Než se tady objeví článek o vynikajícím úspěchu KAMenických žen na MČR štafet, tak si dovolím „odložit“ pár řádek o tom, jak se dařilo KAMenickým nadějím do 14 let ve výběru Středočechů o den později.
Jako každý rok, tak i letos byl až na úplný závěr sezóny připraven hlavní závod pro nejmladší, a to Mistrovství ČR oblastních výběrů žactva. Jako každý rok i letos se na tento závod nominovalo spousta KAMíků. V porovnání s roky minulými, byla naše výprava letos nejpočetnější a to 14 KAM žákyň a KAM žáků. Na toto číslo se můžeme dívat ze dvou úhlů pohledu, a přitom až ten třetí pohled bude ten správný. První pohled je, že práce s nejmladšími v našem oddíle nese svoje ovoce a my (trenéři) dokážeme kvalitně připravit tak velké množství závodníků, kteří se nominují do Středočeského výběru. Druhý pohled ovšem může ukazovat na to, že ve Středočeském kraji není dostatečná konkurence na to, aby se do nominace dostali jen ti nejlepší a nastaveným nominačním sítem propadnou i ti, kterým ještě chybí základy a v dané kategorii prostě nemají dostatečné množství soupeřů. Ten třetí a podle mě správný pohled si nechám až na závěr.
Středočeský výběr (STC) letos opět postavil čtyři družstva. Každé po osmi závodnících, kteří běželi v pořadí H14-D14-H12-D12-D12-H12-D14-H14. Společná doprava BUSem proběhla už v sobotu ráno a sobotní štafety pak sloužily jako takové nominačky na nedělní mistrovský závod. Rozdělení do družstev proběhlo za naprosté trenérské střízlivosti, přesně jednu minutu před uzávěrkou soupisek. Možná by lehká opilost trenérům pomohla k větší odvaze se soupiskami experimentovat a nesázet tolik na jistotu a možná ne. Každopádně po uzavření soupisek se debatovalo ještě dlouze, spát se šlo pozdě, a to bohužel i na dětských chatičkách ☹. Druhý den jsme se probudili do chladného a mlhavého rána a přistaveným BUSem dojeli na shromaždiště. Rozdat čísla, válečné malování, poslední taktické rady a šup, šup na start.
Hned tři z prvních úseků byli kluci z KAMenice a musím říct, že Ondrovi i Matějovi se první úsek podařil a donesli pomyslný štafetový kolík v hlavním balíku s optimální ztrátou na čelo. Za to druzí dva rozbíhači nás na diváckém úseku nechali pořádně vymrznout. Tenhle stav mám „hrozně rád“. To očekávání, zda se závodník už, už objeví z lesa „s botama od sněhu a banánem v ruce“ anebo budu ještě trnout a tiše se modlit, ať se hlavně vrátí zdravý a v pořádku. Naštěstí se Ondra Ch a Honzík Neškudla objevili na sběrce úplně v pohodě, a tak po prvních úsecích byly karty rozdány tak, že dva teamy se pohybovaly v první polovině soutěžního pole a dva teamy se odrážely ode dna výsledkové listiny. A tak to více méně zůstalo až do cíle. Za KAMíky je potřeba vyzvednout výkony Klárky, Lucky a Matyho, kteří předvedli vynikající práci s busolou a mapou a podrželi své teamy v popředí (Klárka) respektive posunuli dále od konce výsledkové listiny (Lucka a Maty).
Ostatní KAMíci bojovali sami s sebou, vlastní nervozitou a nástrahami poměrně těžké (ale mistrovské) trati. Výsledkově to lehce bylo za trenérským očekáváním (11.-15.-24. a 28. místo), ale zkušeností a zážitků se nasbíralo hafl a při cestě BUSem zpět byla nálada vynikající a mě se otevřel ten třetí úhel pohledu. Není důležité, zda se nominovali ti nejlepší, vyhráli ti nejnamakanější nebo to někdo odvisel. Důležitý je, že to ty dětí baví, tvoří si nové přátelství a pohybují se v prostředí, které je „zdravé“ a proto to má smysl dělat.
