dobře a stačilo to na slušné umístění. Štafetové béčko jsem pak rozbíhal a doběhl jsem na začátku druhého balíku.”

Poslední letošní mezinárodní akcí bude sprintové Mistrovství Evropy v Itálii. Sprint, sprintové štafety a KO sprint se uskuteční první říjnový týden. Jinak nás čeká podzim plný českých závodů, kde se bude rozdávat celkem 6 mistrovských sad medailí. Především však vyvrcholí všechny týmové soutěže. Máme se na co těšit.