Uplynul rok, co jsme uspořádali poslední mistrovství na Požárech a nastal čas rozdat nové tituly. Tentokrát se česká elita sjela do skalnatých terénů poblíž Nového Boru. Extrémnost terénu potvrzují i kontroverzně použité výřezy nejskalnatějších pasáží v měřítku 1:10000. Zkušený stavitel ale postavil pěknou klasiku bez větších zákeřností. A letos poprvé byly vítězné časy na klasice spíš kratší, než delší. Po sobotním semifinále nám zůstalo ve hře 9 želízek v ohni. V nedělním finále se tentokrát naši závodníci v žádné z kategorií nevešli do TOP6, přesto jsme zaznamenali několik vynikajících výsledků. Největším překvapením bylo 11. místo Oty v kategorii mužů.
Otíkův majstrštyk jeho očima
Cíle jsem neměl vysoké, naběháno stále proti soupeřům málo a parametry tratí neslibovaly žádný odpočinek, ba naopak. Ale protože jsem po dlouhé době vydržel ve zdraví trénovat několik měsíců v kuse, začal jsem cítit, že při povedeném závodě by z toho pár bodů do rankingu být mohlo.
Na start kvalifikace jsem nastoupil bez stresu úplně klidný s cílem zaběhnout čistě a věřil jsem, že s trochou štěstí by to mohlo stačit i na nedělní finále-A. Pár chybek jsem sice udělal, ale to, co chybělo v mapě, to nohy dohnaly a bylo z toho postupové 5. místo. Všechna očekávání, která jsem si před závodem stanovil, tak byla naplněna a já věděl, že ať dopadne neděle jakkoli, budu s mistrovstvím spokojený.
Na start nedělního finále jsem nastoupil s respektem. Kombinace velkého převýšení, skalních měst i střídání měřítek v mapě slibovalo spíše velké dobrodružství a neměl jsem proto vysoká očekávání. Stejně jsem si ale řekl, že zkusím dát do závodu vše již od startu a zkusím to ustát a vydržet. Závod začal výborně, první polovinu trati jsem si to pěkně ťukal, vyhnul se větším chybám a také nohy fungovaly. Ve druhé polovině to ale začalo být zajímavější. Narůstající únava způsobila drobná zaváhání, bylo náročné udržet koncentraci. Bojoval jsem co to šlo, na konci jsem už ale sotva běžel. Na posledních kontrolách jsem začal na své soupeře pomalu ztrácet jak po stránce fyzické, tak mapové. Stálo mě to 2 místa. Závod jsem ale nakonec dokončil a to pro mě na krásném 11. místě.
Další dvě umístění v TOP10
Celkově nejlepším kamenickým výsledkem bylo 7. místo Adama v juniorech. Ten dobrou formu naznačil již v sobotu vyhraným semifinále a i v neděli od začátku běžel na úrovni nejlepších. Ke konci mu sice lehce došly síly a pár míst ztratil, přesto vylepšil své umístění z middlu a zaznamenal nový nejlepší výsledek na MČR.
Druhým umístěním v TOP10 pak bylo 10. místo Pítry v ženách. Ta ukázala, že se po boku Rozárky pomalu přibližuje své staré formě a začíná opět předvádět parádní výkony. Jen v těsném závěsu za ní, necelou minutu od elitní desítky skončila na 13. místě Elda, která potvrdila, že se krůček po krůčku přibližuje k těm nejlepším. Závodem se naopak protrápila Terka, která skončila na 22. místě.
V mužích jsme měli také tři zástupce a všichni skončili ve druhé desítce. Krom už zmíněného 11. místa Oty jsme obsadili 14. místo Glóňou a 19. místo Cašem. Zatímco Glóňa lehce sužovaný rýmičkou nebyl s výkonem vůbec spokojený, Caš se po svém výkonu spokojeně culil od ucha k uchu. (Na Cašův rozbor mužské tratě se můžete podívat zde)
Obrovskou smůlu si v sobotu vybral Martin, kdy sice s přehledem postoupil, ale poranil si kotník a tak v nedělním finále na start vůbec nenastoupil a tak byla posledním zástupcem v áčkových finále Lůca v juniorech. Ta se bohužel nevyvarovala obrovské chybě hned na začátku a nakonec závod dokončila na 11. místě.