Krátká a intenzivní sprintová akce – to byly svěťáky ve Švédsku. Čtvrteční sprint, sobotní KO sprint (včetně kvalifikace) a nedělní sprintové štafety, to vše se stihlo odběhat během posledního květnového víkendu v menším městečku Borås, asi půl hodiny jízdy autem na východ od Göteborgu. Po stabilních výsledcích v první části sezóny jsem neměl problém se na svěťáky nominovat a první postupný cíl letošní sezóny byl splněn. Tím dalším bylo ve Švédsku něco předvést. Krom boje o pěkné mezinárodní výsledky a body do světového poháru jsme měli ještě jednu motivaci navíc. Ve Švédsku se totiž rozdávaly místenky na hlavní akci letošní sezóny – mistrovství světa v Dánsku. A vzhledem k letošní slušně nabité konkurenci ve sprintových závodech to slibovalo zápletku, kterou bude muset rozseknout až pan šéftrenér Šedivý.

Ale postupně od začátku. Je sobota 5 ráno a máme sraz v Praze na letišti. Jsou to jenom svěťáky, tak jedeme jenom den předem. Žádná velká příprava, prostě šup a běžíme. Po příletu dáváme s Křivdičem krátký klus na protáhnutí nohou, pak asi na 2 hodiny usínám, dáváme malý oběd a jedeme na model aspoň jednou okouknout místní sprintové terény. Na modelu vypadá vše jasně, nic moc nás nepřekvapuje – všechno bude hrozně rychlé, kličkování mezi paneláky, ploty a živými ploty. Zásadní volby nebudou naskakovat na první dobrou, bude těžké vykoukat, kudy to jde a kde je nějaký plot nebo živý plot navíc. A jako bonus sem tam menší lesní pasáže.

Že Švédové nebudou v pořádání úplně dokonalí, nám ukazuje hned ranní cesta do karantény. Máme to z campu asi půl kilometru, takže jdeme pěšky. Než ale z campu vůbec vyjdeme, narážíme na fáborky vedoucí na start skrz náš camp. Zjišťujeme teda, že start bude trošku jinde, než jsme očekávali, moc se v tom ale nepitváme a pokračujeme do karantény. Díky slušnému postavení ve světovém rankingu jsem se dostal do elitní skupiny startující až na závěr. Hodinka a půl v karanténě ale utíká poměrně rychle a vyrážím taky do boje. Sprint je to docela dlouhý (vítězný čas 15:00 byl překročen o 40 sekund), já ho jdu přes 17‘, na konci už nohy hodně nefungujou. Běžecky to pocitově nesedlo a mapově to taky nebylo ono. Přece jen ta mapa vypadá úplně jinak, než na co jsme zvyklí u nás a ten cit na volby taky moc nefunguje. Beru 2-3 výrazně horší volby, k tomu přebíhám jednu díru mezi hustníkama a ve výsledku z toho je umístění až za bodovanou TOP40. Závod to byl ale opravdu pěkný a organizačně docela v pohodě – krom jednoho nepřekonatelného plotu, kdy se jim druhá čárka v mapě schovala do hustníku a ne úplně šťastně vyřešeného průběhu, kdy spousta závodníků zaběhla do cíle místo na průběh. Závod mě opravdu bavil, a když se k tomu přičte druhé místo mezi Čechy, tak jsem z toho měl navzdory průměrnému výkonu nakonec docela dobrý pocit. Co se týče ostatních Čechů, tak spokojenost nebyla skoro nikde – nejlepší výsledky zaznamenávají po velkých chybách na trati 21. Terka a 23. Křivdič.

 

 

 

 

 

 

Volný den využíváme k aktivnímu odpočinku a po dlouhém vyspávání vyrážíme na rege klus do místního příměstského lesíku. Co by to bylo za návštěvu Švédska, kdybychom neoběhli aspoň pár typických švédských jezírek. Klus byl možná trošku delší a náročnější, než jsme plánovali a než by se před KO dnem hodilo, ale aspoň jsme se naladili mentálně. A to je kolikrát mnohem důležitější.

Sobotní den začíná opravdu brzo. Budíček o půl 7 je pro mě dost nezvyk a start chvilku po půl 9 mě úplně netěší. Startovka do kvalifikace je tentokrát obráceně a startuje se od těch nejlepších. Koncepci tratí jsme tentokrát odhadli dokonale a nic nás nepřekvapuje. Teda až na některé nedokonalosti mapy. Jedna pěšinka vypadající jako zeď na konci ulice, jedna podměrečná díra v plotu a hlavně švábi. Hlavně ty, které vedly od miniprivátku vedle budovy k miniprivátku vedle druhé budovy a na první dobrou to evokovalo možnost průběhu. Já jsem se naštěstí většině nástrah vyhnul a motivován se mnou starujícími běžci jsem předvedl nejlepší výkon ve Švédsku. Doběhl jsem na třetím místě a vzhledem k tomu, že jsem startoval jako sedmý, tak jsem hned věděl, že jsem porazil 4 papírově silnější závodníky a postup by mě neměl minout. Nakonec to dalo na pěkné 5. místo. Jinak byla ale kvalifikace pořádné síto. Nepostupovalo se se ztrátou cca 25 sekund a vypadlo množství favoritů (např. Michiels, Hadorn, D. Hubmann, Rancan a další). Z našich tímto sítem se mnou prošel Křivdič a tři holky (Terka, Janďa a z posledního místa Denča).

