Kdopak si ještě vzpomíná na našeho kamaráda Karla? Už jsme od něj dlouho nic neslyšeli…Anglické terény ho zcela zmohly a na pár let se zatoulal. Podle posledních zpráv teď přebývá v dálných Asijských končinách . Karel píše z Číny:

Hohóóóó, volejte sláva, orienťák se provozuje i v takový díře jako je Čína! Po několika týdnech hledání na internetu (samozřejmě ne googlováním, to se tady neprovozuje, ale Baidu je dostačující náhrada) jsem se doslechl že v Qingdao je orientační klub! S nadšením oblékám výstroj, volím KAM overallové kalhoty raději než dres, nechci hned na prvním tréninku všechny zaskočit tím jaký jsem borec. Ještě buzola a běhací boty a razím si to přes město na místo tréninku. Z důvěrného zdroje jsem se doslechl, že na údajném místě tréninku se žádný les nevysktuje.  Za zkoušku nic nedáš, řikám si a proplétám se mořem paneláků na start. 50 metrů před údajným místem schromaždiště se mi před očima otevře čtvercový parčík velikosti zhruba  sto krát sto metrů. Nu což, náplň dnešního tréninku je podle popisu “sto-metrový orienťák”, tak proč plýtvat místem! Na vydlážděném naměstíčku uprostřed parku jsem zahlédl shluk maminek na podpadcích a v kabátcích, mezi nimi se proplétají zhruba sedm až deti-leté děti. Desetileté holčičky místo podpatků zvolily polobotky, ale džínové kalhoty a zimní bundy nic nenasdvědčují tomu že se zrovna chystají na drsný trénink! To jsem teda jelen! Tak s kým že to mám dneska trénovat? Optám se zda jsem na správném místě,a  maminky mě za vzrušeného šepotu “cizinec, cizinec!” ujišťují že jsem opravdu na tréninku orientačního běhu. Rychle se vzpamatovávám z prvotního šoku a suveréně mířím k hlavnímu trenérovi. Poznávám ho podle plyšových tepláků místo džínů. Trenér mě upozorňuje, že orienťák v Číně je teprve v prvotní fázi vývinu, a snaží se mě odlákat tím, že jejich klub je primárně určen dětem ze základní školy, tudíž pro mě není vhodný. Jeho nátlakům hravě odolávám, protože tuhle metodu už na mě zkoušeli v knihovně když jsem se snažil protlačit do části určené dětem od 6-10 let, a nepodařilo se jim to. Hold si musí zvyknout na to, že cizinci mají trošku nižší IQ. Trenér zahajuje trénink se slovy “Studenti, s orientačním během je to stejné jako s jakýmkoliv jiným předmětem ve škole. Pokud pilně nestudujete, tak nikdy nebudete nejlepší. Tak doufám že dnes se všichni budete snažit na sto procent, jinak jsem nechoďte”. Tuto úvodní řeč raději opetovně vypouští druhým uchem ven, protože mi ty řeči o “pilném studiu” už lezou krkem a raději se s vervou  pouštím do tréninku! “Sto metrový orienťák” se protáhl na 700 metrů po tom co jsem několikrát obroužil parčík. Chvilku mi trvalo než jsem si zvyknul na meřítko 1:1000 a pak už dávám jeden sprintík za druhým s průměrným časem mezi 3-4 minutami. To je nádhera! Ani jsem se nenechal znepokojit tím že používají ty strašný EMITY místo čipů! Letmo kontoluji popisy. První kontrola: strom. Druhá kontrola: strom. Třetí kontrola: strom. Čtvrtá kontrola: taky strom. Dál už koukat nemusím. Razím jeden strom za druhým, občas kroutím hlavou nad tím kolik různých druhý stromů tady mají: Od dřevěných až po ocelové. Kdybych z popisů nevědel že to je strom, skoro bych si myslel že je to oplocenka! Razím finiš a poslušně předkládám mezičasi trenérovi ke kontrole. Trenér zkušeně najde nejdelší mezičas a zeptá se: “Tak kde si  zakufroval?” Marně se sanžím bránit tím, že je to nejdelší postup, tudíž i nejdelší mezičas! Bravurně jsem dokončil všechny varinty tratí, a teď jde do tuhého! Hlavní trenér navrhne, abych si zazávodil s pomocným trenérem. Je to mlaďoch, ale uklidňuji se pohledem na jeho boty a džínové kalhoty. Na povel “start” otáčím mapu a hledám první kontrolu. Je tam pár motýlků, musím si dát pozor na pořadí kontrol. Trenér mílovými kroky sprintuje k první kontrole, já se ale nenechám zastrašit a řídím se pravidlem HLAVA MAPA, což se vyplácí, poněvadž trenérův sprint po chvíli končí u první kontoly. Zatímco já hladce razím první kontrolu a v zápětí bez problému mířím ke druhé, trenér zoufale zírá na mapu a snaží se najít pozici druhé kontoly. Po úvodním  sprintu trenér ostává daleko za mnou. Za hlasitého potlesku razím cíl a poté čekám na trenéra. Doplazil se až 2 minuty po mě, což vzhledem k mému celkovému času 5 minut je nic moc extra výkon. Přijímám srdečné gratulace a obdiv mých nově nabytých fanoušků. Nakonec už jen vítězné foto a příslib s tréninkem svěřenců a poté už opouštím parčík.

