Ať žije svoboda
a odjede do lázní
vždyť už se s ním nedá
vždyť už se s ním nedá
žííííít
úúúú Luhačovice…
Přesně tam bylo o víkendu soustředění výběru dorostu. Říkáte si pěkný zapadákov? My si to říkali taky. Ale vzali jsme ho jako fakt a ve středu odpoledne jsme se ve složení Šimon, Jirka a Kikča vydali (s Michalovou pomocí) vstříc dálnému východu. Za slabé tři a něco hodinky jsme byli v lehce zasněžených Luha. Hlavní třída si hrála na pěkně upravenou, ale v sokolovně jisté pozůstatky dřívější éry zbyly, nicméně nápisy Se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak místní doplnili fešnými portréty Karla, a tak nebylo co řešit.
Večer jsme načali první fází a sice během přes Luhačovice do Penny (Albert byl sice za rohem, ale trénink je trénink!). Když padla pořádná tma, nažhavili jsme popůjčovaná světla a vyrazili na hon. Volný nočák malinko narušila přítomnost 15cm sněhu, což nás ale nezastavilo a z lesa jsme se opět všichni vrátili. I nadále se tedy musí každý spokojit jen se svým jídlem. Drobnou vadou na kráse večera byly pouze dvě sprchy, ale někdo prostě musí udržovat kult prasete. 🙂
Čtvrteční dopoledne jsme vyrazili za novou výzvou a sice intervaly v terénu, novinka pro dospělou repre a prý musíme i my. Co se dá dělat, první čtyři (pro kluky 5) minut jsou dlouhé, pauza krátká, ale všechny další úseky jako kdyby se zkracovaly, a tak pomyslně odškrátáváme i druhý trénink. Odpolední krutou výzvou byla vrstevnicovka. Hladina sněhu zůstala konstantní, morálka běžců se silně snížila již během rozklusu. V lese bylo mnoho stop – správných, špatných a falešných, každý kouzlil co se dalo s různou úspěšností. Ale směrové kouzlo používané již za dob Srbska moc nefungovalo, asi moc mudlů okolo. Nejpříjemnější fázičkou dne se jednoznačně stal večerní bazén s vířivkou a párou.
V pátek ráno přišla první větší změna: ruší se kros v lese, poběžíme kolem přehrady. Změna, kterou přivítali úplně všichni. Cestičky okolo byly uhrabané, však také před námi běželi čutálisti a ti by tam jinak spíš nevlezli, jen sem tam troška ledu, ta ale nemohla ostřílené slávistické borce překvapit.Výsledky budou časem na webu VD. Odpoledne následovalo “jen” posilování a protahování.
Kalamita ve zbytku republiky na sibiři nikoho nepřekvapila (tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři!) a soustředění se přelomilo do své druhé půlky. Motoráček do UhrBrodu odjížděl za poctivé vánice celkem brzy. Prodloužená klasika došla jistého zkrácení, Matějova sázka byla příkazem porušena, rozcvička nahrazena tancem a hromadný start se změnil v drobnou rojnici. Nevím, jak u jiných kategorií, ale motýlek mnohé nevyřešil a po úletu z křidélka celá kategorie D18 pokračovala pospolu na trip dálným východem (tou dobou čítajícím přes 30cm poprašku). Naštěstí, Luhačovičtí borci byli připravení a na promoklé polárníky v cíli čekal teplý čaj, sušenky a hlavně taxíky do šaten. Po obědě nás návštěvou dokonce poctil Aljoša, a tak zvláště chlapci začali opouštět hospodu a připravovat se na odpolední dvojsprintíky. Záhadná branka v nepřekonatelném plotě a ouzký privátek zamíchali pořadím (a hlavně žlučí) některých méně bystrých závodníků a rozpoutali dlouho debatu. Mapy a výsledky budou také na webu. Pár večeří navíc již nenavrátivších a večerní bazének potěšily všechny. 🙂
Nedělní sprintové úseky by byly už sranda, kdyby nezačalo tát. Takhle to sice sranda byla taky, ale jen pro pozorovatele. Výklusem přes kolonádu, ochutnáním místního pramene a kolonádních oplatek jsem dali Márovi vale a chytili Galána (pendolino Luhačovice-Praha)
