Víkend 26. – 28. ledna patřil již tradiční Lubošově běžkařské rychlovce se zázemím v chatě Pinokio na Božím Daru v Krušných horách. Celkem se nás vydalo 18, kromě Kamenických posilněni i o Slavii Hradec Králové, Říčany a Ostrov. Počasí si s námi tentokrát pohrálo. Měli jsme nádherně, modro, sluníčko svítilo a byla to hotová opalovačka a kochačka, jen nám chyběl ten sníh. 

Většina účastníků letošní lednovky.

V pátek to ještě vypadalo, že nás Krušné hory opravdu vidí nerady. Pršelo, foukalo, stromy spadané na silnici, námraza. Po příjezdu tak byl sportovní program odložen až na další den. Přesto se našli drsňáci, co vyrazili alespoň běhat, okoukli tak okolí Božího Daru a přinesli jednoznačné zprávy – tady na lyže určitě ne. 

V sobotu ráno nám to bylo jasné všem. Za světla byly všude okolo nás jen zelené, respektive žluté louky a sněhu, abys pohledal. Načetli jsme zpravodajství a vyrazili vyzkoušet za hranice německé tratě na Fichtelbergu. Ty sice byly strojově upravené, ale bohužel sněhu zas tolik nebylo. Průzkumem několika cestiček a obroušením pár milimetrů skluznice jsme se ustálili přímo na rovné stojce na Fichtelberg. Tam bylo sněhu dost a byl pěkný, ale ten kopec, uf! Z poza mraků začalo vykukovat sluníčko a otevíraly se výhledy na hory – všude úplně bez sněhu. Dopolední fázi jsme tak ukončili po 2 hodinách a zamířili zpět na ubytování na oběd.

První lyžování na Fichtelbergu, hezké počasí zatím vyčkává.

Po pauzičce, případné kávě či dortíku nebo šlofíku Kačka s Tukanem vyrazili obhlížet krásy hor bez lyží, a my ostatní vyjeli autem nad Rýžovnu, kde nás čekal freestyle neboli údajně nácvik lobařské techniky. Po zasněžených loukách, respektive po větších i menších ostrůvcích sněhu, místy po trávě jsme se k překvapení všech přítomných objevili na lyžích u občerstvení u Červené jámy. Chápu, že kroutili hlavami, ale opravdu se jet dalo, když člověk hledal a správně se přes ostrůvky sněhu propojoval. Byl to zážitek. Při návratu jsme mohli sledovat krásný západ slunce a Jirka Balej při předvádění lyžaře Klaeba a jeho stylu kousek od auta zlomil lyži. Jinak je až neuvěřitelné, že všechny hůlky, lyže i končetiny zůstaly v pořádku.

Freestyle po zbytcích sněhu.

Po sobotní večeři se ujal slova Luboš a krátce přednášel o zkušenostech v horách, na co si dát pozor a hory nepodcenit. Mezi důležitými body zaznělo:

• o 300 m výš i v Čechách může být o mnoho stupňů méně i zcela jiné počasí,
• počasí se v horách mění rychle,
• do hor ideálně ve skupině tří – když se jednomu něco stane, druhý s ním zůstane a třetí vyrazí pro pomoc,
• při zhoršeném počasí se skupina vždy scukne k sobě, první jde ten, kdo zná trasu, za ním nejslabší a skupinu uzavírají nejsilnější,
• vyrážíme- li na výlet či běh v horách, vždy někomu dáme vědět kam vyrážíme a jaká bude naše trasa, 
• s sebou v batohu vždy pití, něco k jídlu a oblečení, může se hodit někomu, koho najdeme v problémech nebo i nám, pokud uvízneme kvůli zranění či zhoršenému počasí,
• přijde-li bouřka, sejdeme co nejdříve z hřebenu, ideálně do lesa, pokud zůstaneme na otevřeném prostranství, odhodíme batoh dál od sebe a sami si dřepneme na bobek,
• ve fujavici pozor na rukavice a čepici, aby neuletěly,
• při nazouvání lyží ve svahu dávat extra pozor, aby neujely – nejenže může někoho lyže zranit, ale zdolat několika kilometrovou cestu zpátky bez lyže, pokud se ztratí, se může proměnit v dost velký problém.

V neděli ráno nás probudilo jasno se sluníčkem a my opět vydali na Fichtelberg. Stopy byly ukázkově protažené, lidí zatím jen pár. Dali jsme si kopec, výhled, a objevili tratě za silnicí, kde nebyla ani noha a nerozježděný manšestr, i když taky kopec. Na loučce jsme si nacvičovali pod vedením Luboše správnou techniku a po dvou hodinkách opalování, kochání se výhledy a tedy i lyžování, jsme ukončili nakonec dost povedený víkend. 

Pohoda při nedělním lyžování.