Ahoj!

Ráda bych se poohlédla za letošním trochu nezvyklým JMS, které se konalo na začátku července v Portugalsku.

Byla jsem ráda, že se mi na JMS letos vůbec povedlo dostat. Tréninková příprava nebyla kvůli problémům s achilovkami a častými rýmičkami úplně ideální, ale i přes to jsem si dokázala z nominační dráhy a z lesa pár bodů odnést (na sprintu jsem vynechala kontrolu). V přípravě jsem se pak soustředila hlavně na les, sprint byl pro mě taková trochu „doplňková disciplína“. – To se ale těsně před JMS mělo změnit.

V sobotu 9.7. jsme odlétali brzo ráno z Prahy do Madridu. Už cestou v metru někdo řekl, že v Portugalsku se kvůli velkému riziku požárů vláda rozhodla vyhlásit celoplošný zákaz vstupu do lesa. To jsem si ještě myslela, že to je nějaký blbý vtip… bohužel nebyl. Na letišti nám Košík potvrdil, že si v lese nejspíš vůbec nezaběháme. Zákaz byl vyhlášen do pátku a tak jsme doufali, že alespoň v sobotu se jeden lesní závod uskuteční. Většina z nás se totiž těšila víc do lesa než na sprint a všem nám chvíli trvalo, než jsme se s absencí lesních závodů vyrovnali. Nicméně už v pondělí se běžel sprint, takže jsme se snažili soustředit pozornost na tenhle závod a pak se uvidí, jak to bude pokračovat dál.

Celou sobotu jsme procestovali, na místo jsme dojeli až pozdě večer. Moc času na aklimatizaci jsme neměli, v neděli nás čekal už jen model na sprint a slavnostní zahájení v centru závodu (Aguiar de Beira).

V pondělí bylo tedy JMS odstartováno závodem ve sprintu ve městečku Carapito. Kvůli vedru se startovalo již od půl deváté, já jsem pak přišla na řadu někdy po jedenácté. Věděla jsem, že na sprint nemám úplně naběháno a že často ani nestíhám mapovat tak rychle a plynule, jak by bylo potřeba. Cíl byl tedy soustředit se na mapu s tím, že nohy se k tomu nějak přidají samy. Chyba i přes to přišla, cca na 50 sec., když jsem si nevšimla nepřekonatelné zídky těsně před kontrolou a musela jsem se vracet a ke kontrole běžet úplně jinudy. Nakonec z toho padlo 23. místo, což bylo ve výsledku lepší, než jsem čekala. Pocitově jsem byla docela spokojená, fyzicky i mapově jsem ztratila, ale na moje poměry asi docela dobrý. A Andulína 3.!!! Velká radost.

Čekal nás den volna. Ráno lehký klus s ABC a pak už jen rege u bazénu. 40stupňová horka, sucho a občasný závan kouře z okolních požárů nás utvrdil v tom, že lézt do lesa v takovém počasí není úplně dobrý nápad. Vládla prodloužila zákaz vstupu do lesa, takže o lesních disciplínách bylo definitivně rozhodnuto. Organizátoři se pak ze všech sil snažili vymyslet alternativní program, což se jim dařilo.

Ve středu se běžely historicky první sprintovky na JMS. První štafeta běžela ve složení Anička – Kuba – Daník – Marky, já jsem finišovala druhé štafetě (Míša D. – Víťa – Štrůdlis). Předáno jsem dostala na 19. místě. Na začátku svého úseku jsem se nedokázala pořádně zkoncentrovat, dělala zbrklé chyby, na kterých jsem poměrně dost ztratila. I přes výraznou časovou ztrátu na čelo jsem však několik štafet dokázala předběhnout a nakonec jsme si doběhli pro 12. místo. A naše Áčko štafeta vybojovala krásné 3. místo!

Jako další alternativu vymysleli organizátoři na pátek neofiko tříčlenné štafety po městě. Dostala jsem příležitost běžet 2. úsek áčkové štafety. Už před startem bylo pěkné vedro a tratě byly dlouhé, takže pro tělo to byla docela tvrdá zkouška. Fyzicky jsem dost ztrácela, přesto jsem dokázala udržet 6. místo z prvního úseky Aničky. Marky pak jedno místo ubrala a skončili jsme na pěkném 5. místě. Naštěstí pro mě to už byl poslední závod, měla jsem toho dost…

Sprintové JMS jsme zakončili v sobotu výletem na východ Slunce na nejvyšší horu Portugalska Torre a večerním banketem, který jsme si všichni užili. A letošnímu JMS ještě není konec! Nakonec byly lesní disciplíny přesunuty na podzim, takže doufám, že všechno klapne a podíváme se do Portugalska znovu v listopadu, tentokrát už konečně do lesa! 🙂