Bylo nebylo, před dvěma měsíci jsem se vydal na druhou stranu zeměkoule objevovat nové krajiny. A  ačkoliv bylo už zpočátku zřejmé že asi nebude mít smysl hledat v místech nové terény pro uspořádání závodů, i tak jsem se nemohl dočkat, než mě vpustí poprvé do lesa. Ne že bych na to byl nějak nadržený, ale přece jenom, orienťák mi přirostl k srdci a běhání po lese s mapou a buzolou patří ke mnou těm nejvíce vyhledávaným aktivitám. Jediný strach byl z místní zvěře, která přece jenom je trochu nebezpečnější než ta co po lesích pobíhá v Evropě, a tak bylo nutné být na pozoru před smrtícími hady a superjedovatými pavouky, a o krvelačných krokodýlech radši nemluvě! 🙂

No, nebudu to zdržovat, o prvních závodech jsem psal už na svém blogu trejky.tumblr.com, pokud chcete mrknout, najdete někde v archivu, ale vesměs se jednalo jen o lokální oblastňáky a konkurence nebyla veliká. Přišla tedy série 4 vítězství a pověst o neporazitelném evropanovi se rozlehla po celém Queenslandu :). Všichni proto upřeli oči k místnímu vrcholu jarní sezony, kterým bylo mistrovství Queenslandu na klasické trati. Že půjde o velkou akci  bylo jasné již z toho, že se na závod muselo cestovat přes tři hodiny, a bylo to relativně daleko od Brisbane. Na druhou stranu, když jsem se ptal, jestli se bude závodit v centrální Austrálii, tak se mi trochu vysmáli, že přeci jenom jsme furt u pobřeží. Cesta pak uběhla relativně rychle, a závody mohly začít.

Centrum závodu se vším vybavením (prezentace, cíl...)

Ještě vtipná byla docela cesta na parkoviště, která vedla asi 2km po dost random lestní cestě. Tam kdyby poslali čecha, tak by asi nevěřil svým očím, ale tak já jsem je radši zavřel a spoléhal na našeho řidiče, že se na shromaždiště dostaneme bezpečně.

Parkoviště na louce uprostřed lesa, v popředí naše auto

Místní pravidla hovoří, že mistrovství na klasice se skládá ze dvou závodů, a vítěz je určen součtem časů. První den navíc bývá trochu kratší, protože je potřeba pošetřit síly na další den. S touto radou jsem si ale moc nepotykal, a protože mými hlavními závody jsou mistrovství Austrálie za dva týdny, v pátek jsem tam ještě šoupnul nějaký intervaly aby to dohromady s tímto víkendem bylo kvalitní potrénování. Pro mě to byla konečně po čtyřech týdnech nějaká delší trať a když 10km a 270 metrů převýšení slibovalo pořádnou palbu lesem, hned od prvních kontrol jsem do toho šel naplno.

Sobotní závod, nohy stačily, hlava jakžtak taky a celkově z toho byl velmi povedený závod

Trochu jsem zariskoval na dvojku ale naštěstí kontrola byla vidět a tak první chybka přichází až na čtyřce, páč je to v těch kamenech mega nepřehledný a úroveň generalizace patnáctce moc nesvědčí. Navíc se zas tak moc nekontroluji a chvilku bádám pár metrů před kontrolou, naštěstí ale nakonec můj smysl říká jdi furt do kopce a pokud jsi v šutrech tak dobrý a kontrolu s drobnou ztrátou nacházím. Na sedmičku trochu ulítávám doprava, což se pak stane dost opakovanou chybkou, nějak ta technika držení směru pokulhává :). Největší chyba přichází na devítku, když jen letmo kontroluju odběh od osmičky podle šutrů a spíš se soustřeďuji na přeskládávání mapy, abych věděl kam na desítku. Nechal jsem tam kolem minutky, tak stane se no… jen zamrzí, že to je asi nejjednodušší kontrola na trati.  Na desítku dvakrát neomylně ulítávám doprava a to i po korekci okolo těch zelených fleků. Posledních pár kontrol vypadá dost obtížně a tak si to hlídám, abych to někde nepo… Překvapuje mě až sedmnáctka, páč ta hnědá kupa je nějakej oblej balvan a sběrku, kterých bylo překvapivě docela dost(tj nebyla společná) nemám úplně připravenou. Zastavuju se tak 10m od ní a koukám kolem sebe, chvilku trvá, než jsem ji spatřil ale tak honem orazit a rychle do cíle.

Celkový čas 53 min na 10km, je na moje poměry dost super, a jen potvrzuje že les byl dost běhatelný. Za mě za tenhle závod mají pořadatelé palec nahoru, kombinace rychlé palby po loukách a fikaných dohledávek byla velmi pěkně namíchaná a celou dobu na trati bylo co řešit. Celkem tak 3 minuty ztráty trochu zamrzí, ale dobrý pocit byl, takže spokojenost přišla taky. Tady jsou výsledky a mezičasy.

