V běhu každodenních povinností jsme se už nemohly dočkat až vše naložíme do aut a dorazíme na Velikonočních KAM soustředění. Děti už nám zas nějak povyrostly, nemusíme hledat jejich čipy, oblečení či kontrolovat hygienu, a tak se můžeme konečně naplno věnovat naší orienťácké kariéře Ó-matky. Ó-matky trenérky, se dokonce musí rozkrájet, aby to všechno stihly. Hned na začátek musím také uvést, že je mezi námi jedna poloviční Ó-matka, a tak některé níže uvedené dojmy a pojmy se jí týkají jen částečně anebo vůbec. Poloviční Ó-matka se pozná podle toho, že ve výsledcích pravidelně figuruje výše než Jenda N. 😉.

Abychom to hned na začátek nepřepálily, tak až na jednu odvážnou jsme nočák vynechaly.  Kdo tam vlezl, tak skoro nevylezl, mapa Peklo dostála svému jménu. Mimo jiné jsme se přiučily, že fejkové reflexy, znamená žádné reflexy.

Večer jsme nezahálely, srkaly průhlednou tekutinu v neprůhledných hrníčcích a probíraly taktiku dalších dní.

Páteční dopolední trénink vypadal na pohodu, doporučené volné tempo nám vyhovuje. Místo 4 okruhů jsme zvládly maximálně dva, ale zato kvalitně. Já se vrhla do vrstevnic a byla jsem ráda, že jsem stihla oběd.  Do odpoledních okruhů jsme se šly plné chuti a sil, prostě otestovat, jak na tom jsme. Zjistily jsme, že dobře. Škoda, že nám Báša také nedohodl nějaké to stínování elitních závodníků 😊.

Vrchol soustředění přišel již v sobotu dopoledne. Očekávaný závod na krátké trati. Z mého pohledu to céčko těžké nebylo, a to ani běžecky ani mapově. Zřejmě jsme byly psychicky dobře připravené, neboť jak v předvečer závodu přednášela Venda, KAMarádství a prima parta, jsou podstatnou podmínkou úspěchu.

Se sobotním odpolednem začala přicházet únava. Zatnuly jsme zuby, svaly a šly….  Většina na městský sprit. Menšina do lesa na věšák/sběrák. Sprit nemohu posoudit, ale jistě byl kvalitní, stejně jako jeho večerní Glóňův rozbor, po kterém jsem měla pocit, že jsem tam také běžela, stejně jako on, na loňském světovém poháru v České Lípě.  Za mě nejvíce přínosným tréninkem soustřední byl rozhodně věšák/sběrák. Konečně se i Ó – matky dostaly ke stavění trati.

Nedělní long sice dle časů rozhodně slovu zkrácený nenasvědčoval, ale o to více jsme si v lese užily. Odcházely jsem s pocitem, že se fakt lepšíme. Ovšem to netrvalo dlouho. Pár z nás se přihlásilo do štafet, zbytek uvědomělých šlo individuál.  Poté co jsem 14 minut hledala jedničku, se mi chtělo brečet, ale je to štafeta, a tak musím hledat dál. Všude samá údolí, jámy a další útvary, které prostě na té mapě nebyly. K tomu všemu mapa v měřítku, na které nejsme zvyklé a co bylo nejhorší – neviditelné kontroly bez lampionu, pořadatel vydatně testoval kvalitu zraku nás Ó-matek – veteránek 😊.  Takže shrnuto, na toto jsme neměly. Jestli bylo cílem nás odradit, tak se to ovšem nepovedlo, protože už teď víme, že za rok tam budeme zas 😊. Závěrečnou hru jsme si užily a běhaly jsme dokola jak šílené. Vítězství kluků uznáváme a věříme, že příště jim to zas natřeme!

Domů jsme si přivezly spousty kilometrů v nohách, hodinkách a dokonce už i na Liveloxu.

Jen škoda, že jsme si také dovezly nerozdaná vejce, nějak se nám zdá, že těch koledníků je každým rokem míň a míň, takže doufáme, že v tomto se chlapci i chlapi pochlapí a příští rok bude koledníků zas o něco více.

Děkujeme všem, kdo se podíleli na organizaci, bylo to super.

Za KAM Ó-matky

Zuzana Dobyášová