KAM letos na SMIK?
V sobotu v Řitce proběhl již 25. ročník stále více a více oblíbeného SMIKu. A není se co divit. Tradiční netradiční zábavný závod při kterém kontroly migrují, a který se koná jen jednou do roka, lidi přitahuje. Letos přitáhl i 16 kamenických (celkem 351 závodníků). Nevedli jsme si vůbec špatně. V desítce skončili druhá (!) Eliška, třetí (!) Caš a osmý Adamos. Gratulujeme!
Foto: SLP, LPM
Eliščiny postupy
Co se dělo v lese? Komentáře byly poctivě 🙂 ukradené z našeho mapového archívu.
Nejdříve jsem plánoval, že vyrazím rovnou na 41A přes 31A a 35A. Pak jsem si všiml, že K34 bude v závěru dost mimo a chtělo by jí to vzít ideálně ze začátku(pokud je cílem sebrat vše, což je vždy 🙂 ). Když se Jirka postavil ke startovní čáře se stejným plánem začít závod 34A bylo rohnodnuto. Společně s námi vyrazil i Eda, takže jsme byli hodně silná skupina. Klíčové bylo, že 41B začínala už v čase 10, takže to ideálně vycházelo téměř bez čekání. Ze 49A jsme si to mířili do bodového ráje 52B,48B(6b během minuty 🙂 ). Čekání na 51B jsem chtěl využít výběhem až na 36A, ale nakonec jsem si to rozmyslel a vrátil se zpět. Věřím, že by se kontrola dala stihnout, kdybych si to stihl naplánovat dřív a běžel na ní rovnou. Limitem by byla uzávěrka 51B, která byla na místě jen dvě minuty. Tady se naše skupinka já, Jirka a Eda roztrhla. Kluci šli nahoru na 36A, já se rozhodl šetřit síly a případně zkusit zabojovat o nějaké body až v závěru. Kontroly 43B, 47A, 45B byly jasné. Následně přišel rychlejší přeběh na 40B, kde jsem hodně uletěl směrově, ale i tak jsme to s Adamosem na zádech s klidem stihli. Výběh na 38C a pak jsem prováhal možnost využít našetřený čas, když jsem mohl před 50C dle mého stihnout ještě 33C. Potsup by to byl po rovině a po cestách, stejně tak následný postup na 50C. Místo toho přišla velká chyba v úplném závěru, když jsem se překoukl a doběhl na 35C, kterou jsem měl již oraženou. Mířil jsem na 33C, ale na to už nebyl čas a musel jsem přes 32C pospíchat do cíle, kde mi zbylo ještě 42s. Stejně jako loni jsem souboj s Kubou prohrál až chybou v úplném závěru škoda. S bodovým ziskem 39b jsem spokojený, vyrovnal jsem tak svoje maximum. Věřím, že se mi jednou podaří sesbírat všechny kontroly. Letos jsem nebyl daleko, ale pořád bych to zvládl jen teoreticky 😀 Pro úspěšné oběhnutí všeho to chce opravdu excelentní výkon fyzický,mapový a taktický podpořený štěstíčkem. Důležitý faktor může být i obsazenost kontrol, po kterých se vydá “dav”. Každá taková časová ztráta při ražení ve frontě se v posledních minutách sečte a rozhodne o úspěchu. Musím pochválit pořadatele, uspořádat takový závod chce určitě hodně příprav a správnou koordinaci. Navíc když vám většina z 350 závodníků doběhne během cca 10min, velký respekt. #1/5 
Na startu jsem vymyslel kudy do cíle a kam tak ideálně doběhnout okolo půlky závodu a pak mi z toho vyšlo kam je potřeba vyrazit. Cíl byl vzít 31A, 35A a stihnout 41A do 6. minuty, to ale nebylo reálné, stihl to jen Traky. Bohužel jsem si tím pokusem ale hodně zhoršil postup na 39A a tak jsem ztratil čas, který jsem mohl možná zainvestovat do 34A. Před 39A dostávám nechtěně do nosu od jiného běžce a tak po dalších 20 minut mám mapu a jízdní řád zkrápěný vlastní krví. Kontrola 41B startuje jako na povel (myslel jsem, že je od 12 a byla od 10, takže k ní přibíhám přesně ve chvíli, kdy se rozbíhají běžci dál. Vím, že chci jít na 42A a proto stíhám záda posledního z nich s tím, že mě tam dovedou. Dál pokračuji na 49A, kde se prokousávám davem lidí a díky vysílači mám zjednodušenou dohledávku. Následně to neuvěřitelně posílám z kopce s tím, že mám jen 4 minuty do zavření 52B, nakonec jsem to ale ke kontrole zaletěl za 2:45 a lehce zakyselen se vydávám zpátky na silnici a směrem na 47A. Najednou vyletí zprava skupinka závodníků, co určitě nešla z 52B, takže koukám do mapy a hle, otevřela se vedle mě 48B. Mám tedy trochu štěstí a mířím si udělat další vpich do průkazky. Pak tedy konečně směrem 47A (51B a 43B si ve spěchu vůbec nevšímám, navíc přece nepolezu zase ten kopec). Na dohledávce moc nepoužívám buzolu a tak ztrácím 1-2 minutky naběhnutím do špatného prostoru. Při výběhu od kontroly se ale ujišťuju, že 45A, která zavírá za 9 minut i tak stihnu. Krosím rokli, kterou bych určitě