Druhý den byl o poznání náročnější, pořadatelé přidali 3 a půl km a unava navíc z přechozích dnů zapříčinila, že nohy tak trochu vypověděly službu. Ale tak titul šampióna Queenslandu byl lákavý a tak nezbývalo nic jiného než nastoupit a s tratí se poprat.

Druhý závodní den, delší trať nudnější trať a tuhý nohy...

Perličkou dne bylo, že start byl na stejném místě, ale cesta na něj byla vyfáborkovaná jinudy, což jsem nepochopil, navíc i tak jsme šli skrz závodní prostor (mezi 20 a 21). První dvě kontroly docela cajk, i když na dvojku jsem asi zbytečně oběhl ten kopeček před kontrolou. První chyb přichází na trojku, což je to divný území kde jsem to zvoral i den předem a ta mapa je tam prostě blbá(můj názor 🙂 ). A to jsem si na to dával pozor, ale zase jsem tam minutku vysekl. No a od trojky začíná ta nuda, upřímě jsem tu stavbu moc nepochopil a následujících asi 6-7km se stavitel nějak vyhýbá obtížným pasážím. Jen dodám, že les byl dost průhlednej a tak trefit pětku nebo šestku nebyl zas takový problém. Na sedmičku ulítávám klasicky doprava, což se mi malinko daří i na osm. Ale je to nuda, taková palba po loukách, ale moje nohy byly tuhý, takže v mym podání spíš pajdání.. Až konečně 14ka slibuje něco pořádnýho a tak zpomaluji a dávám pozor abych se v těch kamenech neztratil.To se dá říci i o dalších kotrolách a tak nějak dojdu do cíle. Mapově to bylo asi lepší než první závod(tak 2min ztráty), ale průměr na km je o hodně horší. Úplně se ale nedivím. Moji pomalost dokládá i jen malinký náskok nad borce na druhém a třetím místě. Holt na takový klasiky dva měsíce běhání nestačí.

Byl jsem trochu naštavej na stavitele, protože tenhle závod by mohl být mnohem zajímavější, ta část od trojky po třináctku byla za trest ale takovej orienťák někdy je. Na druhou stranu mě závod dost vyčerpal a unavil, takže fyzické vypětí bylo na úrovni, což mě alespoň trochu těší. Jako trénink na australské mistrovství to posloužilo víc než dobře. Mezičasy tady.

Navíc mě ještě zklamalo vyhlášení, kde jsem obdržel jen relativně hezkou plaketu, která je ale putovní a nezůstane mi (leda že bych ji vymyslel neplánovaný výlet do Evropy) a diplom. Od závodu, jehož startovný stojí 750Kč bych čekal víc, zvlášť když v průběhu vyhlášení probíhalo losování o asi 8 lahví vína a dvoje orienťácký boty, myslim že něco z toho mohli věnovat i vítězům hlavních kategorií.. (V losování samozřejmě nikdo z rodiny nevyhrál, ač nás tam bylo 6, z cca 110 lidí…). Jo a vtipný taky bylo, že jedna kontrola byla nakreslena na jinym šutru ve verzích v desítce a patnáctce. Tu kontrolu jsme sice neměli a všichni v dotčených kategoriích vypadali, že o tom nevědí a protest se nepodal, ale tak asi by se to úplně nemělo stávat :).

Vyhlášení vítězů, plaketa a ušmudlaný diplom

Nakonec to byl ale suprově strávený víkend v hezkym počasí a náročné závody v zajímavém terénu. Šňůra vítězství v místních křovinách byla natažena na 6 závodů, a tím to asi i skončí. Další zastávkou totiž bude za dva týdny mistrovství austrálie, a tam se sjíždí místní největší esa společně i s dalšími evropskými závodníky. Cílem bude zaběhnout dobrý závod, na výsledek radši nekoukám, páč sám nevim, na co reálně mám 🙂 Ještě se vrátím zpátky k zvířecím hrozbám, páč první den při závodě mě trochu vystrašila goanna, což je taková obří ještěrka. Cestou na trojku jsem jí nějak vyplašil a superrychle začala lézt na strom, kolem kterýho jsem zrovna probíhal. Ale tak následný skok na mě nepřišel a tak jsem mohl v klidu pokračovat dál. V lese bylo ještěrek evidentně víc, jednu zelenou jsme pak ještě uviděl když jsem se šel v neděli po závodě vykoupat do jezírka uprostřed na jihu mapy (to bylo taky pěkný, ale tak neni to moc orienťáckej zážitek, a o podobných se více rozepisuju na blogu(odkaz viz výše), který můžete navštívit!).