Citátem ze slavného filmu si dovolím zahájit článek o letošním běžkařském soustředění na Perninku. Stejnou otázku si totiž jistě položila většina z nás při čtvrtečním balení běžek do vaků. Sněhové zpravodajství nebylo vůbec přívětivé a článek o před týdnem proběhlé Lednovce na běžkách také spíše propagoval travní lyžování než plynulý pohyb bílou stopou. Kdo ale vytrval, lyže dobalil a do Plzeňky na Pernink dojel, ten vůbec nelitoval, a dokonce si pěkně zaběžkoval. Pravda, musel kvůli sněhové podmínce trochu popojet do německého areálu Fichtelberg, ale těch pár kilometrů autem stálo za to. Zatím co u Božího daru se louky zelenaly a na silnici se pohybovalo více cyklistů než sypacích vozů, tak na „Fichtlu“ bylo bílo a běžkovalo se o 106.

V pátek dopoledne KAMíci svým příjezdem zaplnili stadión a hned začali pilovat techniku. Trénink to byl tak kvalitní, že nás po chvíli organizátoři rozhlasem vyzvali, abychom stadión opustili. Asi se báli, abychom se nepřihlásili do odpoledního biatlonového závodu a všechny ty nebožáky neztrapnili. Odebrali jsme se tedy objet okruhy v okolí stadiónu a užít si krásně upravené tratě. Běžkařské opojení pokračovalo i v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne znovu. Sněhu sice ubývalo před očima, ale i tak to většinu KAMíků bavilo. A to především díky trenérské intervenci Ivči Veselé, která nám zábavnou formou ukázala, jak si můžeme zlepšit techniku.

Sobotní odpoledne jsme se už věnovali téměř tradiční výpravě na Červenou jámu/hlínu/boudu (nehodící se škrtněte), abychom si tam koupili horkou čokoládu, mrkvový koláč s ořechy, malej čaj s velkým …. a Kryštof výjimečně nespadnul do rybníčku. Výlet sice nebyl na běžkách, ale i tak to byl adrenalin, protože na většině lesních cest byla tak silná vrstva ledu, že by nám to Martina Sáblíková záviděla. Při návratu z kopce od Červené hroudy/jámy/boule (nehodící se opět škrtněte) jsme se na ledě všichni moc pěkně sjeli.

V neděli bylo počasí typicky krušněhorské, a tak na programu byl už jen výběh po okolních loukách a slatích opepřený o setkání se psí smečkou a pekelným protivětrem.

Ještě je potřeba se zmínit o kulturně vzdělávacím programu. Ve čtvrtek byl ping-pong i v pátek byl ping-pong, v sobotu zas ping-pong a v neděli ping-pong. Můj děda byl kovář…. Pardón, to sem nepatři. To byl úryvek z večerního programu dospělých. Jinak, ale byla sauna, mapové testy a Adam zorganizoval s dětmi divadelní představení na témata tradičních pohádek. Dětem se to báječně povedlo a některé z nich už teď mohou přemýšlet o cenách Thálie 2034. Já nevím jak vám, ale mě ještě teď v uších zní Marty zvolání: „Elzo kde jsi?“.

Závěrem už zbývá jen poděkovat všem organizátorům v čele s kapitánem Adamem za skvělou organizaci a přípravu a můžeme se směle těšit na Velikonoce  2024 v Plasech na sněhu.