nedal, kdyby tam nekoukaly kořeny a nedalo se za ně přidržovat a pak jdu pěšky do kopce. Nutím se do běhu, ale nejde to a tak nevědomky mířím rovnou k 45B, kde si myslím, že mám ještě 40 vteřin než uteče (ve skutečnosti to byl čas kdy končí áčko). Kontrolu ale nemůžu najít, vidím rýhu, vidím posed, kontrola nikde. Nevidím ani pořadatele co by ji odnášel. Uplyne 35. minuta a tak to tedy balím, že půjdu dál, ale právě pořadatel přibíhá a kontrolu zapichuje a tak přicházím na svůj velký omyl a rozhodnu se ještě minutku a půl počkat a pak vyrazit dál. Od kontroly vybíhám za Cašem s tím, že je z naší skupinky rozhodně nejzkušenější. Jako jediný však klesá přímo z kopce a brzy zjistíme, že hlavní vlak jel po správné koleji a my jsme vybočili. Jsem trochu rozhozen a tak příliš nemapuji na 44C a totálně na náhodu ji potkávám po cestě (čekal jsem ji mnohem dál). Následně se mi už moc nechce do kopce, ale je mi jasné, že vylézt to musím. Následuje 38C (konečně nedělám chybu) a pak vím, že chci stihnout ještě 50C, 46C a 32C, 37C pokud na to bude čas. V trampském lomu se mi daří znovu dotáhnout Caše a tak toho využívám, ještě přidám a nechám se na 50C dovést. Po cestě zjišťuji, že mi chybí 51, ale to se nedá nic dělat. Rozhoduji se, že 37C zkusím, mám přece 11 minut a do cíle to je už blízko. Rozdělujeme se a každý obíháme oplocenku z opačné strany, u kontroly jsme zase spolu, ale je znát, že už sílu nemám a tak na 46C si raději mapuji podle sebe. Od kontroly odbíhám na Cašova záda v dálce a koukám do mapy kam míří, 35C? 33C? Zkusím to taky? Po chvíli brodění se v hustníku se ale rozhoduji z důvodu časového presu (zbývá 5 minut), že to vezmu jen na 32C. Dost jsem se ale v lese zamotal a tak když jsem vylezl na pěšině, jsem dost váhal kde asi budu. Vzpomněl jsem si ale, že je to prostor startu ŽA middlu z loňského roku a posed mě utvrdil, že je potřeba to vzít prudce doprava pro mojí kontrolu. Když razím 32C tak mi zbývají poslední 3 minuty, vím, že to už určitě doběhnu, ale i tak se snažím bojovat trochu o čas. V cíli zjišťuji, že 35 jsem stejně bral v áčku a tak by mi byla k ničemu. Na 33C bych určitě nedoběhl, takže jsem si jen lehce ubral času, jinak to bylo jedno. Celkově jsem měl pocit, že na TOP10 to stačit nebude, přecejen jsem vynechal trojbodovku a dvojbodovku a tři jedničky, což je myslím dost. Z výsledků mě pak osmé místo velmi mile překvapilo a jsem rád, že se mi povedlo nakonec ještě o jednu pozici vylepšit moje dosavadní maximum z minulého roku.
Pořadatelům díky 1/5
– na startu jsem toho moc během 5 minut před startem nevymyslel. Jako vždy. Vzhledem k mé nulové fyzičce a tomu, že jsem si přišel hlavně pro účast, závod si užít a oběhnout pár kontrol, tak jsem vynechal ty blízké jednobodovky s tím, že ke konci, když bude čas, některé z nich jistě půjde sebrat a vyrazil jsem vstříc vícebodovým kontrolám. Vůbec jsem ale nepočítal s tím, že skončím na těch nejvzdálenějších a nejhlubších kontrolách …
– na 38A jsem původně zvažoval jít spíš hned na první křižovatce doleva, po cestě a pak nějak přes tu změť hustníků a vysokého lesa. Díky tomu, že jsem se moc nevěnoval mapě a koukal, kde co lítá, tak jsem odbočku úspěšně přeběhl a bylo rozhodnuto.
– 44A jsem našel překvapivě s jistotou (už jsem tu běžel několikrát a vždy to tady moc nechápu)
– na 45A postávám a zvažuji, zdali půjdu dolů
– 45A > 47A se mi nechtělo do role a tak jsem to vzal okolo oplocenky. Chtělo to jít rovně nebo zprava, rokle, nerokle.
– na 47A přemýšlím, jestli stihnu 48B. Váhám, až to prováhám. Vyrážím tedy v klidu na 48C. Mám tu čas než kontrola přijede a tak zkouším vymyslet co dál. Až dosud běžím víceméně sám. Kde jsou ty davy? Paráda!
– postup 48C > 49B > 52C zavrhuji. Teď mám tak na to se doplazit na 52C. Tak ňák jsem si myslel, že 52C je na kopci a dále už to bude dolů. No, skoro. 🙂
– další postup je jasný. 52C > 51C > 42C > 41 C. Čas na další kontroly není, běžím tedy k cíli. Je to trošku boj, bojím se, že to nedám, ale nakonec to stíhám s luxusní rezervou.
—
– fyzička téměr nula, ale docela jsem i “běžel”. Teda, to byl můj pocit, zvenčí to asi vypadalo trošku 🙂 jinak.
– mapově pěkně
– bavilo mě to jako vždy. Člověk stráví hodinu běháním po lese a ani neví jak. Super! Díky, pořadatelé!
Video Luboše Jíry
Naši borci živě
