Nebyl to ani rok, co jsem se v Terezíně postavil na start svého prvního závodu na mistrovství světa. S myšlenkama na to, že to může být můj jediný start na MS v životě jsem se do závodu vrhnul nebojácně a vyběhl si neuvěřitelné 9. místo. Během následujícího roku se však stala spousta věcí a letos jsem na startu MS stál znovu. A to v úplně jiné pozici než před rokem v Terezíně.

Na rozdíl od domácího MS jsme do dějiště přejeli s velkým předstihem. Přiletěli jsme do Billundu ve čtvrtek večer, přičemž první závod se běžel až v neděli večer. A to ještě byly sprintovky, mě čekal KO sprint až v úterý, čili 5 dní po příjezdu. Docela příjemná změna proti minulému roku, kdy jsme přijeli den před startem přímo na model a druhý den jsme běželi. Navíc jsme bydleli v pěkné chatě na totální samotě, takže jsme měli ideální podmínky na to se krásně naladit na naše závodění. Stihli jsme dát ještě jeden kvalitní sprintový trénink, podívat se na model, natočit nějaké reportáže do České televize, zahrát řádnou dávku partií fazolek a poslat tam několik nalaďovacích klusíků a úseků.

Prvním závodním dnem byla neděle. Odpoledne jsme vyprovodili závodící čtveřici, popřáli jim co nejvíce štěstí, já jsem si pak šel ještě rychle zaběhat a pak jsme vyrazili fandit. Poprvé od příjezdu na nás dýchnula pořádná atmosféra MS. Velká a pěkná aréna s dvěma velkoplošnýma obrazovkami, tribunou a výhledem pod kopec a na závěrečné schody, kde všichni běžci na závěr svého úseku neuvěřitelně trpěli. Naši reprezentanti se ze začátku, i přes ne úplně ideální první úsek Terky, drželi na čelních pozicích. Bohužel po hromadné chybě týmů Švýcarska, Finska, Norsko a našich ke konci druhého úseku jsme přišli o veškeré naděje a zbytek závodu už byl bez náboje boje o medaile. Konečné 10. místo bylo dost za očekáváním a jinak dobrá náladu v týmu dočasně pohasla. Mapa – muži. Mapa – ženy. Výsledky.

Po dalším dni volna přišel na řadu dlouhý KO den. Neúprosná vstávačka před půl 7, rychlá snídaně a cesta do karantény, kde jsme museli být do 9. Což mimochodem bylo asi hodinu a půl před startem 00. Kvalifikace se odehrávala v klasické severské zástavbě s množstvím živých plotů, pak následoval dlouhý postup přes valy a příkopy a posledních pár kontrol bylo v centru města s blokovou zástavbou a vnitrobloky, kde poté probíhalo i celé finále. Vzhledem k omezenému počtu závodníků z jedné země není kvalifikace na MS tak přísná jako na svěťácích, přesto startovka budila respekt a bylo jasné, že to nebude úplně zadarmo, zvlášť když přijde nějaká chybička. A důležité bylo být na startu dobře zkoncentrován – to však nebylo dopřáno úplně všem. 2 minuty před startem dostávám popisy. Beru je do ruky, na sprinty popisník nenosím, lépe se mi čtou z ruky. Minutu je zkoumám a pak jdu na startovní čáru. Než ale pořádně vyjdu, tak mě zastavuje pořadatelská bába s nataženou rukou. Chvilku nechápu oč jde, pak mi doslova vytrhne popisy z ruky se slovy, že to nesmím. Asi 10 vteřin se snažím protestovat, prohodím pár peprných slov, ale uvědomím si, že musím jít startovat. Na startovní čáře jsem asi 20 vteřin před startem, bez popisů a bez koncentrace. Přibližně v půlce závodu přichází naběhnutí na špatnou stranu rohu živého plotu, ztráta cca 20 sekund a trošku panika. Začal jsem do toho šlapat a nejrychlejším časem na dlouhém postupu jsem se přece jen dostal na postupové pozice. V cíli pak se Šéďou děláme trošku bugr, hlavní pořadatelé se omlouvají a nakonec jsou asi oni ti nejšťastnější, že postupuju a nepodáváme protesty. (Nakonec vyšlo najevo, že podle dánských pravidel je povinnost závodníka mít popisy schované v popisníku, na mezinárodní úrovni toto pravidlo neplatí.) To, že kvalda KO sprintu umí být sítem i na MS pocítili i zástupci nejsilnějších zemí – Švýcar Hadorn, Fin Heikilla nebo Nor Pedersli. GPS. Výsledky.

