Zimní zahraniční soustředění v pokud možno alespoň trošku klimaticky přívětivějších podmínkách dlouho v kamenické nabídce chybělo a já jsem rád, že jsem dostal příležitost to letos změnit. Výběr destinace byl v mém podání poměrně rychle u konce. Vzpomínky na 5 let staré reprezentační soustředění z oblasti jižního Maďarska mi napovídaly, že by se tyhle terény mohly líbit a zavděčit. S tím, že jako před 5 lety budeme uprostřed února běhat pouze v dresu se počítat nedalo, ale šance, že tam bude alespoň o pár stupňů více než u nás, byla vysoká. A tak jsme vyrazili do oblasti Kiskunmajsy na jihu Maďarska do terénů z juniorského MS 2018, kde si Terka ve štafetách společně s Bárou Chaloupskou a Terkou Janošíkovou vyběhla svou jedinou juniorskou světovou medaili.

Po příjezdu na místo nás pohltí nádech Balkánu. A není se co divit, k hranicím se Srbskem to je co by kamenem dohodil, což nejlíp ilustruje rada místních, když jsme žádali o mapy “Tam se schovává spousta migrantů, tam nechoďte”. V ostatních prostorech jsme však o migranty nezavadili, ubytování jsme měli nadstandardní (byť absence sporáku nám pobyt malinko zkomplikovala) a proti opravdickému Balkánu chyběly hordy odpadků a psi štěkali jenom zpoza plotů.

Zatímco výběr destinace považuju za více než zdařilý, výběr termínu se asi úplně nepovedl. Kolize s juniorským reprezentačním soustředěním, s akademií dorostu, s zahraničními kempy severských oddílů a především s pražskými jarními prázdninami nebyla nejšťastnější. A taky proto (ikdyž nejenom proto) se počty kamenických přihlášených nesly na hraně smysluplnosti soustředění pořádat. Odmítal jsem se však mého vypiplaného soustředění vzdát, a tak jsme začali oslovovat zájemce z jiných oddílů. Ještě týden před začátkem akce jsme dokázali sehnat poslední nadšence a nakonec jsme vyrazili v počtu 28 účastníků z 10 různých oddílů.

Po středeční dlouhé cestě jsme na první trénink vyrazili až ve čtvrtek dopoledne. Seznamovák na nejlehčí mapě byl ideální příležitostí alespoň částečně pochopit, o co tady celé 4 dny půjde. Převážně otevřený prostor s extrémními vrstevnicovými detaily na mapách s dvojkovou ekvidistancí, tvrdá podložka a minimální převýšení (byť teda opakované šplhání na písečné duny hodně tahalo za nohy). Tratě byly opravdu hodně jednoduché, a tak se všichni poměrně rychle vraceli s tím, že všemu rozumí a mě děsilo, že takhle lehké budou všechny tréninky.

Že se bojím zbytečně ukázaly hned odpolední okruhy, pro které jsme využili asi nejtěžší, nejzajímavější a nejdetailnější mapu Tazlar. V nabídce bylo celkem 5 okruhů v délce cca 1,5 km. Většina účastníků už narozdíl od dopoledne nezahálela a jala se závodit o co nejlepší časy, což s sebou přineslo i první chyby. A mohli jsme si poprvé ukázat, jak v takto rychlém terénu je katastrofální a těžko dohnatelná každá půlminutová chyba. Vítězové okruhů tlačili vítězné časy k hranici 7 minut na okruh a při posledních okruzích už bylo z projevů všech cítit, že toho mají plné zuby.

Páteční dopoledne obstarala zkrácená klasika na mapě Pirto, kde se běžela klasika i na zmiňovaném juniorském MS. Zkrácená, která byla možná až moc zkrácená, a nejrychlejší kluci to zvládli ve svižném tempu za nějakých 45 minut. V rámci náročného programu soustředění to ale nevadilo a jako nácvik dlouhých postupů, které se musí důsledně chodit na buzolu pod čarou, to stačilo. K mému příjemnému překvapení se téměř všem dařilo při dlouhých postupech neztrácet kontakt s mapou a držet směr a tak další trénink dostal nálepku “klidně mohl být technicky těžší”.

