Krátký den

Krátký den je štafetový závod po vzoru skandinávských klasik Tiomila a Jukola. Od nich se závod liší hlavně roční dobou, ve které se závod běží, což je zcela mimo sezónu v největších zimních mrazech – v lednu. Letos nás čekal jen lehký poprašek a příjemné teploty mezi 0 °C pro denní a -2 °C pro noční úseky. Ruce mrzly jen tak do třetí kontroly, bažinky a potůčky byly po předchozích mrazech pěkně zmrzlé, stejně jako bahno. Nejvíce nás tak obtěžovaly všudypřítomné pichlavé keře různých typů.

Závod již potřetí pořádal brněnský oddíl SK Žabovřesky s centrem v jihomoravské vesnici Dubňany nedaleko Hodonína. Centrum bylo v místním sportovním centru Želva, což výrazně zpříjemnilo několika hodinový pobyt a fandění. Oproti dvěma předchozím ročníkům se tentokrát účastníci podívali do JV části lesa. Ta je stejně tak rovinatá jako ta JZ s poměrně hustou sítí cest, a dokonce se nachází hned vedle prostoru letošního MČR štafet a družstev.

Celý náš tým před startem.

Štafeta dospělé kategorie je sedmičlenná ve složení tří žen a čtyř mužů v pořadí (a letošních vzdáleností):

  • 1. úsek: H (Jan Němeček) 7 km – den
  • 2. úsek: D (Kateřina Zimmerová) 8,6 km – den
  • 3. úsek: D (Tereza Havlová) 5,2 km – den
  • 4. úsek: H (Adam Hájek) 10,4 km – den/stmívání
  • 5. úsek: H (Ota Škvor) 12,5 km – stmívání/noc
  • 6. úsek: H (Vojtěch Netuka – SHK) 8,1 km – noc
  • 7. úsek: D (Kateřina Hájková) 6,2 km – noc

Naši štafetu rozbíhal Jenda Němeček, který se na svém úseku musel popasovat s takovými vlčáky jako Jakub Račanský z TBM nebo Jaroslav Sedláček z DKP. Ve 13:00 závod odstartoval, a to ve velmi vysokém tempu. Však vítěz prvního úseku měl tempo kolem 4:30min/km a utekl pronásledovatelům o 4 minuty! Jenda nám připravil drama hned od začátku, kdy se jeho GSPska po 8 minutách zastavila a my začali spekulovat a vytvářet všelijaké teorie od “něco se mu stalo” po “vesta ho svírala, a tak ji v lese i s GPSkou zahodil.” Uklidnilo nás, když se po dalších třech minutách objevil na radiokontrole na 15. místě. Nové teorie se ovšem rozvinuly, když se GPSka začala opět hýbat, a to spolu se štafetou SBK 1 – zahodil Jenda opravdu celou vestu a díky tomu ji blanský závodník zahlédl a teď ji bere s sebou? Mohl zahlédnout jen vypadlou GPSku – tu malou černou krabičku? Zavěsil se Jenda za SBK a běží spolu?

Když se po 45 minutách závodu Jenda objevil v cíli, nemohli jsme se dočkat vysvětlení – náhoda tomu chtěla, že jeho první běh s GPSkou trval jen 8 minut, když mu na druhé kontrole při ražení kontroly zavadila větev o záda. Nejspíše nezkušení zandavači krabiček do vesty nevěděli, že kapsička má ještě horní část, která se také přetahuje právě proto, aby krabička nevypadla. To se, zdá se, nestalo, protože větev GPSku vyrazila z kapsičky ven. Až po chvíli si Jenda uvědomil, že mu něco na zádech chybí, a to už se nedalo nic dělat. O pár minut později ji opravdu našel u kontroly blanský závodník a donesl ji pořadatelům do cíle. Děkujeme. Vypadlá GPSka by se naštěstí hledala z jednoduchého důvodu poměrně dobře.

Na slušném 18. místě se ztrátou 13 minut vyslal do závodu Kačku Zimmerovou, na kterou čekal nejdelší dámský úsek. Kačka běžela velmi dobře, kilometry pod nohama odsýpaly jeden za druhým, mapové chybičky se jí v podstatě vyhnuly a zápasila tak jen s těmi otravnými pichlavými keři. Málem se situace opakovala, protože zandavači GPS krabiček stále o horní části kapsičky nevěděli, a Kačky krabička byla jen kousek od toho, aby skončila taktéž někde uprostřed lesa. To se sice nestalo, ale po kontaktu s jedním z keřů ji krabička vyklouzla z vesty a zapadla mezi triko a kalhoty. Po zbytek závodu tak byla na o dosti méně pohodlném místě. Tím se ale nenechala rozhodit, prokousala se pořadím a přiběhla na 15. místě. Slibovaná občerstvovačka na dlouhém úseku bohužel nebyla, možná se pořadatelé báli, aby jim pití nezmrzlo.