 

 

 

 

 

Rozlosování rozběhů na čtvrtfinále mě svedlo dohromady s Křivdičem a třema mladýma Norama. Na první pohled hratelný rozběh, skutečnost ale tak růžová nebyla. Zároveň se ukázaly další nedokonalosti pořádání. Například oficiální seznam rozběhů jsme našli až v karanténě necelou hodinu před startem. Na startu to pak pokračovalo taky docela hekticky. Když jsme přišli před kukaně pro self-choice, bylo nám z ničeho nic zahlášeno „self-choice start“ a nikdo jsme moc nevěděli, co máme dělat a 20 sekund na výběr běželo. Po výběru jsme se přesunuli na startovní čáru, kde jsme nervózně čekali na start. Startér se tajemně nadechoval a po čerstvé zkušenosti jsem čekal start takzvaně na Béďu. O to větší překvapení bylo, když z jeho úst zaznělo „One minute to start“. To, že se self-choice nacházela v lese, pak byla kapitola sama o sobě. Já jsem si vybral takovou, která mi přišla co nejvíce skluzná po cestách. Jenže hned na jedničce jsem zjistil, že máme všichni stejnou variantu a že po cestě to tak skluzné nebylo a já ztratil zbytečných 5 vteřin. Následucích 7 kontrol nekoukám do mapy, běžím jim na zády, vyhrávám jeden mezičas za druhým a vracím se do balíku. Přežívám i další část v lese a na konci balíku nabíhám do závěrečné části ve městě. Tam do toho ale kluci začnou satansky šlapat a já zůstávám osamocen a lehce zadrženě už dobíhám na 5. místě. Je třeba do příště výrazně zrychlit. V cíli pak zjišťuju, že všichni v našem rozběhu proběhli tmavě zelenou. Nějak si s Křivdičem neuvědomujeme, že by v tom místě něco zeleného bylo a potvrzujeme se o tom při výklusu po sprintovkách. V realitě tam chybí asi 5 metrů živého plotu, který je v mapě. Místo něj tam je krásně posekaný trávníček. Nevím, co na tom místě dělali mapař, stavitel i mlíkovači (byli tam, protože hned vedle zamlíkováno bylo). Podobné problémy nastaly potom i semifinále a tak se celý den nesl v nekonečných dohadech, jak tyhle situace řešit. Křivdiče později v semifinále doplnily ještě Terka s Janďou. Finále našim po statečných bojích zůstali tentokrát zavřené.

 

 

Poslední den obstaraly sprintovky. Podruhé za sebou jsem při Vojckově absenci dostal příležitost běžet áčko. Běžel jsem třetí úsek a dlouho jsem nevěděl, co se na trati děje. Začínal jsem to zjišťovat až nás přivedli na předávku. Dlouho nic, naši hlavní soupeři o redukované TOP6 už dávno proběhli a my stále nic. Konečně se na tabuli objevuje v mezičasech česká vlaječka, jaké to překvapení, když se na průběhu objevuje Vojtík běžící až céčkovou štafetu. Následuje Jonáš a až jako poslední z našich Křivdič. Na pěkný výsledek to už moc nevypadá, cíl si ale dávám rychle. Chtěl jsem předávat jako první z našich. Začátek probíhá hladce, rychle dobíhám Rouďáka, pak ho v kopci docela svižně předbíhám a v dálce vidím Kubu. Pak ale začnou přicházet horší volby a Rouďáka musím předbíhat zase znovu. A pak přišla krapet horší farsta a zase byl přede mnou. Na průběhu už ho nedobíhám, naopak mi začíná utíkat a já poslední 3 minuty hodně trpím, nohy už neslouží. Stejně jako loni na podzim v Itálii při mé první áčkové příležitosti, ani tentokrát většina z nás nepředvedla vůbec ideální výkon a tak jsme zaznamenali jeden z nejhorších výsledků v historii (21. místo, 8. místo redukovaně). Ještě máme na čem zamakat.

 

 

 

 

 

Pak už jenom let s přestupem ve Frankfurtu a jsme doma. Nebo ne? Letadlo z Göteborgu má zpoždění a bojíme se, že hodina na přestup nebude stačit. Strach brzo přejde v jistotu. A to ne proto, že bychom to nestihli, ale proto, že let z Frankfurtu do Prahy úplně zrušili. Nakonec vykrystalizovaly dvě skupiny, kdy se jedna nacpala do letadla do Drážďan a spěchala domů. Moje druhá skupinka si vyjednala hotel se snídaní, taxi a polední let v pondělí a prodloužila si výlet o další den. Příjemné to nebylo, ale aspoň máme spoustu storek k vyprávění k pivu.

A celkový závěr? Výsledky hodnotím jako nic moc, asi jsem věřil, že bychom na tom všichni mohli být líp. Ale na druhou stranu se tam dají najít pozitivní náznaky a minimálně jsem si odvezl nominaci na mistrovství světa, které bude na konci června v Dánsku. Takže po loňské načekané a hodně úspěšné premiéře tu přichází další příležitost. Držte palce, budu se snažit dostat české a kamenické barvy opět co nejvýše!