Valča je dlouholetá členka Kamenice a již nějakou dobu se věnuje spíše MTBO než OB. Zážitky z premiérové účasti na mezinárodní akci si můžete připomenout zde. O dva roky později si Valča odváží z MS dvě medaile, tak ji pojďme trochu vyzpovídat, jak bylo, formou live chatu.

K8: Ahoj Val, odkud nám píšeš?

Val: Ahojky 🙂 teď píšu z parádního bulharského městečka Belogratchik, kde jsou úžasný skalní útvary a hlavně je to po cestě domů ze Shumenu.

K8: V Schumenu před pár dny skončilo letošní MS v MTBO, ze kterého si český tým opět odvezl neuvěřitelnou sbírku medailí. A tobě se podařilo získat medaile individuální hned dvě. Jaký je pocit stát na stupních vítězů?

Val: Je to parádní. Určitě i tím, že sem tam vystoupila takhle „z davu,“ jakože to ode mě nikdo neočekával, bylo skvělý jak mi vlastně všichni fandili a měli se mnou upřímnou radost 🙂 Nejen český tým, ale ze všech týmů.

K8: To je v MTBO opravdu jedinečná atmosféra 🙂 Cítila si, že máš před letošním MS formu a šanci bojovat o medaile?

Val: Vůbec ne. V začátku sezóny jsem si naopak nepřipadala moc výkonně, i když se mi na ME podařil sprint (8. místo), ve zbylých závodech ME a SP jsem od sebe čekala trochu víc. Tak celkově jsem snila třeba o 6. místě, ale byl to vážně jen sen a nepočítala jsem s tím, že by se mi to povedlo. Takže medaile je vážně něco, co jsem vlastně doteď moc nezpracovala, jak se to stalo. Obzvlášť v těchto disciplínách a rovinatém terénu.

K8: Jedna medaile by mohlo být štěstí, ale dvě jednoznačně svědčí o tom, že jsi byla dobře připravená a že ti terény a stavba prostě sedly. Věřila sis teda víc na sprint i třeba tím, že se ti na ME povedl nejvíc?

Val: Já si většinou nejvíc věřím na long a na tratě, co jsou v kopcích. Ale moje teorie se moc nepotvrzuje, protože i loni na MS se mi nejvíc povedl middle, který byl vcelku rovinatý 😀

K8: Nicméně sprintem se na MS začínalo a tam jsi skončila na 11. místě těsně za top10, což nebyl vůbec špatný začátek. Jaký byl? Četla jsem, že ze závodního hlediska jste rádi, že jste závod všichni přežili…

Val: Ano, pro sprint v Bulharsku asi moc nemají terény a tak zvolili prostě nějakou vesnici poblíž, která měla dostatečně bohatou síť cest. Ani to ale nestačilo, a tak kromě umělých zábran ještě tratě dost nakřížili. Na mužské a ženské trati nás dokonce poslali 4 kontroly proti sobě, což ve městě, kde není vidět za roh, je dost riskantní. Zárověň městem projížděly náklaďáky, které vypadaly, že na nás moc ohledy brát nebudou. Jeden předemnou na křižovatce projel docela vysokou rychlostí. Pozitivní ale bylo, že na trati tentokrát neběhali psi ani jiná domácí zvířata, což se stalo předloni na SP v podobné vesnici 😀 Tam třeba uprostřed cesty za zatáčkou ležel osel.

K8: Ježiš, to zní opravdu venkovsky 😀 Tak hlavně, že jste to zvládli a mohli nastoupit další den. První medaili – bronzovou, jsi získala hned druhý den při závodě s hromadným startem. Jak se závod vyvíjel? Věděla si, že jedeš na čele a že finišuješ o medaili?

Val: Massák byl pro nás docela dobře postavený. Jako dělící metodu zvolili dva motýlky, a tak člověk opravdu nevěděl, kde se pohybuje. Na divácké kontrole a do společného pytlíku jsem najížděla s Litevkou, se kterou na tom býváme tak podobně. Té jejich trenérka hodně fandila a pochopila jsem, že jí říká ztrátu na Camillu (DEN). O té jsem ale zase já věděla, že nevzala kontrolu, protože jsem druhého motýlka jela s ní. Takže jsem tušila, že je to dobré, ale až do cíle jsem nevěděla, že až tak. Pak jsem si v cíli myslela, že mi musí nějaká kontrola chybět, když jsem tam tak brzy.

K8: Takže opravdu až do vyčtení jsi nevěděla, že jde o medailovou pozici?

Val: V cíli už mi Nikoline (DEN, vítězka závodu) řekla, že jsem tam dojela třetí. Taky byla dost překvapená 😀Já pak jen čekala, že na účtence bude DISK.