Odpoledne následoval nejvolněji pojatý trénink sudá/lichá na stejné mapě jako byl seznamovák. Abychom tréninku na poměrně jednoduché mapě dodali přidanou hodnotu, zněl pokyn jasně – když mapuje parťák, nekoukej do mapy, sleduj okolí a pamatuj si výrazné body. Po doběhu jsme vedli diskuzi nad prospěšností tohoto tréninku a ikdyž to nepatří k základním technikám, které je potřeba ovládat, vymysleli jsme několik příkladů, kdy by se tento trénink mohl částečně hodit. Po tréninku velká část zamířila na dlouho očekávanou regenerační fázi do místních termálů, které v programu soustředění samozřejmě nemohly chybět.

Sobotní ráno bylo ve znamení “závodního” middlu. Nazval jsem to klíčovou fází, kdy je potřeba předvést to nejlepší, co v nás je a co jsme se v Maďarsku stihli naučit. A taky jsem se pokusil všechny pošťouchnout, aby opustili zóny svého opatrného defenzivního komfortu a zkusili zrychlit a zvýšit míru generalizace (a s tím i spojené riziko) na přijatelné maximum. Trénink se běžel na stejné mapě jako zkrácená a opět jsem se trošku bál, aby to nebylo příliš lehké. Že to byly pro tentokrát neoprávněné obavy mi naznačily chybující holky, které jsem minul na prvních kontrolách. Velmi rychlé tempo (nejrychlejší mužský čas byl 28:33 na 6,5 km dlouhé trati) si vybralo svou daň a zatímco kluci předvedli velmi kvalitní výkony bez větších chyb, holky se v tom plácaly ve velkém a u večerního rozboru bylo veselo.

Odpoledne měl prověřit různé orienťácké techniky pomalý, ale delší kombotech. Připraveno bylo celkem 5 různých “okruhů” v délce 2-4 km. V nabídce byla vrstevnicovka, směrovka, paměťák, linie a koridor. Sotva však většina stihla dokončit své první okruhy, vyhlédl si nás místní farmář, kterému jsme běhali v oborách. Bohužel právo bylo na jeho straně a my jsme byli rádi, když se nám po několika minutách rozhovoru podařilo provést ústup bez větších problémů a s téměř všemi lampiony. Ponaučení zní, že ikdyž máš na mapě v plotech otevřené branky a majitel mapy ti k tomu nic nenapíše, dávej si pozor na běhání uprostřed velkého oploceného prostoru.

Ušetřené síly ze sobotního odpoledne jsme alespoň mohli použít na poslední lehké závodění. V neděli cestou domů byl na programu posledního tréninku hromaďák. Poprvé se nám trošku zhoršilo počasí a lehce poprchávalo, ale teploty byly dost vysoké na to, aby to nebyl žádný zásadnější problém. Posunuli jsme se o nějakých 50 kilometrů na sever a terén se trošku změnil – byl zavřenější, divočejší a kopce byly výrazně větší. Zatímco na kratší trati byl souboj vyrovnaný po celou trať a do druhého motýlku nabíhala společně skupina 7 holek u kluků (a ambiciózních holek běžících klučičí trať) se čelo roztrhalo už v prvním motýlku. Nejvíc sil si na závěr soustředění ponechala naše nová portugalská posila Tomas a společně s druhým Otou ukázali kvalitní předpoklady pro rozbíhání pohárových štafet v příští sezóně.

Celkové dojmy ze soustředění byly nad očekávání dobré. Představy o běhání v krátkém rukávu se vyplnily, tréninky se vesměs vydařily, procvičili jsme základní orienťácké techniky (vrstevnice a práce s buzolou), odběhali jsme pěknou dávku kilometrů, hlady jsme neumřeli a všichni jsme odjeli dobře nalazeni s pocitem dobře stráveného prodlouženého víkendu. A já jsem odjížděl s pocitem dobře odvedené práce, která stála za to a s neubývající motivací na tohle soustředění navázat příští rok zase někde trošku jinde. A budu doufat, že tentokrát s větší kamenickou účastí.

Výsledkový servis (výsledky, mezičasy, livelox s tratěmi) ZDE.