Jo a ještě by byla škoda vás ochodit o tuhle lahůdku při doběhu na červeném koberci…

Po kvalifikaci pro nás pořadatelé připravili zajímavý způsob vybírání čtvrtfinálových rozběhů. Každý jsme měli vlastní balonek, které jsme postupně vhazovali do připravených stojánků, které znázorňovaly jednotlivá čtvrtfinále. Já jsem si vybral to poslední – šesté čtvrtfinále. Bez jasných favoritů, hodně nevyzpytatelné a říkal jsem si, že hratelné. Šéďa to pak nazval takovým pralesním rozběhem, kde nebude chtít nikdo tahat. A taky to tak bylo, od začátku hodně volně, první dvě kontroly šel na čele Maďar – největší outsider rozběhu. Pak kluci udělali chybičku, kdy zaběhli do slepé uličky – pohlídal jsem si to, ale chytnul jsem paniku a začal kontrolovat, jestli to tama fakt nešlo. Mezitím se vrátili a zase mě hned seběhli. V jednu chvíli vypadalo, že Nor vzal jinou volbu, tak do toho Švéd neskutečně šlápnul, ale Nor se vydal hned za náma a po 15 vteřinách se to zase uklidnilo… Celou dobu se čekalo na závěr a když do toho nakonec stříbrný Švéd Mollen 2 kontroly před cílem šlápnul, byl jsem až moc vzadu a k postupové trojici jsem se moc nepřiblížil. Nakonec jsem na doběhu nezvládnul předběhnout ani mladého Španěla, a tak jsem skončil ve čtvrtfinále 5., což znamená celkové 25. místo. Ve výsledkách svítím vteřinu za postupem, což vypadá jako kousíček, v reálu to bylo ale strašně daleko. Našim největším nadějím se podařilo proklouznout do semifinále, tam jim ale vždycky chyběl kus štěstíčka – Terka zakopla, spadla a roztrhla si mapu hned na startu, Křivdič naboural do stromu kontrolu před cílem, když se začalo extrémně zrychlovat a Vojcek na sběrce oběhl křoví ze špatné strany a propadl se o 3 pozice dozadu. Vcelku ale pěkné výsledky na hraně první desítky. Mapa. GPS. Výsledky.

Po dalším dni volna, který jsme si zpestřili řádnou grilovačkou, přišla závěrečná, v uvozovkách královská, disciplína tohohle MS. Ranní kvalifikační procedura byla stejná jako u KO sprintu. Z kvalifikace tentokrát postupovalo 15 lidí namísto 12, jako v KO sprintu. Měl jsem i lehčí skupinu a tak jsem si na postup z kvaldy dost věřil. Pořadatelé si připravili opět trošku jiný prostor s paneláky, areály školek a nepravidelnými bloky budov s vnitrobloky. Nechyběly ani ploty a živé ploty a tak to byl pěkný komplexní sprint. Tentokrát se vše obešlo bez komplikací a krom obhájce zlata von Krusenstierny, který se čerstvě vrací po zranění, postoupili všichni favorité. GPS. Výsledky.

Tentokrát se před finálem zvládáme ještě vrátit na ubytko, zregenerovat a udělat poslední poradu. Sprint se běžel už dost pozdě. Trošku nezvyk, kdy já jsem z týmu startoval jako první těsně před šestou večerní. Finále sprintu bylo v historickém centru plném vnitrobloků a švábů. Sprint extrémně náročný na volby postupů, člověk občas bral to první co viděl a byl rád, že vůbec něco viděl. Párkrát jsem se přistihl, že někam běžím, aniž bych věděl kudy to půjde. Naštěstí to potom vždycky nějak šlo. Zároveň se pro nás pořadatel vymyslel mapotočku hned na druhé kontrole a pak výměnu mapy s průběhem přes rybníček v aréně. Bohužel se mi to tentokrát moc nesešlo, nedokázal jsem si správně rozvrhnout předstartovní proceduru a nakonec jsem byl až přerozcvičený. Od začátku jsem měl unavené a tuhé nohy, snažil jsem se s tím bojovat, ale od prvních kontrol jsem cítil, jak Britští fanoušci fandí Ralphovi, který startoval minutu za mnou. Neodvratné se stalo skutečností asi 5 kontrol před cílem a Brit mě doběhl. Pak jsem se před ním udržel ještě jednu delší kontrolu díky delší volbě, ale pak mě přejel a já jsem nebyl schopný reagovat. Věděl jsem, že tentokrát to žádný zářný výsledek nebude. Naštěstí jsem víceméně bral solidní volby a mapově jsem takto těžký sprint ustál. Konečné 31. místo je zklamání, ale není to propadák. Celkově se můžu pochválit za stabilitu a zvládnuté kvalifikace, celkově jsem ale chtěl víc. V závěrečném sprintu si nejlepší výsledky zabíhají Křivdič, který je těsně za TOP10 a Terka, které na 7. místě chyběla jediná vteřina na legendární Tove a velkou bednu. Tak snad příště. Mapa. GPS. Výsledky.

Po závěrečném závodě přišla poslední část programu MS – banket. Myslím, že všichni se těšili na to, jak vypnou a chvilku nebudou muset nic řešit. Před banketem jsme rychle skočili do obchodu, na chvilku se při západu slunce vyvalili ve vířivce, něco malého snědli a pak už se vydali do víru velkoměsta. Myslím, že akce se hodně povedla, o čemž hovoří množství lidí, kteří to uzavírali někdy ve 4 ráno. Každý si tam našel svůj vrchol, pro mě to byla jízda na okrasném žlutém a zeleném kole, které tam byly připravené k příležitosti etapy Tour de France a taky závěrečná fotka s novopečenou mistryní světa. Zážitky dobré, příště se pokusím přidat i ty výsledky. Tak za dva roky ve Skotsku… nebo za rok v lese ve Švýcarsku?

Odkazy na záznamy z ČT: Sprintové štafety, KO sprint, Sprint
Webové stránky MS (GPS, mapy, výsledky, fotky)