V nezvykle pozdním termínu, nezvykle daleko na severu a s nezvykle velkým množstvím světla. To byla základní charakteristika letošního ročníku prestižního štafetového závodu ve Švédsku. Pětičlenné dámské štafety startovaly v sobotu odpoledne a v celkovém součtu byly dlouhé 38,1 km. Po krátké pauze pak o půl deváté večer odstartovaly desetičlenné mužské štafety. Závodníci během noci zdolali v součtu 112,5 km. Celý závodní víkend doprovázelo nádherné počasí a teploty okolo 20 °C. Přestože v prostoru závodu ještě 2 týdny před závodem ležel sníh a celá aréna byla pro jistotu situována ve sportovní hale, díky pozdnějšímu termínu se jednalo o Tiomilu s jedním z nejhezčích počasí. V hokejové hale švédského mistra z let 2013 a 2014 se během závodu vytvořila pěkná atmosféra a celkově pořadatelsky vše klaplo.

Mezi ženami se po 4 hodinách radovaly ženy IFK Göteborg A, které si za vítězstvím šly hned od prvního úseku a vedly na prvních třech předávkách. Na 4. úseku ale závodnice IFK Göteborg A udělala obří chybu hned na první kontrolu a propadla se na 3. místo. Po čtvrtém úseku ale stejně jako po každém předchozím byla v čele štafeta ze švédského města Göteborg, tentokrát ale týmové béčko IFK. Áčko vybíhalo do posledního úseku s minutovou ztrátou, kterou se povedlo smazat přibližně ve třetině úseku a postupně áčko začalo mít navrch. Největší favorit IFK Göteborg nakonec vyhrál s náskokem 16 vteřin před svým béčkem, třetí místo obsadil obhájce titulu Nydalens SK se ztrátou 6 minut.

Nejlepší štafetou s českým zastoupením se stala štafeta Suunta Jyväskylä s Terkou Janošíkovou na 3. úseku, která měla dokonce nejlepší čas na nejdelším úseku. Dobře běžela také Janča Peterová 2. úsek štafetě Malungs OK. Jediná zástupkyně Kamenice byla Kikča běžící 3. úsek v barvách týmu Göteborg-Majorna OK C. Na nejdelším a nefarstovaném úseku se stále pohybovala ve stejné skupině okolo 100. místa a ve výsledku po 90 minutách ztratila zanedbatelné 2 pozice.

Zatímco mezi ženami se z výhry radovaly největší favoritky, u mužů tomu tak nebylo. Za největší favority byla považována štafeta OK Linné s Milošem Nykodýmem v sestavě, která obhajovala loňský titul. Tato favorizovaná štafeta se od začátku pohybovala na předních příčkách, v závěru ale nestačila na nejlepší a musela se spokojit s 3. místem. Zatímco v ženách jsme na předávce viděli v čele pouze jedny barvy, v mužích se to často měnilo. Na předávkách postupně vedly týmy IFK Umeå, Fredrikstad, NTNUI, OK Tisaren (za který běželi i bratři Gajdové), pak 3 úseky Södertälje-Nykvarn a od 8. úseku až do cíle opět NTNUI. Mladý tým z norského Trondheimu si tak po 10 hodinách a 20 minutách doběhl pro překvapivý triumf s náskokem 2 minut na druhé Tampereen Pyrintö a již zmíněné 3. OK Linné.

Trať dlouhé noci – 16,3 km

Nejlepším českým závodníkem byl tedy již zmíněný Miloš Nykodým na 3. místě. O místo zpět zůstal tým Kalevan Rasti s Tomášem Křivdou na důležitém 8. úseku. Ten vyloženě zazářil a předvedl 2. nejlepší čas na úseku se ztrátou pouhých 4 vteřin na Nora Breivika, který na tomto úseku vytvořil rozhodující vítězný náskok pro tým NTNUI. Mezi držáky svých týmů patřili také Jakub Chaloupský nebo Jonáš Hubáček.

Ze závodníků registrovaných v Kamenici nakonec nejlépe dopadl Oskar Størmer běžící dlouhou noc (4. úsek, celý v noci, nejdelší na trati, nefarstovaný) za béčkový tým vítězného NTNUI, který celkově obsadil 19. místo z 227 startujících štafet. V televizním přenosu ale nejvíce prostoru dostal Martin běžící 6. úsek za OK Tisaren, který byl ještě po 4. úseku úplně na čele. Martin vybíhal osamoceně na 7. místě a svou práci odvedl perfektně a v sólovém závodě umístění udržel. Méně se už dařilo Honzovi, který běžel poslední úsek stejné štafety a na úseku výrazně ztratil. Do cíle nakonec doběhl na 29. místě. O něco lepší čas než Honza měl na posledním úseku Šmelo běžící béčkovou štafetu Göteborg-Majorna OK. Svým dobrým výkonem posunul štafetu o 8 míst na konečné 67. místo.

Druhý úsek v béčkové štafetě Halden SK dostal na starost Glóňa. Vybíhal z 49. místa uprostřed velkého nekonečného vlaku a měl tak dobrou příležitost umístění vylepšit. To se mu z počátku dařilo velmi dobře a ve třetině trati se dostal na čelo druhého vlaku, což znamenalo posun o cca 20 míst. Při snaze dostihnout první vlak se však nevyvaroval chyb a začal se opět propadat. Nakonec po pádu a zranění těsně před cílem ztratil ještě další pozice a znamenalo to propad na 60. místo. Jeho štafeta, která se postupně propracoval až do elitní třicítky a dlouho byla druhou nejlepší béčkovou štafetou nakonec obsadila 72. místo. 6. úsek, stejný jako Martin, obstaral ve štafetě KFUM Örebro Trejky. Před ním se na 2. úseku představil Jonatan Gustafsson, medailista z loňského MS, který měl nejlepší čas na 2. úseku a tak měl Trejky na co navazovat. Navázal a stal se skutečnou posilou svého týmu. Předvedl výborný výkon, zaznamenal 22. čas na úseku, předčil na něm krom Martina i třeba Vojtu Sýkoru a svůj tým vytáhl o 14 míst nahoru na průběžné 52. místo. Ve zbytku štafety se ale Trejkyho tým začal výrazně propadat a nakonec skončil na 85. místě.

Všichni závodníci poznali zase nový kus Švédska, kam většina z nich jen tak nevyrazí. A už za necelý měsíc nás čekají druhé slavné štafetové závody na severu. Jukola se bude konat o víkendu 17.-.18. června na jihu Finska v okolí města Poorvoo a na startu opět bude několik kamenických závodníků.