Moje reputace skvělého orientačního běžce se roznesla tak daleko, že si vyžádali moji učást na tréninkovém soustředěním až v dalekém Nanjingu! Při příjezdu jsem obdržel ‘Cestovní zápisník pro orientační běžce’ který se postaral o to, že jsem nezahálel v sebe-vzdělávání  a pilně jsem studoval historii Nanjingu (jeden čas hlavní město Číny) a lámal si hlavu nad domácím = hotelovým úkolem (Podrobně si prohlédněte Nanjingskou zeď . Jakými charakteristickými rysy se vyznačuje?) , dokud jsem nezjistil, že takovéhle otázky se přece studují na internetu a ne v reálu.

Druhý den ráno, po tom co všichni poslušně odevzdali domácí úkol  a hlavní trenér vyzdvihl výkony těch nejlepších hledačů na internetu, jsme zamířili na první trénink společně s místním klubem. Jak tak vidím tak Nanjingský klub to bere vážně! Na místě startu už hrdě stálo vztyčené křídlo s nápisem ‘Nanjing Jelení klub OB’. Kolem křídla se pomalu začli schromažďovat trenéři v zářivě žlutých vestičkách. Aby náš klub nevypal jak másla, hlavní trenér udal příkaz k rozviččce, jako kdyby to byla samozřejmost! Já jsem se takové rozvičky zúčasnil poprvé. Po počátečním sprintíku se rozklusání změnilo v rozchození, a pak postavání a čekání, takže jsem před startem zas vychladl. Tomu přikládám za vinu lehký kufřík na druhé kontrole. Zvolil jsem trasu krosem přes les, to jsem ale ještě netušil, že mapař v terénu zaznamenal jen opravdu význačné body, tudíž jsem se brzo probíral hejnem prohlubní a kupek, zatímco na mapě byla vyznačena jen jedna prohlubeň. Pak nastal lehký trapas když jsem se náhle vynořil na cestě aniž bych věděl kde přesně, a musel jsme se snížit k tomu, že jsem potajmo sledoval jednu svěřenkyni až ke kontrole. Poté jsem se ale sebral, zapojil hlavu a už to frčelo. Trošku mě zaskočila kontrola s popisem rozhraní porostů. Byl jsem plně soustředěn na mapu, tudíž i stoprocentně jistý že jsem na správném místě, ale kontrola nikde. Párkrát jsem obkroužil rozhraní mezi polem a hustníkem a už se to chystal vzdát. Po tom co už jsem odbíhal z kontoly s přesvědčením že kontolu postavili špatně, jsem náhle spatřil lampion zarochaný v nějakým bordelu minimálně  10 metrů od jakéhokoliv rozhraní! Trenér z Qingdao mě poučil o tom, že to bylo zcela určitě na schvál, prý aby si děti trochu zahledaly! Tak na co teda asi jsou popisy kontrol!?! Orienťák přece není hra o hledání pokladu!

Třetí den jsme se přesunuli trénovat do Yixingu, a jak se ukázalo tak Čína má taky pár super terénů! Dozvěděl jsem se, že v Yixingu se konalo mistrovsví Asie v roce 2012, a terén je to teda super. Bambusový les ! Krásně průběžný ! Zahájili jsme ranní ‘procházkou’ s mapou, aby si děti zvykly. Asi to musel být docela šok, přechodem s malých parčíku na pořádnou mapu. Nanjingský klub trénink na oko bere velmi vážně. Vduchu jsem se radoval, že jsem tu jako trenér, tudíž nemusím reagovat na povely typu “Pozóóór! Pohov! Vpravóó v bok! Pochodem vchod!”. Nicméně co se týče kvality tréninku jsem byl velmi spokojen. Trochu mě vyděsila kontrola ‘hrob, ale po chvíli jsem si už zvyknul a bravrně navigoval mezi hroby rozesetými po celém lese místo kupek. Byl jsem jeden z mála kdo se v lese pohyboval rychlostí výšší než šnečí,  zatož jsem si vydobyl srovnání se členy národního týmu, což mě velmi polichotilo! To je výhoda toho,že orienťák je tu teprve ve vývinu, poněvadž se mi už dlouho nestalo že by někdo vyzvihoval mé běžecké či mapové schopnosti. Každopádně jsem nijak neprostestoval a poslušně plnil přání trenérů, abych se s dětmi podělil o své zkušenosti, a abych jim dal nějaké typy na trénink. Rady na trénink jsem si občas musel trošku vymyslet, ale nad jednou jsem nemusel přemýšlet moc dlouho: Běh by určitě pomohl! Tak přístí léto se chystají na tréninkový kemp do Čech !