Dne 17. 2. se k 10 hodině v Mukařově (pro ty méně zeměpisně vzdělané – obec nedaleko Říčan) začali sjíždět nedočkavé roštěnky a rošťáci na další letošní závod PZL. Ubytování bylo příjemné s polopenzí, která zahrnovala menší občerstvení pro doběhnuvší. Start nejdelších 17 km dlouhých A tratí se uskutečnil lehce po 11 hodině dopolední. Po krátkém vysvětlení pravidel se závodníci seřadili do shluku a za pískotu píšťalky hromadně vystartovali. První fází byl, v rámci roztrhání davu, „píchač“. Na stromech okolo startu viselo 10 kontrol, které každý závodník musel orazit (v libovolném pořadí, ale do políčka se shodným kódem) do průkazky, po odevzdání průkazky mohl vyrazit na trať. Všechny závodníky čekala mapa z dob krále klacka, romantická zasněžená krajina místy pokrytá ledovou pokrývkou a v místech kontrol oranžové fáborky s vesele barevnými pastelkami. Těmi se malovalo na tematický pohled s jakousi roubenou chalupou.
Nyní však přistupme k našemu závodu. V rámci odpočinkového týdne se zdála být nejvhodnější trať D cca 8 Km, kterou si mimochodem vyvolila i Mája P.. Po zdárném absolvování píchače a odevzdání průkazky těsně za mou kolegyní jsem ji pronásledovala do lesa. Na první pohled nebyla trať nijak záludná. Většina postů vedla po cestách, což ovšem ve zledovatělé, sněhem pokryté krajině bylo, s ohledem na kvalitu cest, téměř srovnatelné s během terénem. Na pohled druhý, konkrétně pohled na rok vytvoření mapy, začínal být závod čím dál tím zajímavější. Již na první kontrole se na, z mapy zdánlivě žluťoučké pasece, objevil hustník. Začaly jsme s Májou chápat, co to bude zač. (žlutá = zelená, zelená = bílá a bílá = cokoli) rébus byl vyřešen a my mohly směle pokračovat na 2., 3. kontrolu. Při postupu na 4. kontrolu se ale objevili další drobné potíže. Přišel průběh mezi zakázanými prostory. Po brzkém odbočení nastaly pochybnosti, kde že tady má být ta cesta. Stačilo se rozhlédnout po druhé a naše zraky spatřily, že cesta zde není, nýbrž že jsou zde koně a my v jejich ohradě. Slušně jsme tedy pozdravily, popřály dobrého chutnání a koukaly se rychle odporoučet. Další nepříjemnosti se objevili hned na 5. Kontrole, kde nám shodou okolností někdo hodil kufr přímo pod nohy. Chvilka zmateného pobíhání v hustníku, ještě nikdy nikomu neuškodila. Kontrola byla nalezena, tudíž byla namalována další část uměleckého veledíla na zadní stranu pohledu a pokračovalo se v běhu. Netrvalo dlouho a ať koukáme, jak koukáme najednou zase zmateně pobíháme. Po chvíli se k nám přidává další nejistá dvojička. V tom Mája spatří oranžový fábor. Bylo třeba zapojit do hry všelijaké úhybné manévry, abychom se zbavily naší společnosti … Přes všechen náš um to bylo marné a tak došlo na souboj na finishi. S drobným náskokem jsme vyrazily na poslední postup. Následně přišla mírná chybka na naší straně při vběhu do vesnice. Avšak co nezvládne hlava, musí zvládnout nohy. Ty máme mladé, takže naší ztrátu rychle dohnaly. V tom před námi byla poslední rovinka před cílovou zatáčkou. Jdeme do toho. Překonávám lavičku, co mi stála v cestě a ohlížím se po Máje. Ano Mája vede. Zrychlujeme. Na předních pozicích vbíháme brankou do cílového areálu. Již vidíme pořadatele a zdárně dobíháme na 1. a 2. místě.
Ihned po doběhu nás čekala tombola. Dalo se zde vyhrát prd, a nebo reflexní pásek od sponzora závodu Smartmaps. Všichni kolem vyhráli prd. Poté byly marné naše pokusy zprovoznit místní televizor za účelem sledování biatlonu. Televizor ale neměl set top box a tak jsme se snažily zbytečně. Přišlo tedy na řadu občerstvení a odjezd domů. Někteří samozřejmě dále čekali na doběhnutí delších kategorií, ale to jsem si to s tátou už frčela po našich skvělých českých silnicích směrem do Kamererovic.
Samozřejmě zde byli i další kameničtí borci a jejich přátelé. Zde se můžete pokochat výsledkovou listinou či inspirujícími fotografiemi ze závodu: http://pzlrostenka.webnode.cz/.
Val Kam