Na dalším úseku tak mohla začít pracovat naše nadějná dorostenecká posila Terka Havlová, na kterou připadl nejkratší dámský úsek. A nešetřila sebe ani soupeřky. Po malém zaváhání na dohledávce jedničky se do toho opřela, tratí letěla, soupeřky stahovala, dotáhla na sběrce a na dlouhém postupu do cíle štafetu Ostravy a Prostějova předsprintovala. Přiběhla tak na předávku na 12. místě. Co je ale třeba zdůraznit – zaběhla 5. nejrychlejší čas úseku a stáhla 5 minut na vedoucí štafetu Tesly Brno! Skvělá práce.

Slušnou porci 10,5 km měl na starost Adam Hájek. Terka zaběhla rychleji, než si spočítal, a tak rozklus nestihnul, na poslední chvíli se stačil vysvléci z bundičky a čepice, což bylo stíženo nasazenými rukavicemi a čipem. Než se mu vše podařilo sundat, navléci bafík na hlavu, na ni zpátky čelovka (back-up, když by se začalo hodně stmívat), utáhnout si boty, zpátky na ruce rukavice, čip, buzolu, Terka už probíhala cílem a předávala mapu. Na zalepení tkaniček už čas nezbyl. A my jen doufali, že ten letmý start Adama nerozhodí. Na jedničku, dvojku udělal malé kudrlinky, ale pak už bylo vidět, že má závod pevně v rukou a pomaličku dotahoval závodníky před sebou. Přiznal se, že u šesté kontroly si musel nakonec tkaničky převázat a zalepit. S 13. nejrychlejším časem na úseku zase ukousnul pár místeček a předával Otovi na 10. pozici.

Ota se jako náš nejsilnější článek zhostil nejdelšího úseku, poctivých 12,5 km a pěkně za stmívání, které se postupně přehouplo do tmy. Hned od začátku bylo znát, že je na jiné rychlostní úrovni. Jeho GPSka frčela po mapě, kontroly pěkně ťukal s přesností, o které si někteří můžeme nechat zdát, a to nemluvím o těch rovných azimutových čarách. Jak sám říkal: „formu mám,“ tak předvedl. Zaběhl druhý nejrychlejší úsek a vytáhl naši štafetu do boje o top 6, od kterého nás dělilo ani ne 5 minut. Na čele závodu se mezitím odehrával souboj mezi dosud první Teslou Brno, před kterou se podařilo dostat o minutku Žabovřeskám Brno.

Svého úseku se akorát dočkal i náš hostující Vojta Netuka, který vyrážel na 8. místě. Ten nás vyděsil svým nečekaným postupem na první kontrolu, kdy to z GPS vypadalo, že se po mapovém startu přepočítal v ulicích a do lesa zaběhl dříve, než měl. Spekulanti, co již v lese byli, si lámali hlavy tvrdíce, že v této oblasti žádná farsta jedničky není a my jen doufali, že si to Vojta brzy uvědomí. To, že jednalo o záměr, jsme se dozvěděli až po závodě. Takže žádná panika nemusela být na místě. Hostujícího závodníka jsme sehnali opravdu v dobré formě, protože i jemu trať sedla, v noci se popasoval se všemi nástrahami a zaběhl fantastický třetí čas na úseku. Předával našemu poslednímu úseku na 7. místě se ztrátou 3 minut na 6. místo a s náskokem 2 minut na SKOB Zlín.

Teď už vše bylo na Kateřině Hájkové. Posledních nočních 6 km. Tušili jsme, že na 6. místo to nebude, ale doufali jsme v udržení 7. Již od startu se do toho opřela pronásledovatelka zlínská Iva Kavánková a na čtyřce, kterou Kate přeběhla, se dostala před ni. Postupně jí utíkala, jenže pak Iva udělala chybu na osmičku a devítku a Kate se zase dotáhla na nějakých 45 s. To by ale nesměla přijít malá dohledávka na jámě těsně před cílem a bylo definitivně rozhodnuto. Nutno podotknout, že i kdyby se holky potkaly na sběrce, výrazně rychlejší Iva by jednoznačně na dlouhém postupu do cíle Kate utekla. I tak to byla napjatá podívaná a Kate se svým sedmých nejrychlejším časem na úseku doběhla Kamenici pro skvělé osmé místo.

Před dvěma lety, kdy se Krátký den konal poprvé, Kamenická štafeta skončila na 15. místě, takže došlo k výraznému zlepšení. A uvidíme, jak nám to půjde zase příště.

Na předních pozicích připravili drama Tesla Brno a Žabovřesky. Na poslední úsek vyrážely holky do lesa z odstupem 10 s. Do vedení se záhy dostaly Žabovřesky Brno a náskok Barboba Zháňalová stále navyšovala. Jenže pak přišla obří chyba na dohledávce desáté kontroly kousek před cílem a Žabiny o náskok přišli. Sběrku najednou holky razily společně a rozhodl až dlouhý sprint do cíle, ve kterém Tereza Korpasová z Tesly Brno rozhodla ve prospěch Tesly Brno, které mohlo slavit vítězství. Třetí skončila druhá štafeta Tesly Brno již výraznou ztrátou 18 min. Děkujeme pořadatelům za opět skvěle zorganizovanou akci a těšíme se na další.

Odkazy:

Trať posledního úseku.

15. 1. 2024, K8