K8: Ale nebylo a tys získala svou první individuální medaili. Navíc jako teprve čtvrtá Češka, takže obrovský úspěch. Pak přišel třetí závodní den, middle, a tys tam přihodila další medaili – stříbrnou. Jaký byl závod?

Val: Middle mi prostě sednul. Teda hned jak jsem se vymotala z mapového startu, který byl poněkud zapeklitý, ač to zní nemožně 😀 Ještě před jedničkou mě nějakej klacek poslal k zemi, ale jakmile jsem se oklepala z nesmělého úvodu a projela první kontrolu, už to byla hladká jízda. Určitě pomohlo, že se prostor middlu překrýval s prostorem massáku, takže jsem věděla, že mi tam ta mapa dává smysl a věřila jsem si, že ty zapeklitější místa zvládnu projet dobře. Pak už jsem se snažila jenom přidat vždycky, když to bylo mapově jednodušší.

K8: Takže pak už jsi jen v cíli musela čekat, než dojedou ostatní…

Val: Vlastně ani ne, já startovala hodně na konci a než jsem si vyčetla, tak už bylo hotovo 🙂

K8: Tak to jsi byla ušetřena 😀 a cos na to říkala, když jsi zjistila, že jsi druhá?

Val: 😀 No vůbec jsem to neuměla zpracovat.

K8: Já si doma taky říkala, žes to tam pěkně rozjela 😀 Po volném dni přišla tvoje nejpreferovanější disciplína long (i když to se teď možná změní) a tam jsi zopakovala výsledek ze sprintu, tedy 11. místo. Byla jsi se závodem spokojená nebo byly chybičky?

Val: Vím o dvou zaváháních v úvodu na dohledávce čtyřky a pak na nejkratším postupu na 12., kde mi to přišlo, že už musím být moc daleko. Jinak ale myslím, že jsem volila dobře a závod to byl pěkný.

K8: Zapeklité postupy přes hluboká údolí. Na závěr se jely štafety a ta tvá (CZE 1) skončila nakonec na 4. místě. Jak se ti tvůj druhý úsek jel? Jak se závod vyvíjel?

Val: Štafety v ženách byly vážně napínavé. Rózka za CZE 2 jela skvěle a předávala třetí. Naši štafetu rozjižděla Ewka, která bohužel chybovala, a dojela s poměrně velkou ztrátou na balík. Tím ze mě ale opadla veškerá nervozita a mohla jsem se soustředit na práci. Svůj úsek jsem vlastně jela celý sama. Terénem se opět překrýval s longem, některé kontroly byly velice podobné, a tak do toho bylo potřeba jenom hodně šlapat, stahovat ztrátu a pak si dát pozor v pytlíku, který byl zrádný. To se ukázalo hlavně na dojezdu třetích úseků, kterým se v pytlíku neuvěřitelně promíchalo pořadí. Naše CZE 2 na průjezdu byla stále třetí a tak jsme všichni vyhlíželi jestli to udrží. Martinka za nás (CZE 1) tam vjížděla až na sedmé pozici. Do teď vlastně nevím, co se tam stalo, protože GPS ani jiné digitální informace nefungovaly, ale Martinka tam prostě všechny nechala a na sběrce se objevila čtvrtá. Velkou poklonu ale zaslouží Dánky, které vyhrály s pětiminutovým náskokem. A samozřejmě i naši zlatí hoši.

K8: Tak to byl opravdu napínavý závod až dokonce, to je na štafetách jednoduše to krásné. Jak hodnotíš celkově MS mi přijde až zbytečné se ptát 😀 A tak se spíš zeptám, co tě na MTBO baví a jak se těšíš na další sezónu?

Val: Já myslím, že jsou to ty samý věci, co mě baví na OB. Základ sportu je totožný a stejně jako OB i MTBO má skvělou partu. Co se mi ale vlastně moc líbí je to, že ta komunita je ještě menší, máme všechny závody společné (myšleno není žádný oddělený A a B žebříček) a je to tím takové ještě rodinnější. Nad další sezónou jsem se ještě neměla čas zamyslet. Vím, že to odstartuje ME v Litvě, kde to mám moc ráda a že MS se chystá ve Varšavě, ale teď je čas se na chvíli soustředit na jiný věci 🙂

K8: Tak díky moc za rozhovor a přeji ti, ať se ti daří 🙂

Val: Taky díky a nápodobně 🙂

Pokud byste si chtěli přečíst o celém průběhu MS víc, určitě koukněte na o-news nebo na záznam ČT na díl pořadu Český orienťák. Výsledky ze všech dní spolu s GPSkami a mapami lze také najít na webu IOF.